#východ slunce
Text
Sunrise as seen from Comfort Hotel Olomouc Centre
Východ slunce z pohledu od Comfort Hotelu Olomouc Centre
Wolkerova 29, 779 00 Olomouc, Moravia, Czech Republic
Comfot Hotel Olomouc Centre
#sunrise#Comfort Hotel Olomouc Centre#východ slunce#wschód słońca#восход солнца#отель#lever de soleil#hôtel#Sonnenaufgang#Olomouc#Olmütz#Оломоуц#Ольмюц#Ołomuniec#Morava#Moravia#Moravie#Mähren#Моравия#Morawy#Česká republika#Czech Republic#Czechia#Tschechien#Tschechische Republik#République tchèque#Tchéquie#Чехия#Чешская Республика#Republika Czeska
1 note
·
View note
Text
7 důvodů proč vstávat s východem slunce
7 důvodů proč vstávat s východem slunce
[et_pb_section bb_built=”1″][et_pb_row][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text _builder_version=”3.0.85″ background_layout=”light”]
Už jste někdy viděli východ slunce? Určitě ano a dáte mi za pravdu, že je to nádherná podívaná, hlavně když jste na krásném místě, kde se cítíte dobře. Říká se, že úspěšní lidé vstávají právě s východem slunce a že je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Při té…
View On WordPress
0 notes
Photo
Na východ od Slunce a na západ od měsíce, 1969
2 notes
·
View notes
Text
« Východ Slunce » by Martin Forman
#art#artwork#painting#paintings#sun#sunlight#sunrise#reflection#water#lake#mountains#mountain#landscape art#landscapes#landscape#sunrises#skies#sky#colourful#colorful#blues#purples#reds#oranges#yellows
24 notes
·
View notes
Text
A co teď?
Je to už víc než týden, co jsem doma. Zvykám si těžce. Poslední půlrok jsem trávil 24h denně venku. Převážně sám, bez hluku v téměř panenské přírodě. Moje jediná opravdová starost byla obstarat si jídlo a najít si večer místo na spaní.
Teď je to jiné. Najednou je toho víc, co je potřeba udělat. Občas si přijdu jak dítě s ADHD. Je toho kolem mě tolik, že nevím, co dřív. Spím na posteli, ale stejně každé ráno přemýšlím, jestli si nemám příště radši nafouknout karimatku a postavit si na zahradě stan.
Tam venku je člověk vděčný za ty úplně nejzákladnější věci, které si doma ani neuvědomíme. Za vodu, která nám všude teče z kohoutku, za horkou sprchu každý den, za teplo a pohodlí, za splachovací záchod a mýdlo. Za sluneční paprsky, které hřejí, za svezení autem. Za šálek horkého kafe, chuť ovoce a zeleniny.
Chybí mi ten klid venku, to ticho. Zurčení vody před spaním, zpívání ptáků. Koukání na východ a západ slunce a obecně ta jednoduchost života.
Tak nějak obecně se tvrdí, že když se člověk po takovéhle cestě vrátí, že má v sobě všechno vyřešené, že je tzv. v zenu. Opak je pravdou, mám pocit, jako bych se vrátil víc rozhozený než když jsem odjížděl.
Přes všechny tyhle potíže v sobě cítím taky obrovské zadostiučinění a pýchu. Jsem vděčný za svoje tělo, že to zvládlo. Jsem vděčný, že žiju v zemi, kde si tohle můžu dovolit! Není to samozřejmost, málokdo má takovéhle možnosti jako my. Jsem rád, že se i takovéhle výzvy dají zvládat s diabetem. Snad se z toho stane brzy norma a nebudou to jen výjimky.
Ušel jsem téměř všechny míle, 2655, pro většinu lidí naprosto nepředstavitelná vzdálenost. Málokomu se to povede, ať už skrz zdravotní potíže, počasí, požáry nebo jiné nepředvídatelné situace. Ne vždycky to byla procházka růžovým sadem. Vlastně, málokdy byla. Většinu času to bolí, je to nepohodlné a únavné. Ale stejně jsem šel dál, protože za ty všechny zážitky okolo to prostě stojí. Za ty vzpomínky a chvíle, které už mi nikdo nikdy nevezme. Nechal jsem tam za to všechno mnohem víc, než by mi bylo milé, a když se mě na to někdo ptá, protáčí se jim po té sumě panenky. Ale je mi to jedno, stálo to za každý posraný dolar, který jsem si předtím musel tvrdě vydřít. Mohl jsem si místo toho koupit třeba auto, ale k čemu?!
Mám na sobě špínu, kterou jen tak neumyju. Všechno mě ještě i teď bolí, vstávám ráno s dřevěnými nohami. Mám necitlivé prsty na noze a mezi nimi nějakou nechutnou vyrážku. Ale i tak to není nic, čeho bych litoval. Za pár měsíců si na tohle už nevzpomenu. Na ty krásné hory ale určitě jo!
