Delivery of block of a two-room apartment, built by SKB Prokatdetal of Glavmosstroy, to an exhibition in Leipzig. 1963

I'm going to tell you why gorbachev's soul now is burning in hell

In 1986 he kept silent about the Chernobyl nuclear power plant disaster, which led to the irradiation of people at the International Workers' Day parade that was not canceled;

When he was a secretary general the kremlin rejected the clemency petition of the former UIA fighter Ivan Honcharuk. In 1989, an old man who was already imprisoned for years in the Gulag and was rehabilitated after,was executed to the anniversary of the October Revolution.

He suppressed peaceful anti-Soviet protests

1986, Kazakhstan : about 200 people died

1989, Georgia : 19 people died.

1990, Azerbaijan : more than 200 people died.

1991, Lithuania : 14 people died.

1991, Latvia, at least 7 people died.

Of course👇

He supported the occupation of Crimea in 2014 and claimed the russian invasion in Ukraine "the civil war";

Ну погоди! (1986 г.)

Today on SSSR: Frosted Cookies!

Always a gamble whether or not these will taste like chemicals, depending on what brand your classmate's mom picked up.

I think our answer here is clear. First, let's examine the base- the main part of a cookie is decidedly bready, one might even consider baking in the oven to a crunch similar to how one toasts a slice of sandwich bread.

Frosted cookies, like the name implies, also involve a spread, which is the frosting. They may or may not have a topping in the form of sprinkles depending on the brand.

Frosted Cookies are a kind of Open-Faced Sandwich.

Meeting Gorbachev || 2018 || dir. Warner Herzog, Andre Singer

Ukrainian children during Holodomor famine, 1930

Born this day Yuri Gagarin 3.9. 1934 - 3.27.1968/ the man who conquered the Cosmos #cardula #yurigagarin #sssr #ussr #cosmos #poster #illustration #design #illustration https://www.instagram.com/p/Cpj0gveDwU5/?igshid=NGJjMDIxMWI=

Viy 1967

inspired me since childhood

Мой шип по contryhumans.

О этой парочке я хочу сделать комикс, чтобы рассказать их историю любви)

Dark night, only bullets are whistling in the steppe, Only the wind is wailing through the telephone wires, stars are faintly flickering ... In the dark night, my love, I know you are not sleeping, And, near a child's crib, you secretly wipe away a tear.

How I love the depths of your gentle eyes, How I want to press my lips to them! This dark night separates us, my love, And the dark, troubled steppe has come to lie between us.

I have faith in you, in you, my sweetheart. That faith has shielded me from bullets in this dark night ... I am glad, I am calm in deadly battle: I know you will meet me with love, no matter what happens.

Death is not terrible, we've met with it more than once in the steppe ... And now here it looms over me once again, You await my return, sitting sleepless near a cradle, And so I know that nothing will happen to me!

