#vstupenka | Explore Tumblr Posts and Blogs

zlutyzakaznik · 2 months

Text

„Vyhebkaná espressa“

(18. 3. 2023) Střípky z Baristy roku 2024

Hledat smysl výročního klání mužů a žen v nažehlených zástěrách a s pákou v ruce znamená klást nepříjemné a sebereflektující otázky. A to je věc, která se v české i globální SCA nenosí. Loni mě potěšila slova Romana Nejedlého, ze kterých se třetivlnné elitě musely protočit panenky. Čiré kacířství!

Letos se o rozčísnutí tématu rozporu mezi soutěžní a kavárenskou realitou pokusil Tomáš Taussig v posoutěžním debriefingu, ale nezdálo se, že by barista působící v proslulém MAME dotaz úplně přesně pochopil; možná jen kličkoval okolo horkého tématu. Petr Holata, druhý z moderátorů a průvodce sobotním finále, se trochu váhavě přidal, ale z příležitosti načnuté hlavním pražičem a dvojnásobným tuzemským filtermeisterem šlo vytěžit víc. Daleko víc.

Letošní report z národní kávové soutěže bude bez obrázků. Je tomu tak proto, že snímky z videa nepublikuji bez souhlasu majitelů práv a i když jsem se obvyklého zajišťovatele přenosu – Audiovizuálního centra ČVUT – dotazoval již v úterý odpoledne, do doby vydání mi nepřišla žádná reakce. Tak jsem se možná ocitl v klatbě i tam, protože obvykle reagovali promptně a u jednoho z ročníků dokonce nabídli, abych je navštívil v režii.

Letos došlo ke změně místa konání i termínu události. Semifinále bylo přesunuto ze soboty na poslední den pracovního týdne a závěrečná šestice vystoupila o den dříve než je obvyklé. Za mě je to krok zpět, protože většina lidí i v pátek vytváří hodnoty a pak pro ně dvoudenní vstupenka postrádá smysl. A kdo si vezme den dovolené na Baristu roku?

Co se týče přenosu, ideální je jeho umístění na YouTube, protože je to univerzální a dostupná platforma a v pátek odpoledne i v sobotu jsem na stránkách akce (sekce Watch) zaznamenal nejedno škubnutí či výpadek. A to i při automaticky navrhovaném rozlišení 480p. FullHD bylo nepoužitelné navzdory skutečnosti, že mám kabelové připojení o stabilní rychlosti 93 MBit/s, tedy přibližně osmnáctinásobek minima vyžadovaného pro streaming v 1080p.

Často nepomohl ani opakovaný refresh a u poslední finálové soutěžící se dokonce stalo to, že po preventivním obnovení stránky v 15.58 zůstal záběr stacionární kamery neměnný a po zaškubnutí jsme natvrdo naskočili do čtvrté minuty a padesáté vteřiny vystoupení.

Spíše než detailním rozborem finále budou tyto řádky stručným shrnutím dojmů ze soutěžní soboty a vystoupení soutěžících, přičemž to Aleny Svobodové mi uniklo, jelikož jsem pozapomněl, že po obědové pauze se interval vystoupení změnil z X.30 na celou hodinu.

A ještě poznámku k Petru Holatovi. Nepochybuji o jeho kultivovanosti a velkých zkušenostech s hlasem. Letos však množství anglicismů přesáhlo míru a často působilo velmi uměle a křečovitě.

Namátkou: Keep it simple, Hrozně hezkej Call To Action. Make batch brew great again a mnohé další včetně nešvaru vidíme se místo uvidíme se v určitou hodinu nebo Čechy místo Česká republika či Česko. Chvílemi jsem si říkal, zda se nesnaží přiblížit generaci baristů okolo dvacítky, protože sám dávno patří ke „starým pardálům“ tuzemské baristiky, kteří se museli vše naučit za pochodu. (Další sebereflexivní plocha letošního ročníku.)

Dva soutěžící mi byli sympatičtější než zbytek finálové šestice. Vedle šéfa Fiftybeans, na jehož vystoupení byla znát zkušenost a nadhled (včetně kréda méně je více), to byl Volodymyr Petrina z Mazelabu. Jeho čeština sice v následném rozhovoru nemohla rozkrýt všechny významové a pocitové nuance, ale pro mne byla podstatná podoba vystoupení, z něhož vystupovala skromnost.

On i následující Kateřina Myšková z Doubleshotu používali při extrakci kuličky, které rozprostřely čůrek při natékání emulze do bezouškových šálků. Zjevně jsem nebyl jediný, koho pomůcka zaujala, protože zanedlouho moderátoři zodpověděli dotaz dvou pánů z publika – jde o Paragon Gate – a zástupkyně pražské pražírny dodala, že namražené kuličky zachytávají volatilní látky a vylepšují aroma a texturu u espressa, které je tak smooth, silky a vyhebkaný.

U Myškové mě iritovala zbytečně rychlá a sekaná angličtina a záplava technických a kávových detailů; informační kanonáda, která dost možná udolá i nejnadšenější. Její deskriptory byly lákavé (mango, cherry, juicy, rounded), ale mám pochybnosti, zda tam senzorici, mezi kterými byl Vojtěch Růžička, našli zmi��ovanou 50% čokoládu. V průběhu informační vlny se třikrát přeřekla a omluvila a při extrakci jí týden odleželá Geisha chvílemi valila na výpustích. Oceňuji však, že si jako hudební podkres vybrala Hanse Zimmera a téma Infrastellar.