Když se vrátím ke svému úplně prvnímu příspěvku, měl jsem vlastně víc než všechno. Je to k nevíře, ale člověk vlastně moc věcí opravdu nepotřebuje. Příště toho beru ještě míň. Příště? Co to kecáš Hynku, teď nemáš myšlenky na žádné příště! Opravdu ne, nemám. Jsem rád, že nikam jít nemusím. Určitě půjdu, ale v brzké době rozhodně ne.
Zjistil jsem, že mám na všechno víc času, že nikam nespěchám. Hodina nebo tři, je to vlastně fuk. Chodím dokonce pomaleji než lidi kolem mě, což je paradox. Ale já nespěchám, jdu maraton a ne sprint. Nikdo by to do mě neřekl, není na mě absolutně poznat, že jsem absolvoval něco takového. A proč by měli? Nepřijdu si teď nějak víc spešl.
A co teď teda? Kdo ví…ono se zase něco objeví. Stačí se dívat a chtít. Mějte se fanfárově.
Howgh, domluvil jsem.
10 notes
·
View notes
Text
Několik málo nových "rituálů", který mi (zatím) zpříjemňují ráno:
Sleduju východ slunce / jak se rozednívá
Připravuju si na dřevěný prkýnko neodfláknutou snídani (kterou jím klidně až za dvě hodiny během práce) spolu s vyskládanými doplňky stravy
Otevírám okno a pouštím do "kanceláře" čerstvý vzduch
Strávím pár minut v koupelně, převléknu se, svážu vlasy, osvěžím květinovou vodou...
Připravím si k počítači (napůl už vypitý) hrnek kafe a konev s vodou
Pár minut před tím, než musím začít pracovat, se snažím upokojit a sama sebe nastavit / vysvětlit si, že můžu zůstat v klidu a bez stresu, ať už během práce přijde cokoli
2 notes
·
View notes
Text
kruhy III. (psáno někdy v půlce února)
skoro dva týdny jsem chtěla psát příspěvek o tom, že jsem ty kruhy rozsekla, už jsem byla unavená z těch zmatených pocitů, které jsem mu vyzvracela po plese, že mi je nepříjemně, protože jednu noc u mě spí a pak další týden spolu nekomunikujeme a sotva se pozdravíme, a on reaguje, jak kdybych ho žádala o ruku, hypotéku a tři děti, ale já jenom chci nějakou základní slušnost, a tak mě nechal odjet (z jeho pohledu se prý otočil a já byla pryč, každý máme svou pravdu), přestože jsme nedořešili konverzaci, mohl napsat, ale nenapsal, poplakala jsem si v noční tramvaji a ráno se probudila s tím, že je mu konec, že mu nedovolím mi okupovat mozek, a tak se Žal se odkládá stal mou hymnou a já se velmi snažila být silná žena, občas se to dařilo úspěšně, občas jsem sklouzávala k doufání, že se potkáme a budeme se bavit.
a tak jsme se potkali minulý čtvrtek a pozdravili se, cítím ve vzduchu, že nebudu silná. měla jsem pravdu. konečně jsme spolu měli sex. opět usínáme se svítáním. a to "ráno", neboli dvě odpoledne, není tak chladné jako vždycky, nabízí mi pití a čínskou polévku, kouříme spolu a vycházíme ze sklepení do světla. rozlámaná, kocovinová. neměla bych jít večer do hospody, ale vím, že tam bude (a taky jiný muž, kterého bych chtěla vidět). aura zůstala pozměněná, veselá, vtipkujeme, cítím radost. ptá se mě, jestli jsem v pohodě. proč bych neměla být? jen tak.
spím tři hodiny a jedu do školy v Plzni a večer z té celé únavy a alkoholu jsem smutná, mám pocit, že se mezi námi něco změnilo. uvědomuji si, že přijde rozlomenina, jsem z toho nešťastná dopředu.
vytvářím si ochrannou zeď z kolegy, který mě zve na randíčko. chtěla bych s ním odjet do Polska k moři, spontánně, na otočku, vypadnout z Prahy, vidět východ slunce a moře, spát v autě, ale to nevychází. uvidíme se v pátek, je mi sympatický, ale musím nějak vybruslit z toho, že on mi píše, že se těší, a to mě děsí. je mi sympatický, ale rozhodně nechci nic mít s někým z práce.
a včera jsem měla zase doufání, protože vím, že se potkáme na akci, radostné pozdravení, ale potom mizí.
4 notes
·
View notes
Text
2022/08/08
Nos levantamos muy pronto, casi para ver amanecer y tener un bonito paisaje con el castillo arriba al fondo.
We got up very early, almost to see the sunrise and have a beautiful landscape with the castle at the top in the background.
Google Translation into Portuguese:
Acordamos bem cedo, quase para ver o nascer do sol e ter uma bela paisagem com o castelo no topo ao fundo.
Google translation into Italian:
Ci siamo alzati molto presto, quasi per vedere l'alba e avere un bellissimo paesaggio con il castello in alto sullo sfondo.