Novosibirsk, Siberia, 60s

Pjakin: Západ každých 100 let vojenský útočí na Rusko

V současné době se zvyšuje vojenské napětí mezi Ruskem a státy NATO. Když se podíváme do historie, tak zjistíme, ��e to není nic nového. Podle ruského analytika Valerije Viktoroviče Pjakina Západ každých sto let podniká vojenské útoky na Rusko. Nastává i nyní doba kdy se májí západní státy vojensky střetnout s Ruskem? Pjakin ve své knize O světě křivých zrcadel 3 na straně 64 píše: „Každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a své zájmy a v míře své nevědomosti pro toho, kdo toho ví a chápe více - to je pravidlo z Dostatečně všeobecné teorie řízení. Nauka geopolitika má právě za úkol uzamknout/omezit řízení různých politických systémů (států) světa výlučně na čtyři nezávislé větve moci, což je zaručený způsob, jak připravit státy o jejich suverenitu a donutit je pracovat pro toho, kdo toho ví a chápe více, dělá to z nich objekty řízení ze strany subjektu globální politiky, tedy té politiky, která je uplatňována v procesu globalizace. Globalizace sama je proces objektivní a spočívá ve stále větší koncentraci řízení výrobních sil na planetě Zemi. Tento proces se nedá zastavit ani zakázat a stejně jako každý jiný proces je možné (a potřebné) globalizaci řídit. Ale zatímco globalizace je objektivní, její řízení má subjektivní charakter. To ovšem znamená, že řízení procesem globalizace probíhá výlučně v souladu s konkrétní koncepcí řízení. Globální koncepcí koncentrace řízení výrobních sil na planetě Zemi nemůže realizovat subjekt, který je pouze konceptuálně mocný, ale takový, který uplatňuje koncepci na úrovni globálního významu. Takové subjekty, které uplatňují koncepci na úrovni globálního významu, jsou na Zemi pouze dva: Globální Prediktor (GP) a Ruská Konceptuální Moc. GP nemá zosobnění v podobě nějakého státu, jeho zosobněním je celá Západní civilizace. Ruská konceptuální moc je zosobněna v podobě ruského státu-civilizace. A právě ta skutečnost, že pouze Rusko a Západ jsou subjekty globalizace, je příčinou takové nenávisti Západu k Rusku, příčinou, kvůli které Západ každých sto let vpadá na území Ruska a válčí proti němu s krutostí, jaká se ve vzájemných válkách západních států nevyskytuje - Západ se snaží zničit svého konkurenta v řízení globalizace na planetě Zemi a zlikvidovat všechny nositele této alternativní koncepce řízení - kádrovou základnu ruského světa. Charakter agrese Západu vůči Rusku má systémový charakter. Dokonce i jen zběžný pohled na ruské dějiny stačí k tomu, aby bylo zřejmé, že každých sto let Západ vojensky útočí proti Rusku. Zde je názorný výčet těchto ozbrojených vpádů: - října 1612 - národní domobrana, v čele s Kuzmou Mininem a knížetem Dmitrijem Michajlovičem Požarským, osvobodila Moskvu od polských interventů; - června 1709 -ruská armáda pod velením ruského cara Petra I. ve velké rozhodující bitvě Severní války (bitva u Poltavy) na hlavu porazila švédskou armádu a její spojence pod velením švédského krále Karla XII.; - Rok 1812 - vlastenecká válka proti vpádu dvanácti jazyků – spojené evropské armády pod velením francouzského císaře Napoleona B.; - července 1914 - Německo vyhlásilo válku Rusku, což byl začátek 1. světové války. Každých sto let se v Evropě zformoval subjekt, který v době své největší síly válčil s Ruskem.“ Konec citace. Závěr Můžete si všimnout, že v každém století byla vyhlášena válka Rusku mezi lety 09-14. Jaké to načasování. V tomto ohledu bychom mohli říci, že Západ je nyní ve skluzu. Nicméně za vyhlášení války Rusku můžeme brát i rok 2014 kdy byli ruští obyvatelé na území Ukrajiny perzekuováni a odhaduje se, že mimo rámec „Speciální vojenské operace“ bylo na tomto území zabito kolem 15 tisíc Rusů v rámci civilního obyvatelstva. Nyní opětovně můžeme být svědky toho, jak západní politici prohlašuji, že jsme ve válce s Ruskem a již unikla zpráva, že se připravuje dohoda mezi státy NATO, kdy některé země tohoto vojenského paktu ve střední Evropě mají vojensky pomoct Ukrajině dodáním vlastních vojáků. Západ prostě potřebuje dobít Rusko, které se vzpírá celosvětové globalizaci moci a od nás se očekává, že mu s tím pomůžeme. Read the full article

Ну, погоди! / Well, Just You Wait! (1969-1986)

«Электронный заяц» — 2 июня 1984 г. / "Electronic Hare" — June 2, 1984

Today on SSSR: Potato Chips!

I, personally, am a big fan of potato chips. As an American citizen, their high oil and sodium content are incredibly alluring to me.

But the question remains: What kind of food are they?

