The Rodina (*2010), a graphic design studio of intimacy, love and trust where individuals may escape the competition of dehumanizing forces in post-postmodern society! (as they state on there website) https://crapisgood.com/the-rodina/
10 notes
·
View notes
I’m almost always up to something in May, so I don’t get around to MerMay, but I did this year!!! I’ve got some drafts, but here’s a finished Rodina as a Spiny Dogfish Shark! Spiny Dogfish Sharks are dominantly Northern Hemisphere sharks prowling the subarctic and temperate zones. They eat just about whatever they can, but have a staple diet of herring, squid, shrimp, and even crabs! I thought the vast domain would attribute itself to Rodina well.
The Rest of the Crew: im being optimistic, we will see if these get linked
Rodina (here)
Odell
Priya
CJ
Gillidu
Jin
Jooeun
13 notes
·
View notes
Koupila jsem našim az kvíz. Po rozbalování dárků jsme začali hrát. Měli jsme otázku s odpovědí na písmenka KP. Odpověď byla “křivoklátská pleš”
Snažila jsem se jim poradit a říkám:
Já: “Tak třeba taťka to nemá.…”
Brácha: “Hm…a kdo to ještě nemá?”
Já: “Ty to nemáš. A já to taky nemám”
Taťka: “Tak to budou nějaký prsa”
Veselé Vánoce všem 🤦🏻♀️❤️
6 notes
·
View notes
Dubajská dcéra :Zákon moci - 3. kapitola: Stratené dievča (on Wattpad) https://www.wattpad.com/1409715607-dubajsk%C3%A1-dc%C3%A9ra-z%C3%A1kon-moci-3-kapitola-straten%C3%A9?utm_source=web&utm_medium=tumblr&utm_content=share_reading&wp_uname=MeropeMerzmer&wp_originator=g2XFOR2jDpXfXBhBMlS%2FugMIT1KKvMCGjcZKRNiRhiT2y4vlnrMbacaxj3%2Frt%2FmBnBrdxfBzfsLgeKo21UAq0CHbyMnrQg2EVhvfQ59FZegniy5brNn7mz582TuDT2Lg Aisha Mansarini (16) je obyčajná losengelská teenegerka, ktorá žije v malom byte na predmestí Marina Del Rey so svojou matkou Augustinou. Jej matka prevádzkuje malý plážový bar, v ktorom často pracuje aj ona. Po jej tragickej smrti sa dozvie, že v skutočnosti sa volá Aisha Al Mansarini, jej otec je šejk Khalid Omar Al Mansarini, jeden z najmocnejších a najbohatších mužov v Dubaji. Keďže je jej jediným žijúcim príbuzným, Aisha sa musí presťahovať k nemu a k jeho rodine, do prepychovej vily, ktorá je jednou z najkrajších v Dubaji. A navštevovať školu pre dievčatá z vplyvných dubajských rodín. A musí čeliť novému tlaku so strany svojich súrodencov a prísnej starej matky. Zatiaľ len na skúšku, na určitý čas, skôr než sa rodina definitívne rozhodne. Aký bude jej život vo svete, ktorý doteraz poznala len z arabských rozprávok? Dokáže sa prispôsobiť úplne iným zvykom a tradíciám, než tie na ktoré bola zvyknutá? Stane sa skutočnou princeznou z Dubaja?
0 notes
Dítě - motivace
CO POZITIVNÍHO ŘÍKAT SVÉMU DÍTĚTIJsi užitečný.Měl jsi pravdu.Vím, že ses snažil ze všech sil.Jsem ti za to vděčný.Máš skvělé nápady.Jsem ráda, že jsem tvoje maminka.Věřím v tebe.Jsi důležitý.Jsem na tebe hrdý.Máme tě rádi.Nemusíš být dokonalý, abys byl úžasný.Věřím ti.Zasloužíš si to.Neboj se být sám sebou.Je dobré být zvědavý.Všichni děláme chyby, to je v pořádku.Rozumím ti.Můžeš říct ne.Tato…
View On WordPress
0 notes
V létě jsou běžné vysoké teploty, což přispívá k venkovním aktivitám. Díky prázdninám a dovoleným je venku určitě více lidí. Hřiště, parky nebo vodní nádrže jsou plně obléhány rekreanty. Je to také doba častějších infekcí u dětí.
0 notes
DEENA- skaza prichádza (on Wattpad) https://www.wattpad.com/story/331840357-deena-skaza-prich%C3%A1dza?utm_source=web&utm_medium=tumblr&utm_content=share_myworks&wp_uname=ROAAA__2&wp_originator=EFhXXMFR5B%2FeN5NU3ZFol8bmdt0e1MyRUoVmBlfQIyjb9AzQMKwrM6yMVNvO0uB6fxREzeLpp85UAjpeEoZiVE5YK4j1kzQfgUf3lNCHJaObUai1fAapUfklLLAY0wWU Dievča, menom Deena, nastupuje na tajuplnú školu pre nenapraviteľných delikventov svätého Brutusa. Až doteraz sa jej z každej školy podarilo utiecť. Ale čo táto? Záhadné úkazy, história plná skazy. Ale čo Deena? Prečo sa práve všetky vraždy začali diať po jej príchode? Môže za to ona, ako si všetci myslia? Temnota prichádza... Podarí sa jej očistiť meno svojej rodiny? ,,Na tejto škole sa mi začína páčiť."
0 notes
O krátkosti života
Foto: Zkuste si vážit času, který strávíte se svými blízkými, sami se sebou a s tímto krásným životem.