Google Translation into French:
Nous nous sommes levés très tôt, presque pour voir le lever du soleil et avoir un beau paysage avec le château au sommet en arrière-plan.
Google Translation into Arabic:
لقد استيقظنا مبكرًا جدًا ، وكادنا نرى شروق الشمس ولدينا مشهد جميل مع القلعة في الأعلى في الخلفية.
Google Translation into German:
Wir sind sehr früh aufgestanden, fast um den Sonnenaufgang zu sehen und haben eine wunderschöne Landschaft mit der Burg oben im Hintergrund.
Google Translation into Albanisch:
U ngritëm shumë herët pothuajse për të parë lindjen e diellit dhe për të pasur një peizazh të bukur me kështjellën në krye në sfond.
Google Translation into Bulgarian:
Станахме много рано, почти за да видим изгрева и красив пейзаж със замъка на върха на заден план.
Google Translation into Czech:
Vstali jsme velmi brzy, abychom viděli východ slunce a měli krásnou krajinu s hradem na vrcholu v pozadí.
Google Translation into Slovak:
Vstali sme veľmi skoro, aby sme videli východ slnka a mali krásnu krajinu s hradom na vrchole v pozadí.
Google Translation into Suomi:
Heräsimme hyvin aikaisin melkein nähdäksemme auringonnousun ja kauniin maiseman linnan huipulla taustalla.
Google Translation into Greek:
Σηκωθήκαμε πολύ νωρίς σχεδόν για να δούμε την ανατολή του ηλίου και να έχουμε ένα όμορφο τοπίο με φόντο το κάστρο στην κορυφή.
Google Translation into Polish:
Wstaliśmy bardzo wcześnie, prawie aby zobaczyć wschód słońca i mieć piękny krajobraz z zamkiem na szczycie w tle.
Google Translation into Romanian:
Ne-am trezit foarte devreme aproape ca sa vedem rasaritul si sa avem un peisaj superb cu castelul in varf in fundal.
Google Translation into Turkish:
Neredeyse gün doğumunu görmek ve arka planda tepedeki kale ile güzel bir manzaraya sahip olmak için çok erken kalktık.
Google Translation into Hebrew:
קמנו מוקדם מאוד כמעט כדי לראות את הזריחה ולראות נוף יפה עם הטירה בראשה ברקע.
Google Translation into Hindi:
हम सूर्योदय देखने के लिए लगभग बहुत जल्दी उठ गए और पृष्ठभूमि में शीर्ष पर महल के साथ एक सुंदर परिदृश्य है।
Google Translation into Indonesian:
Kami bangun sangat pagi hampir untuk melihat matahari terbit dan memiliki pemandangan yang indah dengan kastil di bagian atas di latar belakang.
Google Translation into Malay:
Kami bangun sangat awal hampir untuk melihat matahari terbit dan mempunyai landskap yang indah dengan istana di bahagian atas sebagai latar belakang.
Google Translation into Russian:
Мы встали очень рано, почти чтобы увидеть восход солнца и красивый пейзаж с замком наверху на заднем плане.
Google Translation into Japanese:
日の出を見るために早起きし、城を背景に美しい風景を眺めることができました。
Google Translation into Korean:
우리는 일출을 보기 위해 거의 일찍 일어나서 정상에 성이 있는 아름다운 풍경을 배경으로 했습니다.
Google Translation into Chinese:
我们起得很早，几乎要看到日出了，背景是顶部的城堡，风景很美。
Google Translation into Persian:
ما خیلی زود بیدار شدیم تا طلوع خورشید را ببینیم و منظره ای زیبا با قلعه در بالا در پس زمینه داشته باشیم.
Google Translation into Tagalog:
Bumangon kami ng napakaaga halos para makita ang pagsikat ng araw at magkaroon ng magandang tanawin na may background sa kastilyo sa tuktok.
Google Translation into Thai:
เราตื่นเช้ามากเกือบเพื่อดูพระอาทิตย์ขึ้นและมีภูมิทัศน์ที่สวยงามโดยมีปราสาทอยู่ด้านบนเป็นฉากหลัง
Google Translation into Bengali:
আমরা সূর্যোদয় দেখতে খুব তাড়াতাড়ি উঠেছিলাম এবং পটভূমিতে শীর্ষে দুর্গ সহ একটি সুন্দর ল্যান্ডস্কেপ রয়েছে।
Google Translation into Ukrainian:
Ми встали дуже рано майже щоб побачити схід сонця та мати гарний краєвид із замком у вершині у фоновому режимі.
#Alicante#España#Spain#Melia#YesMelia#MeliaAlicante#MeliaSpain#SoulMatters#Hotel#Sunrise#Castle#View#Travel#Beauty#CoupleGoals#PositiveVibes#PlushiesOfInstagram#Maharashtra#ペンギン
6 notes
·
View notes
Text
ÚVAHA PĚTI STÁ TŘICÁTÁ ŠESTÁ – VÍTÁNÍ DNE
Vítání dne je pravěký zvyk spojený s mnoha rituály. Lidé si nikdy nebyli jistí, zda po temné noci přijde zase den s východem slunce. Proto každý ranní návrat slunce očekávali v napětí a vítali s radostí.
Dnes s pomocí vědeckého poznání, víme že slunce musí vyjít, pokud se nestane nějaká velká, vesmírná katastrofa. Přesto v našem kolektivním nevědomí setrvává ta prapůvodní obava, že slunce by vyjít nemuselo. Podobně každý člověk si nemusí být jistý, že se ze stavu nevědomí během spánku vrátí do vědomého stavu. Ve starých kulturách byla představa, že během spánku duše opouští tělo a pohybuje se v duchovním světě a vždy bylo otázkou, zda se vrátí do stejného, nebo jiného těla. Tím se často vysvětlovala náhlá změna myšlení a jednání člověka po probuzení.
Ráno je nejkrásnější částí dne, protože vše se probouzí k životu po nočním klidu. Ptáci začnou zpívat a květy se s pomocí slunečních paprsků opět rozevírají. Každý člověk má možnost začít psát knihu svého života na další čistou stránku. Alespoň částečně má možnost s příchodem nového dne změnit své myšlení a jednání. Je pouze na něm, zda jí využije a neodloží svoji proměnu na další den, který podle jeho představy musí zase přijít, ale nemusí tomu tak být.
Současná materialistická a uspěchaná doba neumožňuje většině lidí vítat v klidu východ slunce a příchod nového dne. Ráno je spojováno s nepříjemným vstáváním. Vše probíhá rychle a neklidně, tak aby člověk byl co nejdříve v práci a mohl pomáhat roztáčet kola konzumní společnosti s nekonečnou výrobou a spotřebou. Člověk si přestává uvědomovat rytmické opakování dne a noci a ročních období. Čas jemu určený k životu splývá v jeden často monotónní celek, který je občas narušen radostmi a starostmi, které umožňuje současná konzumní doba.
Přes všechnu dnešní uspěchanost má každý člověk možnost prožít v klidu východ slunce a začátek nového dne. Stačí pouze změnit životní rytmus, jít dříve spát a vstávat s východem slunce tak, jako naši předkové, kteří ještě žili v souladu s přírodou. Tento životní rytmus byl dán i nedostatkem umělého světla, kterého dnes máme až moc. Tím, že si člověk udělá čas na prožití klidného začátku dne se nejlépe připraví na různé starosti a nepříjemnosti, které na něho čekají.
Člověk může prožívat začátek dne doma, ale nejlepší je vítat den v přírodě, nejlépe na vyvýšeném místě s možností výhledu na vycházející slunce. Dobré je spojit tento staronový rituál s cvičením, chůzí nebo během tak, aby se v těle rozproudila krev a člověk mohl s intenzivně probuzeným vědomím sledovat tento neocenitelný zázrak. Bez přítomnosti slunce by nevznikl život na zemi a tím pádem ani my bychom se nemohli účastnit této velkoleposti.
Žijeme v době, kdy většina lidí považuje mnoho věcí za samozřejmost, není za ně vděčná a neděkuje za ně. Člověk by však ze své biologické podstaty měl každý den děkovat za příchod slunce a jeho životodárný účinek na nás. Nemusí se jednat o náboženský obřad, ale prosté sepnutí rukou, uklonění se a vyslovení slova „Děkuji“.
0 notes
Text
Den 23.
V noci Heda spadne z postele - naštěstí se to dozvídám až ráno. Honzu prý vbudil nějaký žuchanec, myslel si, že padá kelímek s kartáčky na zuby. Hedu přenáší do ložnice a tam si s ní užiju do rána já, mele se v jednom kuse a probouzí se. Ráno krize. Nemůžeme najít oblečení, děti mají hlad, všude nevybalené kufry a nekonečná tma. Spásu přináší Honza, který se před sedmou nabízí, že vezme Hedušku na hřiště. Já s Jindrou po bradu zalezlí pod peřinou posloucháme Jacka Londona. Pohoda trvá, než povídání skončí, pak už zase jekot, že šli ti dva bez něj ven. Jindru posílám dolů za tátou a jdu udělat snídani. Do kuchyně padá příjemné světlo, jak vychází slunce (jsme na východě a balkon máme směrovaný na východ - nacházíme se tedy na východovýchodě?), dokonce dělám jednu stylizovanou fotku “snídaně v ranním slunci”. Pak přijdou a hrůza pokračuje. Mají hlad, nechtějí jíst, nevím co mám dělaaaat. Dopoledne vybalujeme, přeskupujeme nábytek v pokojíčku, aby už děti v noci nepadaly, a vymýšlím alternativní úložné prostory (neboť těch tu teda není mnoho). Honza vaří oběd a pak beru děti na pláž. Jindra je furt na zabití. Po uplacení zmrzlinou dojdeme na vzdálenější a zároveň větší pláž, kde jsme byli s Jindrou včera za tmy. Na slunci je fakt hic. Pláž je písečno-kamínková a směrem do moře spíš oblázková. Uvidíme, jak to tu bude s plaváním, vlny jsou zatím menší. Co je ale neoddiskutovatelné plus - pláž dává mušle!! Takže Jindra dvě hodiny shrbený loví a loví. Já k tomu ještě najdu jednoho hotweelsáka a kus korálkového náhrdelníku pro Hedu. Poklady největší. Hedušku pořád bolí odřená kolena, a navíc - mami kakat. Tak jdem zase zpátky, nevím, jestli tohle je to centrumcentrum (ale myslím, že jo), míjíme pár otevřených bistro-kaváren a několik zavřených obchodů. Musím ven vyrazit taky někdy mimo siestu, abych zjistila, jak a co tu žije. Doma uspokojíme základní potřeby a hrajem si do podvečera. Udělám těstoviny s červenou a děti si přidají třikrát (možná prostě mají jen hlad? po jídle jsou andílci). Honza je bere ještě na hřiště a já si s kafem a počítačem sedám na balkon. Vidíme přístav a hory, pode mnou je slyšet ruch města, cinkání příborů a troubení aut, to je uspokojivý koktejl.
0 notes
Text
ROZHOVOR S FARÁŘEM Z BAZILIKY PANNY MARIE NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ JEANEM DE NUITEM
Dobrý den, popsal byste našim čtenářům kostel, který máte v opatrovnictví?
Dobrý den, ano, jistě. Náš kostel je častou zastávkou na cestě do Santiaga de Compostela, protože nabízí zcela jedinečný zážitek. Je natolik výjimečnou bazilikou, že ji sem jezdí opěvovat tisíce turistů ročně. Já sám se na ní nemůžu vynadívat. V mládí, než jsem se stal farářem, to jsem byl ještě hloupý kluk, jsem snil o tom, že budu malířem. Do teď mám schované, některé mé krajinky, včetně okolí mé baziliky. Někdy, když na mě dolehne tíha hříšníků, kteří se mnou při zpovědi sdílí své trápení, vezmu akvarely, skicák a štětce, a jdu ven. Sednu si pod náš kostel, a snažím se ty jeho velké rozměry zhmotnit na papír. To si pak vždy zase pro jednou připadám jako skromný nápadník, co tiše a nepozorován obdivuje křivky nepoznané milenky. Ale to už jsem odbočil.
Takže, ke svému kostelu máte skutečně hluboký vztah. Mohl byste nám teď prosím trochu přiblížit aktuální atmosféru doma? Dá se při tom všem povyku pracovat?
No, tedy. Nechci malovat čerty po zdech, ale lhal bych kdybych přísahal, že mi z toho všeho nestojí vlasy na krku. Je to situace, na kterou jsem měl být připravený už dávno, ale zároveň jsem doufal, že k tomu nikdy nedojde. V první řadě jsem měl připravit svůj kostel a postarat se o to, aby byl před takovým nátlakem chráněn. Bůh mě varoval, měl jsem jednat už mnohem dříve, před lety, když jsem viděl můru se tu plížit v křoví. Každý den se modlím, aby to už skončilo, v tomto smyslu se pracovat, jak říkáte, samozřejmě nejen dá, ale je to víc než na místě.
Došlo k tomu v pondělí ráno. To jsem se probudil, a zrovna se chystal jít ven malovat, protože východ slunce nad bazilikou Panny Marie neposkvrněného početí je něco, co se teď skromně pokouším zdokonalit ve své malbě. Toho rána jsem ale nemaloval, a od té doby už nikdy.
Venku stál ten zjev. Člověk o tom slyší, ale naživo, to je úplně jiný zážitek. Víte, já věřím, že bůh stvořil každého z nějakého speciálního důvodu, ale můří katedrály? Nechci se rouhat, a věřte, že se snažím mít víru ve veškeré jeho činy, ale toto pochopit mi dělá trochu problém. Proč by vytvořil tvory s kostely na zádech, když mu muselo být přeci od začátku jasné k čemu to povede? Je to Bůh, věděl, že lidé se nechají zlákat démony v podobě nevinných velkých motýlů a budou uctívat je místo našeho Pána. A jako by tohle nestačilo, začnou nám krást i naší duchovní architekturu. Díky Bohu za tuto zkoušku, a díky také za to, že existují lidé, kteří ještě nezapomněli pravdu, a kteří si každý týden připomínají význam katedrál.
Musí to být vrtkavá situace, tam ve Vaší bazilice. Prozraďte nám ještě, jak se chová můří katedrála, když je teď čtvrtým dnem hostem u Vás na dvorku?
Ano, ano. Já Vám to mohu sdělit asi nejlépe, protože, jsem od chvíle jejího zjevení, nezamhouřil oka. Každou noc, se ji snažím lákat ovocem a svíčkami. Nemyslete si ale, že bych nebyl dobrým hostitelem. Její přítomnost se mi možná nelíbí, ale dopřávám ji křesťanské pohostinnosti. Nicméně, ona vše odmítá. Jediné. co chce se můj kostel, a ten už je zaslíbený jinému. Můří katedrála bude zkrátka muset tuto skutečnost přijmout a jednou provždy jít. Omlouvám se, ale musím se vrátit k práci. Na shledanou.
Děkujeme za váš čas, přejeme hodně sil.
0 notes
Text
Imprese, východ slunce / Impression, soleil levant
Claude Monet
Série: Inspirováno obrazy / Series: Inspired by Paintings
0 notes
Text
Nový vzhled youtube
Moje první reakce byla no to si snad děláte prdel. V jakékoliv normální firmě by za takové UI někdo vyletěl a to by se to ani nemuselo dostat k zákazníkovi. Podobně na to reagovali i jiní lidé, viz https://www.msn.com/en-us/news/other/youtube-tv-users-say-new-interface-changes-are-disastrous-here-s-why/ar-AA1aDH3f takže to evidentně není jen můj názor, což jsem ale i trochu předpokládala. Jako. Pokud nemohu dát videu přehrávanému v rámci seznamu like, nemůžu mu dát komentář a ani se nemůžu podívat na komentáře/autora/nic, pak to s prominutím není New Fresh Look, ale Průser master level. Opět další typicky autistické UI, kdy to ten člověk nějak používá a protože to tak používá on, tak to přesně takhle budou používat všichni, no a funkce, které nepoužívá (nebo je nepoužívá moc často) nikdo nepotřebuje. Toto je přesně důvod, proč nikdy nemůžete nechat autistu samotného ve vývoji, protože on vám udělá přesně tohle. To není nic proti těm lidem, to je prosté konstatování faktu, beznohý nikdy nesejde po schodech stejně, jako hluchý nikdy nebude slyšet ptačí zpěv a slepý neuvidí východ Slunce. Tak to prostě je, život není fér. Ale tady soustavně žije nějaká představa, že psychická postižení se dají nějak rozkecat, rozehnat práškama, doprdele, asi nebudete říkat beznohému, že když se bude snažit, tak po těch schodech sejde, to je přece pitomost. Ale lidem s psychickými postiženími toto říkají každý den, co je ale horší, aplikují to do praxe a hází (a mimochodem, nestává se to jen autistům, ale ti tím dostávají asi nejčastěji) po těch lidech projekty, které jednoduše nemohou dotáhnout, které musí dopadnout špatně, no a já jen přemýšlím jestli je to záměr a jaký druh xindlu tohle může dělat. Fakt bych nechtěla zažít to, co musel zažít člověk, který to UI porodil, ale současně to nechci ani používat. Celá ta situace je hnus, nic než odporný hnus!
0 notes
Text
Vpis 7 - Vesmírný podzemí a nová zem
(11.2.) Jak nám H včera odpadl už nějak v devět, tak začal dneska lelkovat už po sedmý, což se teda ukázalo jako skvělej tah. Jakmile jsme roztáhli závěsy, z balkónu jsme spatřili úplně božskej výjev, východ slunce s horou Pico.
Tak to se to brzký vstávání oplatilo, nemůžeme se vynadívat. Ono to vypadá, jako by hlavní atrakcí ostrova Faial byl výhled na vedlejší ostrov Pico a jeho horu, něco jako Arménie s Araratem v Turecku. Jdeme na snídani a i to je sympatické, restaurace je téměř prázdná, zato nabídka bohatá a stoly s výhledem - na Pico. Který se během tý chvilky stihlo proměnit a předvádí, jak si umí obstarat vlastní mraky a přeháňky. Impozantní.
Když se vrátíme na pokoj, nebe už je skoro modrý a slunce hřeje, pana H to úplně naláká na posezení na balkónku a pozorování přístavu.
Dokonce to vypadá, že oblačnost je tak vysoko, že jsou odkryté i vršky našeho ostrova, tak by nebylo od věci zajet tam, protože pohled do pět set metrů hlubokého kráteru (Caldeira do Faial) tvořícího střed ostrova je jedním ze zdejších highlightů. Sedáme do auta a během necelý půl hodiny jsme na místě. Zdá se, že jsme těsně pod mraky, ale každopádně jsme tu zcela sami, to na Azorech milujeme.
Do samotného kráteru se dá projít takovým rozkošným pěším tunelem, to se všem členům delegace zamlouvá.
Nicméně když se doškrábeme na místo, z výhledu není bohužel nic. Mraky jsou zase všude kolem a tam, kde má bejt hlubokej kráter, je jen mlha. Vycházka po okraji kráteru je jistě jinak krásná, ale dneska není vidět ani vlevo, ani vpravo.
Holt ve skoro tisíci metrech nad mořem je i na ostrovech věčnýho jara počasí nevyzpytatelný... Obracíme tedy kormidlo a sjíždíme zpět do nížin, kam nás kola povezou. Celý Faial se dá objet za necelou hoďku, takže se můžeme bez obav vydat kamkoli. Většinu lesů tu tvoří nám známé kryptomérie a taky je tu neuvěřitelný množství krav, který jsou samozřejmě i na silnici.
Zastavujeme si, když se nám něco po cestě líbí, což je hned po chvilce Parque Florestal do Cabouco Velho. Je to takovej přírodní park s picnicovým místem, ty maj na Azorech dycky upravený.
Dáme si tu malej trek, obdivujem kryptomérie a dojdeme až k větrný elektrárně, sympatické. Odtud jedeme dál na sever, jenže to se zas zakaboní počasí, padne mlha a začne lejt. Jako na autoturistik to do určitý míry nevadí, kostelíky lze ocenit tak jako tak (Nossa Senhora de Fátima).
Ale vystoupit na jakýkoli vyhlídce znamená bejt hned mokrej a ono stejně vidět nic není, takže měníme plán a jedem nakoupit a do hotelu se naobědvat. Jak už jsme říkali, výhodou zdejší ostrovní turistiky je fakt, že během pouhý půl hodiny dojedete kamkoli. I tady je supermarket Modelo, což nám vyhovuje. Mě tu zaujaly ryby se snad největšíma očima, co jsem viděl. Alfonism.
S plným košem jídla se přesuneme do hotelu, H udělá obídek a pak se svalíme na postel, je to třeba slehnout. Samozřejmě usneme, však tu není kam spěchat. Když se ve tři probudíme, rozhodneme se pro výlet do nový země (což je odtud jak jinak než asi půl hodiny jízdy). Sopka v Capelinhos totiž vytvořila erupcí novej kus ostrova teprve asi před sedmdesáti lety. A tak starej maják, kterej je první dominantou, co člověk při příjezdu vidí, už vůbec není u moře.
Když jsme tu byli v tom roce 2015, místo jsme navštívili, ale nezašli jsme do vyhlášený expozice v návštěvním centru (Centro de Interpretacao do Vulcao dos Capelinhos), což chceme dneska napravit. Perfektní na něm je, že je celý v podzemí, takže když sem člověk dojede, vidí fakt jen ten starej maják a jinak poušť. I vchod do centra je zapuštěnej pod zem, takže návštěvník vlastně vchází pod povrch. Až otevře velký kovový dveře, jakoby vcházel do nějaký podzemní stanice. A pak přišel první nečekanej moment, po průchodu krátkou chodbou se před náma otevřela obrovská místnost. Uvnitř úplný ticho a slyšet byly jen naše kroky. Byli jsme tu sami a připadali jsme si jak na nějaký vesmírný lodi.
Prolezli jsme to tu a mysleli jsme, že to je to centrum. Po chvíli jsme našli stůl, kde se prodávají lístky, ale tam nikdo nebyl. Bylo to takový apokalyptický. Asi po deseti minutách se objevil sympatickej týpek a my si koupili dva lupeny. A prý že prohlídka centra nám bude trvat asi hodinu. Whaat? Co tu budeme dělat? No ukázalo se, že centrum je ještě rozlehlejší než tahle úvodní místnost, a všechno furt v podzemí. No helejte, byli jsme nadšeni, nikdy bych si nemyslel, že mě výstavka o sopce bude takhle bavit. Tady třeba expozice o typech sopečných ostrovů.
Tady rotující model zeměkoule, kde návštěvník mohl volit různé varianty - například vypuštění oceánů, zobrazení tektonických desek atd., bavilo!
Když nám týpek na začátku říkal, že součástí expozice je i film, automaticky jsme si pomysleli, že to klidně mineme. No ale šli jsme, v malým sále se promítalo jen pro nás, dostali jsme 3D brýle a film byl nakonec ve 4D - větráky simulovaly vítr, ohřívací tělesa žár slunce a lávy, a celej skoro čtvrthodinovej film jsme zhltli jako malinu, povedený!
Asi velkou součástí zážitku pro nás bylo to, že jsme se po tom komplexu pohybovali sami, únorová sobota odpoledne je evidentně dobrej čas... Pak se zjevila zřízenkyně, jestli chceme jít i na maják. No chceme! Dalšíma chodbama jsme se dostali až do paty majáku, kde nás požádala, abychom pak nahoře na ochozu za sebou zavřeli dveře, protože jsme tu jediní a dnes poslední návštěvníci. (Vzpomeneme si na historky Matěje z návštěvy Východoslovenského muzea, zdravíme!) Stoupáme po úzkým schodišti vzhůru.
Maják sice zvenku vypadá jako ruina, ale je citlivě zakomponovanej do moderní budovy centra. Nahoře stačí otevřít těžký kovový dveře (nesmíme je pak zapomenout zavřít na západku, jak jsme slíbili) a z kruhového ochozu máme super výhled. Celý tenhle kus země tu před sedmdesáti lety nebyl.
S expozicí se loučíme, zřízencům děkujeme, teda za deset euro takový radosti, to je fakt láce. Takže když tu někdy budete, doporučujeme moc! Počasí se nám zdá natolik báječné, že se rozhodujeme vyjet na nejvyšší horu ostrova, a sice Cabeco Gordo (1043 m n.m.), odkud by taky měl být vidět kráter, co nám ráno zůstal zahalen. Do hor stoupáme z druhé strany, cesta je to neznačená a jen pro jedno auto, trochu děravá, a to pan H nemá rád (dycky, když se auto zaklepe, říká, že se mu to opravdu nelíbí, ale je nakonec statečnej a nedonutí mě to obrátit). Cesta trvá jen 15 minut a jsme navrchu, jen tedy je tu kromě mlhy i zima, a tak se zas oblíkáme.
Ale jak to tak bývá, chvilku počkáme, zafouká a hle, kráter se před nám otevře! Průměr má asi dva kilometry, hloubku těch pět set metrů, a díra je to monstrózní. Jsme na vrcholu sopky!
Pan H říkal, že když by se umoudřilo počasí, docela by si udělal túru po okraji kráteru, je tu značená trasa, tak uvidíme, zda se nám to poštěstí. Teď ale sjedeme zas níž, hned vykoukne sluníčko a to je veselejší. Couráme se, nasáváme výhledy, vzduch, je to tu zkrátka nádhera.
Západ slunce si chceme dát zase na pláži, a tak míříme zpět do nížin. Zase si zastavujeme, kde se nám líbí, třeba v Castelo Branco u takovejch těch bazénků v moři (piscinas naturais), co na Azorech suplujou pláže. Mimo sezónu mimo provoz, ono taky v těch 15 stupních, kdo by se tu koupal, viď.
Na "naší" pláž Porto Pim dojedeme akorát na západ, stihneme se pěkně uvelebit a vytáhnout svačinku. Pláž je takovejch pět set, šest set metrů dlouhá (tj. na azorský poměry obrovská), a na západ se tu přišlo podívat asi dalších pět lidí.
Hele, my jsme si tu prostě nadšený, s Azorama se nedá šlápnout vedle. Snad ty pozitiva tu z nás sálaj, když už ta návštěva Madeiry byla taková "stěžovací", jak tedy pravděpodobně trefně poznamenal jeden vážený čtenář :) Tak my jdem do hotelu, koukat na večerní proměny protilehlého stratovulkánu, k tomu si dáme večeři a asi brzo padneme za vlast. Už zase spíme dobře. Pěkně zdravíme a posíláme pusu!
0 notes
Text
Den 100
V noci jsem koukal na hvězdy. Teď vstávám a užívám si parádní východ slunce. Když pominu ten lov na 3 komáry, tak to byla dost klidná noc. Balím se pomalu, nespěchám. Užívám si to ranní slunce, které ještě není tak silné, a které člověka nabije novou energií. Za dvě hodiny už se mu pak snažím celý den schovávat.
Moc se toho dnes nestalo. Žádné zajímavé zážitky, žádná zajímavá setkání. Jen šlapání a šlapání. V 10 jsem se skočil svlažit do řeky. To samé jsem pak udělal před večeří. Voda je stále dost ledová, ale aspoň je to dobrá průprava na brodění v Sieře, které nás tam určitě čeká.
Kempuju po 25 mílích. Trošku jsem poslední dny zpomalil. Cítím na sobě už dost velkou únavu. 25 mil jsem ještě schopný v pohodě dát a užít si to, 30 už je dost na sílu. Když půjdu průměrně 18 mil denně, vyjde mi to přesně na den, kdy bych chtěl mít hotovo. Ale je potřeba tam započítat i zero dny a pak pár dní zase na ten skok. Takže 25 je docela optimální rychlost.
Spolu s únavou přichází i hlad, tzv. hiker hunger. Už je to asi tady. Sto dní jsem mu odolával, nosil víc jídla než ostatní, ale stejně mě zmetek dohnal. Mám pořád hlad, fakt pořád. Teď jsem povečeřel 2000 kalorií, ale mám pocit, jako kdybych měl teprve předkrm. A takhle to mám celý den. Zastavím, něco sním, ale stejně mám pořád pocit hladu. Byl bych schopný sežrat celé svoje zásoby. Musím se dost držet, abych si hlídal příděly.
Dneska mi v kempu po dlouhé době dělá zase společnost hejno komárů. Tak velké hejno, že jsem se musel zavřít do stanu a bojím se jít ven. Slyším je zřetelně, jak tu kolem bzučí. Dneska teda stanice hiker rádia nic moc. Oblečení proti nim mám venku v batohu, jak nemilé. Jednu cestu tam ale podniknout musím, na zuby a na záchod před spaním.
10 notes
·
View notes
Last Seen Blogs
updated-reviews
Untitled
wonhocrf
mi
nunesempreendedor
Carlos Nunes
cerulapis
Cerulaz
fencingservices
Untitled