Ondřej Kůrka z curyšského MAME – podniku, kde působí mně sympatická Emi Fukahori, protože je také kávově rozmazlená a chce, aby emulze byla extraordinary – měl, tak jako pět soutěžících, které jsem viděl, EK43. A jeho espresso bylo servírováno v tradičních šálcích s oušky, což byla výjimka.

Roman Nejedlý (Fiftybeans) se konečně dočkal a na několikátý pokus ukořistil na Baristovi roku zlato, které tak zůstává v Brně. Druhou příčku obsadila Kateřina Myšková (Doubleshot). Bronz poputuje k Anastasii Pushkove z Onesipu, „bramborovou“ medaili obdržel Volodymyr Petrina (Mazelab) a pátá příčka náleží Ondřeji Kurkovi z MAME. Finálovou šestici ve výsledkově listině uzavírá Alena Svobodová (BELL LANE, Večerka Brno).

Bylo by moc fajn, kdyby porota dala k dispozici anonymizované hodnotící archy soutěžích, ale toho se od SCA asi nedočkáme. Alespoň nějaký pokrok tak představuje skutečnost, že letos mohli (dle slov Petra Holaty) diváci konečně ochutnat espresso a mléčný nápoj, který soutěžící připravovali.

Předchozí reporty: Barista roku 2023, 2022, 2020 a 2019

#glosy

0 notes

linkdiscount · 3 months

Text

Vstupenka do světa propagačních akcí na mobilních zařízeních s využitím grafiky umělé inteligence. Změny a aktualizace jsou vždy zdarma. Publikujeme na těch portálech, které jsou aktuálně preferovány vyhledávači mobilních telefonů.

#vydělané peníze

0 notes

hadivadlo · 5 months

Text

Osm druhů mecenášské „typo-grafiky“. • Tisky, které od konce roku 2023 dáváme držitelům Mecenášské vstupenky. • hadivadlo.cz/mecenasska-vstupenka

0 notes

bliju · 8 months

Text

Sunday, 24. 9. 2023

PORTO - LISABON září 2023

Celý tenhle výlet začal dost vtipně, protože Misho nestihl let :D

Ale i tak jsem do Portra odletěla a on dorazil v noci.

Ovšem hezky postupně. Letenky z Prahy jsme kupovali s Easyjet a trochu nás překvapilo, že nejsou zas tak straně levný, jak bysme čekali (cca 3000,-). Domů jsem pak letěla jen já a to s TAPem, který byl jen o 300 dražší a neletěl v šílených 6 ráno :D

Ubytka jsme měli tradičně přes Airbnb, ale ty ceny už začínají být dost šílený a většinou už se pohybujem přes 1000,-/noc/ osoba. V Portu jsme měli malinký domeček (fakt jen jedna místnost a koupelna) 5 minut pěšky od Trindade, což bylo dost strategický místo. Tam jsem taky přijela metrem (který spíš vypadá jak tramvaj) z letiště. Jízdenky tu jsou jak v Lisabonu - za 60 centů si koupíte v automatu papírovou dobíjecí kartičku. Cesty se pak dobíjejí podle zon a jejich seznam je na každy automatu. Což jsem si samozřejmě vůbec nevšimla, takže cestou z letiště koupila špatnou :D Ovšem lístek se pak jen validuje přiložením ke čtečce, která je na každym nástupišti a když vás nevyhmátne revizor, tak jste v pohodě :D Zona 2 stojí 1,3 a zona 3 1,7 - lístek pak platí hodinu a během ní můžete i přestupovat na jiný dopravní prostředky (busy).

První den jsem se teda ubytovala a šla se courat po městě. Bylo skoro 30 stupňů a je to asi nejkopcovatější s nejschodovější město, co jsem kdy navštívila. Nejdřív jsem lozila ve starym městě, okolo university a pak sešla dolů k řece. Pak jsem se zas plazila nahoru do části Bolhão. A všude jsem byla hrozně nadšená. Porto je asi to nejhezčí město, co jsem kdy viděla. Všechny ty domečky, výhledy, kachličky, parky, hospody se zahrádkama...Fakt jsem byla hrozně nadšená. Pak už jsem šla jen na nákup, večeři a drink a za chvíli přiletěl Misho.

Druhý den jsme jeli do Piscina das mares, což je krásný bazén na útesech s mořskou vodou. Půldenní vstupenka stojí 5 Euro. Mě jen trochu mrzelo, že část bazénu byla zavřená a tak se nedalo plavat až k mořskému okraji. Jelikož bylo fakt krásně, tak jsme se pak rozhodli posunout jen o kus dál a válet se na pláži. Po návratu do centra jsme zašli na západ slunce nad městem na vyhlídku Miradouro da Serra do Pilar. Pan na večeři a v ulici R. de candidado dos Reis do jednoho z mnoha barů.

V pátek odpoledne už jsme přejížděli do Lisabonu. Ale přes den jsme ještě navštívili Casa de Serralves. Cesta tam teda byla hodně dlouhá (doprava v Portu je taky trochu hellíček) a vstup je 20 Euro, ale já byla nadšená! Vila je hrozně krásná a v parku by se taky dalo strávit několik hodin. My tam byli něco přes 2, abysme se stihli vrátit. Jelikož zpět už to jelo líp, tak jsem ještě měli čas si projít nějaký další uličky a znova trochu procourat město. Pak už jsme si na Trindade vyzvedli kufry (ty jsme nechali ve skříňkách, které jsou přímo v podzemí stanice a za cca 5 hodin platili 8 Euro) a jeli na autobusák. Jeli jsme metrem na Campanhã a pak nastal trochu zmatek, protože mapy nás pořád vedly přes vlakové koleje. Nakonec jsme našli směrovky na TIC (což je busák), ovšem eskalátory a výtahy fungovaly jen na nástupišti číslo 1, takže jsme se tam stejně nemohli dostat :D Nakonec jsme to s notnou dávkou nadávek celý obešli a tunelem pod nástupišti se tam dostali.

Jeli jsme s Flixbusem a lístek kupovali večer předem za 9 Euro a cesta trvala něco málo přes 3 hodiny. Bydleli jsme v části Areeiro a bylo to moc pěkný bydlení s balkonem, kde jsme večer popíjeli víno.

V sobotu bylo nakonec pěkně, takže jsme vyrazili na Caparicu, kde jsme strávili skoro celý den na pláži a pak v našem oblíbeném Da Wave. Večer jsme pak šli na Bairro, kde jsme s potěšením zjistili, že XXL Caipirinha stále stojí 5 Euro a stále je silná jak blázen.

Jelikož v neděli hlásili déšť a ten taky byl, tak jsme měli pomalý den a vyspávali. Pak jsme se sebrali a šli k našim oblíbeným Nepálcům do Grill and Chill na jídlo a pití a pak do Magic poolu na šipky a vínečko.

No a v pondělí jsme se jen sbalili a vyrazili na pozdní snídaní do A Padaria Portuguesa, což je naše další tradiční místo. Chvíli ještě pokecali a pak byl čas se odebrat na letiště a zas domů :(

0 notes

paincorpsrarefinds · 11 months

Text

Vintage Czech Vstupenka Bus Transportation Tickets Lot of 40

COLLECTIBLES: Seller: sublim4ze (100.0% positive feedback) Location: US Condition: Used Price: 12.00 USD Shipping cost: 1.00 USD Buy It Now https://www.ebay.com/itm/175753990100?hash=item28ebc10fd4%3Ag%3AtwIAAOSwL4ZkePpy&mkevt=1&mkcid=1&mkrid=711-53200-19255-0&campid=5338779482&customid=&toolid=10049&utm_source=dlvr.it&utm_medium=tumblr

0 notes

paskvilnet · 1 year

Text

dvd.avi

Úvod

Fazery, warpová rychlost, hvězdná flotila, Enterprise. Díky osvíceným soudruhům ještě pořád doháníme základní televizní a filmovou docházku. A Star Trek do povinného učiva patří. Můžete se smát prehistorickým trikům a pseudotechnické hantýrce posádky Enterprise, ale stejně jako všechna dobrá díla v sobě Star Trek nosí lidské prohry i vítězství – tedy alespoň ty první dvě posádky lidské byly, Voyager je už nuda, kterou nezachrání ani Sedmá z Devíti...

Stať

Položit se do všech devíti startrekovských filmů na dévédéčku je i pro laika a nefanouška vstupenka do mírné závislosti. Ne, že by všechny ty filmy byly stejně dobré. Za těch několik desítek hodin sledování se ale k oběma posádkám – staré i nové generace – vytvoří skoro rodinné pouto.

V současné chvíli vedle sebe existují 2 řady startrekovských filmů: ta starší s pustým menu a občas dabingem místo titulků a nová edice s bonusovými druhými disky a pěknými animovanými menu.

Celá Star Trek sága je i pro nás téměř úplná: kouzelné první seriálové díly běží na České televizi, nová seriálová generace je k dostání v luxusním DVD balení a totéž platí i pro filmy. Takže je čas odložit stesky nad nedostatkovým zbožím a lehce (opravdu jenom lehce) naťuknout kvalitu filmových dílů.

Každý to asi uvidí jinak – a znalci tuplem -, ale osobně mám radší příběhy s posádkou kapitána Kirka, protože jsou elegantnější a osobnější. Nová Picardova generace je sice výpravnější ale trochu postrádá silné osobnosti. Co je ale oběma posádkám společné jsou charismatičtí kapitáni, kteří na svých bedrech nesou atmosféru filmů. A oprávněně velký prostor dostávají také dva jedinci toužící po lidských emocích – android Data a Vulkánec Spock.

Přes veškerou úctu ke Kirkově zasloužilé posádce je třeba přiznat, že jeden z nejpůsobivějších filmů Star Trekovské série patří mezi nejmladší a má Picarda na můstku. Star Trek: First Contact je silný proto, že má to, co některým starším filmů série chybí – velkého a nemilosrdného nepřítele: Borgy.

Závěr

Star Trek filmy jako celek rozhodně nepatří mezi nejlepší sci-fi díla všech dob. Ale důstojně drží při životě jednu legendy, bez níž by byl život o drobet chudší. A ta legenda pokračuje: za pár týdnů příjde do kin desátý filmový Star Trek s podtitulem Nemesis.

#Paskvil #2003 #0309 #dvd.avi #Star Trek #Saša Michailidis

1 note · View note

kolemdouci · 2 years

Text

Lucidné Snenie, zápis No. %15

Po dlhšej dobe som si povedal, že dnešné, i keď len krátke, i tak moc krásne lucidné snenie stojí za zápis a budúce spomínanie. Z času na čas sa stane, že nejaká lucidita v snoch sa deje, ale zväčša je skoková, náhodná a zabudnutá, pripomenutá niekoľko dní potom a to už jeden nemá sú "špeci" rannú esenciu.

Dnes sa mi sníval najskôr sen tak disturbing, nepríjemný a citovo škaredý, že som sa z neho zobudil a bol nešťastný. Nechal som emisie nech sa vybúria a upokojil sa. Potom som opäť zaspal a v nejakom sne sa prechádzal po priestore a vravel si, je čas ísť odtiaľto. Následne som vyskočil a ono mi to vzlietlo. Na toto moja hlava veľmi dobre reaguje a je to vstupenka do lucidity, naučený mechanizmus, ktorý funguje. Lietanie fungovalo tak ľahko, spomínal som si na popis africkej bylinky snov a ako by mal človek v ludcidnom svete ovládať všetko tak jednoducho, čo možno niekomu ide a veľmi fandím, kde ja však nájdem vždy nejaké obmedzenie, byť pre mňa hodnotným prvkom poznávania seba samého. To už bolo povedané. Dnešné obmedzenie bolo zvláštne a nerozumiem mu. Počas letu som sa blížil oblaku a čím bližšie bol, tým viac sa stával krustou ľadu, aká býva po prvých nociach na jazerách. Letel som okolo nej a chcel som ju "plácnuť "rukou ale netrafil som. Potom som sa začal strácať o obrazoch, čo sa zlievali dokopy a otvoril som oči. Pekné to bolo.

0 notes

jirsen-blog · 2 years

Text

Korekce jako vstupenka na akciové trhy

Letos je investiční dění rozkolísané, jako už dlouho nebylo. Od velkého covidového propadu před více než dvěma lety trh ukazoval prakticky jen svoji vstřícnou tvář, davy lidí se nově pustily do investování s filozofií, že každý propad je snadnou příležitostí k nákupu. Obecně to samozřejmě platí, buy the dip (nákup v propadech) je prověřená strategie, ale může mít své stinné stránky, pro jejichž…

View On WordPress

0 notes

mezimraky · 6 years

Text

when plzeňská vstupenka calls you out for your sins

#nobody cares kay #@plzeňská vstupenka what do you know about me :| do i have to kill me or you

3 notes · View notes

tojenomoje · 3 years

Text

8.7.2019: stade de france, paříž

chybí mi ty dny, růžové jako koncertová vstupenka,

sladké jako pot a hranolky z mekáče,

přeplněný ulice, lidi se hledaj jako ztracený hračky,

řasenka na tvářích dojetím z heppáče,

kterej nás potkal jen jednou tam v noci

a od tý doby jsme zůstaly na sračky,

ve mně už nic nepřekoná ten pocit,

přezvučený ustrkaný tancovačky

#vzpomínka na koncert #nikdy už to nebylo tak růžový

4 notes · View notes

whatodoo-czechia · 3 months

Text

BENÁTSKÁ! s Impulsem 2024 (Celofestivalová vstupenka 25. - 28.7.2024) - Liberec, Czechia | 28 Jul, 2024.

Find out more / Get Tickets.

#Liberec #Czechia #2024 #Tickets #Whatodoo

0 notes

hernameisally · 4 years

Text

Léto 2020: Zavirovat kulturu. Na hlavu nasadit kondom. Najít viníka. A otrávit sociální sítě.

Nadechnout se

Je název knihy od Orwella. A taky přesně to, co teď ve smyslu tý knihy nikdo z nás udělat nemůže.

Tohle léto ve mě vzbudilo tyhle dvě otázky.

Proč jsme ochotní platit vydřiduchům i za ten nejnuznější servis, ale za kulturu ne?

Na základě čeho ještě důvěřujete naší státní správě a "hygieně” na úkor lidí, vedle kterých žijete?

Nakonec to ale bude mnohem víc otázek, který tu zazní.

Není tajemstvím, že jsme s Míšou Jiráčkovou v rámci objevování vyhlášené pohostinnosti naší vlasti skončily letos na pár dní v campu, jehož životní podmínky nešlo snad ani brát vážně. Chatka prolezlá pavučinama, která ruku uklízečky neviděla, co je rok dlouhej. Válendy, jejichž povrch smrděl tak (včetně děravého povlečení, které jsme dostaly na recepci), že otevřít jejich útroby a vytáhnout z nich lůžkoviny, jsme se ani neodvážily.

Proražený stěny a nábytek, jehož kusy na nás vypadávaly, už v nás vyvolaly jen čirý smích. Celou chatkou se to hemžilo okřídlenými broučky a při manipulaci se zažloutlou záclonkou u okna na nás padaly krom pavučin i spadance z okolních stromů. Společná toaleta a sprcha se nacházely desítky schodů nahoru do strmého kopce, takže stačí jen hádat, kde většina lidí v noci vykonávala svou nejnutnější potřebu - mezi chatky, v areálu, kde stejně nikdo ani neuklízel odpadky.

Camp Skalice se nachází nedaleko Prahy, jako jeden z mála je dokonce zalistován na Booking.com. Nejednalo se o žádnou černotu nebo anomálii. A měli plno.

Pochopila bych, kdyby se tahle divoká jízda stala jakousi alternativou pro sociálně slabší rodiny.

Noc pro jednu osobu v takové chatce ale stála pro jednotlivce 500 korun. Připočtěte poplatky za děti, psy, auto, za dřevo na gril, za cokoli, co vás jen napadne, aby cena mohla šplhat řádově o stovky za noc výš.

Pošmáknout jste si mohli v areálu na kousku z “bohaté” nabídky smažených jídel a specialit typu boloňéze za 132,- a zapít to Turek kafíčkem za 35,-.

Avizovaná pláž na místě znamenal ve skutečnosti asi metr bahínka u mola s loděmi. Zábava pro děti? Torza klouzaček, která pamatují studenou válku.

Proč do uprchlického tábora v Řecku, když stejnou exotiku zažiju i v Česku. Můžeme jen dodat v duchu miliónový reklamní kampaně na dovolenkování v tuzemsku. Té, kterou jsme si zaplatili z veřejných peněz v době, kdy naše vláda měla místo propagace turismu ládovat peníze do boje s koronakrizí.

Já teda spala za svůj život na různejch místech, i na ulici. Naštěstí zadarmo. Jaký jsou ale obvyklý náklady jednotlivce, který v takovém průměrném českém campu stráví den? Ubytování, 3x jídlo, několikrát pivo? Není problém vyšplhat se k částce víc než 1 000/den/osoba. To je docela dost, ne? Kdo na to má? Kdo za tohle dobrovolně každoročně platí? 7, 10, 12 000 Kč/osoba za týdenní dovču na takovym místě? Ti samí lidi, kteří tvrdí, že nemůžou jezdit na festivaly typu Rock for People nebo Colours of Ostrava, protože vstupenka je moc drahá? Na Rock for People koupíte vstupenku na tři dny v předprodeji do dvou tisíc, na Colours za 2 500,-.

Na zahraniční Sziget jsem si kupovala lístek na sedm dní festivalu v přepočtu cca za 7 000 Kč. Ubytování: můj stan, čisté a moderní toalety a sprchy pár metrů od stanu. A jen tak mimochodem k tomu krom pláže a sportovního vyžití megalomanský program nabušený největšími hvězdami současné pop music, rocku, alternativy i fyzického divadla. Foo Fighters, Muse, Ed Sheeran, Rihanna. All included. Nabízim. Jen jako bonus samozřejmě. Vim, že většina našinců si vystačí s diskočkou protáčející Kapitána Dema a nablitem pod molem. Kulturu k životu nepotřebujou. Ale naše kultura neni dlouhodobě podfinancovaná a závislá na sponzoringu jen kvůli těmhle ignorantům. Kultura je pro našince prostě tak nějak moc drahá. A je jedno, jestli se jedná o lidi, co si koupí tenisky za 5 000,- a jezdí meďanem nebo o “chudé studenty”. Jít za kulturou je pro nás, pro Čechy, pořád něco, co se musí nějak “ojebat”. Žiju s člověkem, co se pohybuje v hudební produkci, a já sama o kultuře publikuju x let. Taky se, vy z branže, tetelíte, kolik se vždycky vyrojí “kamarádů”, kteří by potřebovali sehnat lístek na tu nebo tu akci, na který se podílíte? A co vy, holky, co jste pro kulturu nikdy rukama ani nehrábly, ale považujete svůj umoučněnej stárnoucí nosánek za ozdobu každý backstage. Jedete na festival? Chcete na koncert? Tak to honem musíte napsat někomu z produkce, ať vás “napíše na guest”. Sice na místě následně prochlastáte tvrdýho moku z kabelky víc, než stál lístek, a prošoupete si ony značkový tenisky, ale srdíčko je v teple, protože jste zadarmiko ve VIPku. Jste důležitý, máte známosti a nebudete přece za koncerty platit jak nějakej plebs. Nějak si řikam, jestli tahle naše nátura napříč společností, neni pro naši kulturu mnohem větší problém, než třeba takovej ministr Zaorálek. (Ten ministr, na kterého mají potřebu naši zvukaři křičet na náměstí, ať - cituji: “Jde do prdele”. Doteď je mi stydno, že jsem se toho sofistikovanýho a kulturního setkání na Staromáku “Za živou hudbu” účastnila, btw. Kultura odskákala krizi, tak jdem vyřvat ministra. Super nápad.)

Kdo trpí nejvíc? Vždycky já.

“Lidí od hudby” mám logicky kolem sebe hodně. A nejde přehlídnout, že představitelé naší hudební branže se už od jara předhánějí v tom, kdo vyšle do světa ublíženější příspěvek o tom, že jsou to právě oni, kdo doplatili na tuhle krizi nejhůř. Najít viníka je prostě třeba. Ošklivě s nima údajně vyjebává ministr kultury, sportovci a dokonce už i nějaká uměle vykonstruovaná divadelní lobby.

Je smutný, že namísto toho, abychom se v době krize jako “lidi od kultury” semkli, tak se čas tráví kopáním do lidí, kteří tuhle krizi neodskákali o nic míň. Sportovci, kterým odložili olympiádu? Mladý herci, kteří regulérně nemají leckdy ani na nájem, protože od jara až doteď nehráli? Novináři, který se potýkaj s další mediální krizí? A co třeba rovnou piloti? Vážně tihle lidi můžou za vaše zpackaný životy odproštěný od hudebních mejdanů? Posloucháte vůbec příběhy ostatních lidí, nebo se jen donekonečna ukájíte v tom, jak se zrovna vám nedaří?

Ale nejsou to samozřejmě jen dělníci hudby, kdo kope kolem sebe. Hledat viníka za covidovou krizi je teď na sociálních sítích ohromnou módou a továrnou na lajky.

A pro nepřátele se nechodí daleko. Nadávání na vládu bylo módní v první vlně, dnes se na to jde jinak. Jste levičák? Tak za druhou covidovou vlnu může buržoazie, která nám to sem přitáhla v létě od moře. Jste zapšklá bába? Tak to za všechno můžou ty študáci, co kalili v létě na Mácháči. A jste mladý pražský intelektuál? Tak to musíte pro uznání šít do tzv. antirouškařů.

Trend hovoří jasně - kdo nemá roušku je sociopat a narcis a zabíjí svými výpary v tramvaji vaši devadesátiletou babičku.

Fascinuje mě ta míra empatie našich intelektuálů, kteří na první pohled poznají, že kdo si sundá roušku, aby se nadechl, nemá např. respirační potíže. Ne, je to automaticky kokot.

Přirovnávání samospásných roušek k ponožkám na nohách a kondomu, kterej si přece taky bez remcání vemete, to už jsou pak pro mě přímo fascinující konstrukce, který nechápu, jak může vytvořit někdo, kdo má IQ přes 80. Pokud teda nedýchá penisem nebo nohama.

Já samozřejmě roušku nosim, podotýkám. Abych uklidnila ty, co si mě zrovna zařadili mezi nebezpečnou osobu na úrovni teroristy s kalachem, a už roztřesenym prstem šátraj po tlačítku "vyhodit z přátel", zatimco druhym vytáčej hygienu, jejíž číslo maj v mobilu uložený jako “Aaa spása 1”.

Roušku nosim předevšim proto, že nemam potřebu se potýkat ani s policií ani s výše zmíněnou ponožkovou “inteligencí”.

Ano, i v první vlně se u nás v domě našli lidi, kteří vtipkovali o tom, jak by lidi bez roušek - včetně dětí - mlátili kovovou tyčí. Ha ha ha. I v první vlně důchodci pokřikovali na mámy najíždějící s kočárem do tramvaje, že si nasazujou hadr na obličej málo rychle. Ano, i na jaře se policajtům bonzovali lidi, co si u kafe nebo v domovní chodbě sundali roušku.

Jak málo lidem stačí, aby se k sobě začali chovat jako svině. Dneska už je to plně v mezích tzv. odpovědnýho chování, kterym je navíc třeba se řádně pochlubit a blejsknout.

Já, která nedávno jela večer ve větraný tramvaji, kde seděli všehovšudy tři lidi, jsem si - přiznám se - v tu chvíli roušku stáhla na bradu a konečně se nadechla. A hle - dle hojně sdílených edukativních obrázků na Facebooku to ze mě dělá sociopata, potažmo rovnou popírače vědy?

Ať mi kdokoli, kdo má potřebu takhle lidi kolem sebe nálepkovat, poradí, jak jemu by se dýchalo přes roušku za dva, s tří kilovým tvorem v břiše. A jak by se mu třeba s takovou rouškou přes nos a ústa dýchalo během spontánního porodu, jako k tomu u nás byly donuceny rodičky v první vlně šíření nákazy. Já si třeba umim představit, že rodim v ponožkách, ale s tou rouškou, ať mi prosim třicetiletý pražský odborník z marketingu poradí, jak na to. Jak ono to srovnání s ponožkama funguje v praxi. Třeba zná nějaký dýchací techniky, vyvinutý pro ponožkáře a aplikovatelný i na fanatický rouškaře, který mi unikly. Já zatim budu dál hrát roli příležitostného sociopata, co se prostě občas potřebuje zhluboka nadechnout, zatímco prochází v devátym měsící těhotenství s dvouletym dítětem celym vagonem tramvaje, aby někoho poprosil, zda ho pustí alespoň sednout. Ono je totiž krásný ze sebe na Facebooku statusama o blbcích bez roušek dělat příkladnýho kazatele o empatii a péči o druhé, zatimco v praxi skrz samý zírání do mobilu ty samý lidi neuměj ani uvolnit místo někomu, kdo to třeba v tu chvíli fakt potřebuje.

No a teď se vraťme obloukem zpět do našeho legendárního campu Skalice a tamním hygienickým podmínkám. Výše popsané se tam dělo tohle léto. Za plnýho vědomí úředníků jedné z poboček naší “hygieny”. V době pandemie. Docela by mě zajímalo, jak vypadala třeba kuchyň v tomhle zařízení, to musela být přímo vyvoněná, vydezinfikovaná svatyně prostoupená vánkem zářivý čistoty. A rozhodně by nebyla jediná, stačí se podivat na jakejkoli díl Polreicha, co všechno v našich restauracích s posvěcením místní hygieny už roky prochází.

Když jsme si chtěly zkontrolovat aktuální stav sinic na Slapech, na stránkách hygieny jsme letos našly dva týdny staré informace. Mezitím vyšla v novinách zpráva, že se v jednom rybníku objevil nový druh škůdce, který donutil tamní hygienu rybník zavřít. “Na zakalenou vodu upozornili hygieniky sami lidé,” uváděl článek. Kdo jinej taky. Roušky jste si taky ušili sami, tak jste snad nečekali, že tu někdo pro vás kontroluje zdravotní ne/závadnost vody.

Už v první, jarní, vlně nákazy se mezi mými známými (a následně médii) násobily příběhy, kdy se hygiena lidem s příznaky neozývala v řádu dnů až týdnů.

Trasovat se hygienici nenaučili ani za půl roku, přestože měli k ruce několik IT špiček, které jim nabízely pomoc. Hygienici, zaskočení tím, že po nich někdo chce, aby vykonávali nějakou práci mimo svoje úřednický tabulky, tak raději letos na podzim rovnou vyhlásili osobní bankrot.

“Nestíháme, trasujte se sami.” Ok.

No tak, hlavně že jim na rozdíl od zbytku populace nikdo nesáhne na příjmy. Že nikdo za tu neschopnost a nečinnost neponese odpovědnost. Občané maj stejně mezitim totiž plný ruce práce s tim, aby se pomlátili mezi sebou.

Opravdu jsme od ale od odborníků z Hygienické stanice hlavního města Prahy, kteří mi byli schopní na redakční e-mail na jaře smrtelně vážně odpověďět, že povinnost nosit roušky platí i pro novorozence, čekali něco jinýho? Aktivní přístup třeba, přemejšlet? Ještě před půl rokem jsme měli fáčovat ústa třeba i měsíčnímu miminu, aby někoho nepoprskalo, a pak mě ta samá hygiena chrání takovym způsobem, že mě nechá se ubytovat v campu, jehož hygienický podmínky neodpovídaj ani rozvojový zemi?

Když se nakazil jeden ze šéfů Seznamu, hygiena ztratila jeho výsledky. Před pár dny se nakazil jeden pražský politik. “Hygiena mne doposud nekontaktovala, aby mne od středy oficiálně potvrdila, že jsem se nakazil COVIDem, předal ji své trasování se seznamem jmen a minimálně, abych od ní obdržel kód do eRoušky. Smysl eRoušky pro mne postrádá smysl, pro který jsem se nadchnul a eRoušku v mobilu si nainstaloval,” píše v pátek.

O tom, jak reálně funguje eRouška, si doporučuju víc přečíst na iRozhlase například. Aplikaci má staženo bezmála půl milionu lidí. Denně se dočítáme o tisícovkách nově nakažených. Co na to eRouška? “Ověřovací kód pro aktivaci aplikace eRouška, nástroje, který by měl restartovat pokulhávající chytrou karanténu, zatím přišel 167 pozitivně testovaným Čechům,” uvádí se v textu.

Kdo je tu ten nejpříkladnější? Vždycky já.

A jak na tuhle situaci, kdy se za chvíli s kitem mladého medika budeme sami i operovat, reaguje moje bublina?

Neustálým hledáním viníka mezi těmi, kteří jsou nám ať profesně nebo fyzicky nejblíž. “Debilové bez roušek”. “Divadelníci”. “Děti”. Neustálou potřebou upozorňovat, že JÁ jsem ten ODPOVĚDNÝ občan. Já rouškuju, já si nainstaloval app. A kdo ne, “je debil”.

To, že nosíte (nosíme) roušku a nainstalovali jste si (ano i já ) appku z vás nedělá chytřejší nebo lepší lidi. A už vůbec z vás nedělá lepší lidi neustálý hledání “těch druhých” mezi námi, zatímco slepě a někdy až fanaticky dodržujete plošná opatření, která tu dávno nemusela být, kdyby například povolanci z hygieny dělali od jara svou práci. Fakt stojí za to rozdělovat už takhle rozdělenou společnost ještě víc? Kvůli potřebě světu ukázat, že vy to s tou rouškou na obličeji myslíte fakt extra vážně? Proč nestačí si ji prostě oblíknout, proč je nově potřeba o tom vystříknout post na Facebook?

A otázka za milion. Když jsou ty roušky tak samospásný a zachrání celou Čechii před zkázou, tak proč jste je nenosili dobrovolně i přes léto, ale čekali jste, až vám je zase někdo nařídí? Jestli jsem někoho potkala v létě v roušce, byla to stará paní v zájmu vlastní ochrany - naprosto v pořádku. Podle mý sociální bubliny to ale vypadá, že jste se dychtivě v rouškách celý léto koupali, zpívali, fotili si profilovky, souložili (dyť rouška is new šprcka, žejo) a dodnes chodíte orouškovaný s nadšením i domácí trasu toaleta-postel. Ne, vy se netěšíte jako já, až si roušku sundáte, netěšíte se, až se vám pod ní nebude kazit pleť, vás to takhle podle všeho baví.

Vyjádřit nahlas negativa a nepohodlí roušky, to už se dneska nenosí. Nedejchat je ok, kdo chce dejchat, je debil.

"Debila" je totiž veřejně potřeba udělat z každýho, kdo má prostě jenom potřebu se nadechnout bez látky na obličeji. A dělají to ti samí lidi, který zároveň nechává úplně v klidu, že je celý náš trasovací systém na covid v úplný prdeli například.

Antirouškaře upřímně neřeším, ať si dělaj, co chtěj. Stejně je na ulici nepotkávám, a jejich boje proti spikleneckým teoriím na základě fake news jsou mi upřímně fakt jedno. Neřešim ani, co si o covidu myslí celebrity. A neměli byste ani vy. Má cenu sledovat, co o covidu říkají lékařský kapacity? Ano. Ale jestli je potřeba každej rozhovor sdílet na svůj kanál s tím, že jeden den je debil Šmucler, druhej den je debil Flégr… Hele sorry, prostě si z těch rozhovorů něco vemte, ale nedělejte ze sebe větší odborníky na covid, než jsou tázaní, prosím, jo?

Kdo je nejpoučenější? Vždycky já.

A jak je to vůbec s know how o covidu v zemi, kde se ani neobtěžujeme pitvat zemřelé s covidem, abychom o tom viru zjistili víc? Z jakejch informací vlastně čerpáte, že se cejtíte oprávněný soudit neustále lidi kolem sebe, protože jedině vy víte, jak je to s tim covidem správně? Z hejtů, co sdíleli vaši kámoši na Facebooku, nebo máte přístupu k nějakým datům, o kterých my, plebs, co čerpá z médií a od epidemiologů, nevíme?

Jediný způsob, jak nás tu příslušné orgány už půl roku chrání jsou plošný zákazy a destrukce naší ekonomiky, ale vy se stejně potřebujete nejvíc vymezit proti pipině, co na Staromáku rapuje něco z ranku antirouškařství a Frantovi, kterej jede v metru bez roušky. Těmahle lidma se cítíte ohrožení?

Já se fakt nebojim Franty. Ať se de Franta bodnout. Ale bojim se života v zemi, kde se nemůžu spolehnout na to, že tu kdokoli ze státního aparátu bude dělat svojí práci. Ani ohledně olezlýho campu Skalice, odkud se divim, že už dávno do světa nevylezl ještěr s devíti smrtonosnejma virama, ani v případě právě probíhající pandemie.

Bojim se života v zemi, kde kolem sebe vidím na sítích nejvíc ze všeho přehlídku nabubřelejch eg. Ať už kopajících kolem sebe, ublížených nastalou situací. Nebo vymezujících se proti “debilům bez roušek” v rámci image slušného člověka. Ale taky v rámci proma právě probíhajících vládních nařízení. A že dělat PRko nařízením vlády, která za půl roku viru v Evropě nezvládla nic jinýho než jen oklešťovat naší existenci od všeho, co má nějakej smysl a činí život životem, to chce zvláštní smysl pro ironii.

Jo, uměj nám zakázat skleničku vína v baru, živou hudbu a divadlo. Otcům znemožnili zažít první momenty života jejich dětí. Uměj nám přikázat zakrývání nosu a úst a vnést do našich životů chaos a nejistotu, která většinu z nás drtí mnohem víc, než virus sám.

But not in my name.

Není tu nikdo, komu by tahle pandemie negativně nezasáhla do života. Ať už jste umělec, produkční, hospodskej, cestovatel nebo třeba jenom člověk potřebující jakoukoli lékařskou péči.

A co je nejhorší?

Všichni žijeme v zemi, kde se o sebe musíme postarat tak nějak sami. Aniž bychom věděli, kdy se zase budeme moci nadechnout. Tak kéž bychom se aspoň uměli vysrat na to věčný kopání do sebe navzájem.

#covid19 #lockdownblues #czechia

1 note · View note

patriciagharris-blog · 5 years

Text

Pražské metro

V roce 1968 se ruští komunisté zabývali Prahou zbraněmi a také planoucími tanky. Nejsou připisovány za výkon v Praze velmi dobře. Ale je tu něco, co udělali opravdu dobře, a to je pražské metro.

Jak můžete vidět z mapy, najdete 3 trasy metra. Prochází komunitou a dotýkají se téměř každé sekce. Můžete se dostat téměř kdekoli ve městě přes metro. 3 křižovatky blízko středu Prahy, kolem které se vyvíjí jakýsi okruh metra.

Kromě procházky bude dalším nejlepším typem cestování ve městě metro. Je to bezpečné, spolehlivé a rychlé. Kromě špičkového času, kdy lidé chodili do práce, a první večer, kdy jedou lidé domů, metro není nabité.

V době výstavby se komunisté obávali, že na Prahu může být Západ velmi dobře zaměřen jako na skvělé místo pro zbavení jaderné bomby. Proto udělali metro hlouběji v podzemí, aby dvojnásobně fungovalo jako úkryt pro jaderné bomby. Proto by několik eskalátorů na metru bylo největší, jaké jsem kdy viděl. Také metro musí být postaveno hluboko pod zemí, protože prochází pod stávající řekou a strukturami. Navíc v křížení zařízení linky metra jsou naskládány jeden vedle druhé osoby. Takže v případě, že si vezmete jednu, budete muset také jít dále dolů nebo možná zvýšit kvalitu, abyste dosáhli jiné stanice.

3 trasy metra - červená, zelená, žlutá Systém metra je opravdu jednoduchý na učení. Mějte na paměti, že existují 3 řádky. Bílá, žlutá a zelená. Každý se protíná v blízkosti středu města. Nezáleží na tom, na které lince začnete - jste schopni skutečně dosáhnout jiné. A každý jde do středu města.

Při procházkách dolů do stanice metra budete konfrontováni se dvěma možnostmi. Oba zůstanete na levé a nejlepší platformě. Uprostřed a nad každou platformou je přehledný graf. Jsou to všechny stanice kvůli linii. Zakroužkovaná a odvážná stanice je ta, ve které se právě nacházíte. Napravo od zakroužkované stanice jsou všechna Zařízení, do kterých vás obvykle zavede správné nástupiště metra. Vlevo od zakroužkované stanice jsou všechna zařízení, k nimž vás obvykle zbývající platforma obvykle přivede. V případě, že chcete obecný obrázek o celém systému metra a pak si zahlédněte do grafu metra uprostřed klínů vložených do šálku. Ukáže se, že jste a které stanice by přejely na další řádek. Kříže nad zařízeními jsou: Florencie, Mustek a Muzeum.

Vstupenky na metro

Nákup jízdenky na metro může být náročný úkol. Na vstupenkovém zařízení je spousta tlačítek. A existuje spousta možností. Je rozdělena na časy a zóny. Takže si můžete koupit lístek platný na dvacet minut a dvě zóny nebo třeba lístek platný na devadesát minut a čtyři zóny. Když přijdete na tiskárnu, máte koncept, ve kterém žijete a jak dlouho by to mělo zhruba trvat. Hledejte různá zařízení a dobu trvání. Prostě nevím, takže stisknu jen devadesát minut a dostanu lístek. Lepší bezpečí, než když se pokusíte zachránit pár Korunů, pak budete nuceni se hádat s odborníkem na metro.

Vstupenky na metro - 2 kroky Stačí si uvědomit, že mít lístek je dvoustupňový proces. Nejprve si zakupte lístek a poté jej musíte ověřit. Na vstupu do metra jsou malé žluté boxy. Vložte lístek do balíčku a získejte časově razítkem.

SMS lístky společně s vaším mobilním telefonem

Pokud máte svůj mobilní telefon a pak extrémně jednoduchý způsob, jak si koupit lístek, je poslat SMS. Jednoduše pošlete SMS na číslo 902 šest dvacet šest. V informacích se řaďte „DPT“. Během několika sekund bude váš telefonní účet odepsán a také dostanete SMS lístek na metro. Pokud vás zastaví autorita metra, ukažte jim SMS. Vstupenka je oprávněná po dobu devadesáti minut pro celý systém metra v Praze. Vstupenka je legitimní pro dospělé nebo pro děti a dokonce i pro psy.

Find More Information: Metro Praha

youtube

1 note · View note