Úvahy o tomto krátkém a vzácném lidském životě
„Žiješ, jako by ti bylo souzeno žít věčně, žádná myšlenka na tvou křehkost vám nikdy nevstoupí do hlavy. Tomu, kolik času už uplynulo, nevěnujte pozornost. Plýtváte časem, jako byste čerpali z plné a hojné zásoby, i když celý ten den, který věnujete nějaké osobě nebo věci, je možná váš poslední.“ — Seneca
Mohli bychom využít každodenního rozjímání o tom, jak omezený je náš čas v tomto životě. Většina z nás se vyhýbá přemýšlení o tom, nebo se rozčiluje nebo smutní, když na to myslíme. Ale je to silné rozjímání.
Dnes bych se rád podělil o sérii krátkých úvah o krátkosti života, které považuji za cenné.
1. Mohli bychom ignorovat velmi omezenou povahu tohoto života a považovat ho za samozřejmost a ocitnout se na konci svého života naplněni lítostí, že jsme jej nevyužili moudřeji.
Nebo se můžeme probudit do krátkého času, který tu máme, a rozhodnout se ho využít na maximum.
Kdybych věděl, že poslední návštěvy mého táty byly poslední, vážil bych si těch dnů ještě víc. Když si to uvědomím, mohu co nejvíce využít dny, které mi zbývají, s lidmi, na kterých mi záleží – včetně sebe.
2. Mohli bychom si dělat starosti s omezeností našich životů, zarmoutit se nebo se kvůli tomu zhroutit. Děláme to, protože věříme, že by to mělo být jinak. Ale to je jen další způsob, jak nebrat za samozřejmost to, co nám bylo dáno.
Místo toho jsme mohli plně ocenit tento omezený dárek. Když vám někdo předá neuvěřitelně cenný dárek, ptáte se ho, proč je ho tak málo? Nebo se radujete z toho, co jste dostali?
Dokázali bychom si vážit každého samostatného dne jako cenného, silného a radostného daru?
3. Často vyčerpáme aktuální den starostmi nebo sněním o nadcházejících dnech. A tak přicházíme o den, který je tu právě teď.
Je to jako přemýšlet o budoucích jídlech, zatímco jíte své současné jídlo. Nemůžete si vychutnat jídlo, které jíte nyní.
Co kdybychom si mohli vychutnat den, který právě žijeme?
4. Není to tak, že život je „krátký“. To je druh soudu, protože chceme žít déle. Ale život také není neomezený. Je to omezený zdroj, ale nemusíme si stěžovat na jeho krátkost.
Je to jako herec, který konečně dostane šanci jít na jeviště a tráví čas sténáním, že dostane jen jednu scénu. Pane Bože proč? Využijte svou jedinou scénu na maximum. Udělejte dopad s tím, co máte.
5. Chceme strávit omezený čas, který máme, tvrdou práci na něčem a snahou dělat to, co si myslíme, že bychom měli dělat? Chceme se vyčerpat před pocitem nudy?
Co kdybychom mohli žít život naplno v úžasu, radosti a lásce?
Chceme strávit hodinu, kterou máme na hřišti, tím, že se budeme přísně ujišťovat, zda děláme kolotoč správně, nebo se chceme pořádně bavit?
6. Chceme strávit tento omezený čas na zemi neustálým strachem o sebe, jestli děláme věci správně, co si o nás myslí lidé, jestli už jsme milováni nebo respektováni? Je to jako sledovat nádherný západ slunce a při tom se starat o to, zda vás osvětluje tak akorát pro vaše selfie.
Co kdybychom mohli na chvíli zapomenout na to, jak vypadáme, jak působíme, zda jsme v pořádku, a místo toho začali plně milovat dechberoucí západ slunce před námi?
A co víc, jaké by to bylo milovat to všechno, všechny bytosti – včetně nás samých?
7. Když máme v životě problémy, myslíme si, že něco není v pořádku a že bychom se neměli trápit. Ale tyto boje se mohou být něco, čím si musíme projít, než konečně začneme žít život, jaký chceme.
Co když byly boje součástí tohoto omezeného času, který máme? Boje jsou tím, co nás formuje a způsobuje, že rosteme a učí nás dozrávat do našeho plného já. Boje nejsou věcí, kterými musíme projít – jsou velkou součástí věci samotné.
Mohli bychom tento život považovat za kelímek, který nám pomáhá utvářet, který pomáhá odhalit, kdo skutečně jsme? A přijmout boje jako krásné místo učení a zázraků?
8. Když se zamyslíme nad krátkostí života a plně oceníme zázrak tohoto krátkého času, který nám byl dán, život pro nás může nabýt dojímavé kvality. A to je to krásné.
Japonci mají termín „mono no aware“, který lze přeložit jako „citlivost pomíjivost“ – tedy věci, které nevydrží. Tato myšlenka promlouvá k této nestálé, pomíjivé přirozenosti všech věcí. Je to tak sladké, podbarvené nějakým smutkem, protože všechno, na čem nám záleží, je krásné a pomíjivé. Tato pomíjivost jen dělá věci cennějšími.
Pokud jste měli lahodné jídlo v neomezeném množství, možná byste to považovali za samozřejmost. Ale kdybyste věděli, že to můžete ochutnat jen krátce, že to brzy zmizí, možná byste chuť pamlsku ochutnali ještě živěji. S více radosti. Další zázrak.
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: theepochtimes.com
Read the full article
0 notes