There is only one clear answer here. Firstly, they are made of a vegetable (tubers are veggies, non-negotiable), and not only that, but they are chopped up into bite-sized pieces. They are even usually eaten as a side to an entrée of some kind, whether it be red bull or a fine hero sandwich.

Obviously, Potato Chips are a Salad.

Tragédie sovětských válečných zajatců

Nepředstavitelných zločinů se na zajatých vojácích Rudé armády a civilistech na okupovaných územích SSSR dopustilo nacistické Německo. O to tragičtější je osud těchto lidí po návratu do vlasti.

Abychom naplno pochopili rozměr této tragédie, musíme si na úvod říct několik čísel. V průběhu druhé světové války padlo do německého zajetí kolem 4,5 milionu vojáků Rudé armády. Zhruba 4,8 milionu sovětských civilistů bylo během války deportováno do Německa na nucené práce. Zajetí v německých táborech nepřežily více než 2 miliony rudoarmějců. Během nucených prací zemřelo asi 1,3 milionu sovětských občanů. Po válce se do SSSR vrátilo ze zajetí kolem 1,8 milionu vojáků a přes 3,5 milionu civilistů. V Evropě pak zůstalo asi 600 tisíc lidí.

Sovětští vojáci a civilisté, kteří měli dostatečné množství sil, energie a štěstí, aby přežili zajetí, však nečekalo, stejně jako střední a východní Evropu, žádné osvobození. Právě naopak. Bylo na ně pohlíženo jako na zrádce, kolaboranty a nepřátelské agenty.

Tento přístup k vlastním vojákům, kteří padli do nepřátelského zajetí a později se z něj vrátili, byl bolševikům vlastní od chvíle, kdy se chopili v Rusku moci. Navrátivší ze zajetí nemilosrdně stříleli již během občanské války a kruté represe potkaly zajatce Zimní války.

Ani německý vpád do SSSR na věci nic nezměnil. Situace zajatců se, v kontextu ohrožení země, ještě zhoršila. 28. června 1941 vydal lidový komisariát obrany výnos: "Jak pohnat k odpovědnosti zrádce vlasti a členy jejich rodin." Sovětské velení ve dnech naprostého chaosu nemělo takřka žádnou představu, jak se situace na frontě vyvíjí či jak na tom jsou jednotlivé armády, a přesto okamžitě myslelo na to, co udělat s vojáky (a jejich rodinami), kteří padnou do německého zajetí.

Rudoarmějce přitom nelze obvinit ze zbabělosti. Ve dnech a týdnech, kdy se zcela rozpadlo velení a odpovědnost museli často přebírat nižší důstojníci, to byli právě vojáci Rudé armády, kteří opakovaně ukazovali svou statečnost. Přesto byli zajatci označeni vládou vlastního státu za sprosté zločince a zrádce.

Mezi lety 1941-1945 bylo vojenskými soudy Rudé armády odsouzeno kolem milionu vojáků. Většina k mnoha letům nucených prací, jiní byli posláni do trestných praporů, kde je brzy čekala takřka jistá smrt a přes 150 000 rudoarmějců bylo zastřeleno. To je 15 střeleckých divizí. Ano. Sovětský svaz si během války postřílel patnáct divizí. Pro srovnání dodám, že od útoku na Pearl Harbor až po kapitulaci Japonska bylo na všech frontách popraveno 141 amerických vojáků.

Stejně brutální byl Sovětský svaz k rodinám vojáků padnuvších do německého zajetí. Manželky, děti, rodiče, strýcové či bratranci. Ti všichni byli posílání do vyhnanství na Sibiř, zavíráni do gulagů či odsuzováni k deseti letům nucených prací v uhelných dolech či hutích. Jejich příbuzným nikdo neřekl, kam byli umístěni a oni jim zase nesměli psát. Pokud měl tedy rudoarmějec štěstí, přežil nejprve německé zajetí, posléze sovětské tábory pro bývalé zajatce a následně se vydal na cestu do svého města či vesnice, mnohdy svou rodinu nenašel. Nevěděl, proč zmizela, kam zmizela. Mohl jen doufat, že se jednoho dne vrátí.

Na přelomu let 1943-1944 přijala rada lidových komisařů usnesení o vytvoření speciální sítě prověrkových a roztřiďovacích středisek. Každý voják či civilista vracející se ze zajetí musel takovým střediskem projít. Tato síť byla významně rozšířena po konci války, aby dokázala pojmout miliony lidí, které bolševici označovali za kolaboranty s nepřítelem. Jak vypadal pobyt v prověřovacích střediscích nejlépe zjistíme, když si přečteme vzpomínky několika žen, které jimi prošly. Jde o ženy, které byly za války odvlečeny do Německa.

Paní Ljašenková: "Sebrali nás a teď nás drží 20 000 v jednom táboře. Je nám tu moc zle. Každý den umírá mnoho žen a dětí."

Paní Ostrovskajová: "Zdá se, že nikdy za války nebyl život tak těžký, jako teď. Nemůžeme ani hýbat nohama. Jídlo je špatné. Jednají s námi, jako bychom byli psi. Chodíme jako mouchy, co se přežraly červivým borščem, který jsme po tři roky v Německu neviděli. Lidé si necení vlastního života, mnoho lidí spáchalo sebevraždu. Dívky, které odmítají vojáky kvůli tomu sedí v tmavých a studených sklepích."

Paní Gelachová: "Žijeme velice špatně, jídlo je úděsné. Dostáváme 300 gramů na den, syrové těsto, teplé jídlo třikrát denně - půl druhého litru napolo s červy, sušenou brukví a červeným zelím. Abych pravdu řekla, za Němců jsme dostávali mnohem lepší a sytější. Hodně děvčat leží v nemocnici, umírají hladem. Děvčata jsou špinavá, brzy je sežerou vši. Velmi mnoho lidí spáchalo sebevraždu. Týden to ještě vydržím a skončím se svým životem. Vyřiďte prosím mámě, že její dcera zemřela po osvobození Rusy. Pro co budu žít, když každý voják a důstojník nás uráží těmi nejhoršími slovy. Vůbec nás nepovažují za lidi."

Podobný osud potkal miliony sovětských žen. Vzpomínaly na život v Německu, který byl sice také příšerný, ale ani nacisté se k nim nechovali tak příšerně, jako jejich vlastní lidé.

Ani propuštění z prověřovacích středisek nepředstavovalo žádnou výhru. Zajatci totiž většinou nebyli propouštěni na svobodu, ale byli pouze přesunuti do pracovních táborů v Kazachstánu, na Sibiři či na Dálném východě. Sovětský režim je pokládal za bezplatnou pracovní sílu. Zde strávili mnoho let a dnes již ani není možné přesně určit, kolik lidí pobyt v pracovních táborech nepřežilo.

Až v polovině 50. letech byla maršálem Žukovem zřízena komise, která se údělem sovětských zajatců začala zabývat. V roce 1956 předložil Žukov ÚV svou zprávu. Žukov požadoval ukončení všech represí a nezákonností. Chtěl, aby byla těmto lidem nabídnuta práce dle jejich vzdělání či vyučení, aby jejich děti mohly na střední a vysoké školy. Rovněž žádal o udělení vyznamenání zraněným zajatcům či vojákům, kteří ze zajetí uprchli.

Většina návrhů Žukova byla zamítnuta a stárnoucí maršál si v předsednictvu vytvořil spoustu nepřátel. Přesto bylo přijato usnesení "O odstranění následků hrubých porušení zákonnosti týkajících se vztahu k bývalým válečným zajatcům a členům jejich rodin." Jednalo se však jen o odsouzení politiky Stalina, jak to ostatně tehdy bylo módní. Pro bývalé zajatce se prakticky nic nezměnilo. 

Trvalo ještě dlouhá desetiletí, než roku 1995 přijalo Rusko odpovědnost za uskutečněná bezpráví a došlo k rehabilitaci bývalých zajatců.

Zdroj: