ivostolpa-blog
Běhání pro zábavu
Jen si tak běhám a nezávodím. Taky trochu maluji a fotím
91 posts
Don't wanna be here? Send us removal request.
Last Seen Blogs
wardoftheedgeloaves
ward of the edge-loaves
blog-shadybouquetsweets-blog
Untitled
catgnawdotcom
CATGNAW
eternlle
aged / ageless
iwin86
iwin86
Text
I když běhám, tak chodím
Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval
vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad.
Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.
Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015
a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc
kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už
trochu lépe.
Ten blázinec z roku 2016 je pro mne dlouhodobě neudržitelný, ale krásně vidět, že dohromady se každý rok dostanu
nad 3000 kilometrů. Je také hezky vidět, jak běhám vív a víc. Že je to na úkor chůze je jasné. Každý rok se mi něco
stane (je zajímavé, že ta zranění se udála vždy na jiných aktivitách než při chůzi či běhu) a vždy se uchýlím k chůzi,
takže nakonec to s tou chůzí nedopadá tak špatně, jak jsem si představoval.
Teď, když mám porouchané to koleno, tak jsou procházky zae aktuální. Navíc venku se dělá opravdu krásně.
5 notes
·
View notes
Text
Koleno, au au
Už se týká tří týdnů, kdy jsem byl všude veden, jsem sklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce.
Nohy se mi rozjely jako unavený štětce. Na zádech bágl s notemasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkrátit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani
rukama jsem se nedotkl chodníku.
Chvíli jsem v duchu plakal po rameni. Jseš fakt skvělé, borec namakanej. Pravá noha okolo kotníku jen nesměla
zvedala ruku, že by také chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, utnul jsem její pokusy o slovo.
Noha slušně počkala den a pak se zachovala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, byl
mi jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.
Po několika dnech klidu to vypadalo docela dobře, i když jsem koleno pořád cítil. Natáhl jsem kloubní ortézu
a zkusil vyběhnout. Jen tři kilometry. Běh nic moc a po něm taky moc ne. Ale za dva dny mě otřuli a zkusil jsem
uběhnout sedm kilometrů bez břicha. Ne, uběhl jsem je, ale koleno se ozvalo pěkně naplno. Byl jsem zase na začátku. Sakra.
Vydržel jsem jeden týden a zkusil jsem bez klouby znovu tři kilometry. Nebyl to dobrý nápad. Běželo se mi docela dobře, za
běhu se ozvalo knoflík a dost hlasitě. Vlastně mě bolela skoro celá pravá noha, jak jsem přetížil i ostatní klouby a
svaly. Začal jsem trochu cítit levou tyč, kterou jsem chrochtala za poslední roky. Určitě je to z toho kulhání.
Rozhodl jsem se, že si zkrátka musím dát běžecký půst tak dlouho, až budu zatracený kluk při chůzi cítit.
Zatím je pět dní. A mě už svrbí na nohu. Musím se vydržet. S tou hůlkou se to vloni taky opakovalo,
než jsem na měsíc nevysadil.
Doufám, že měsíc trvat nebude. Držím si palečky.
0 notes
Text
Rok 2018 v číslech
Za celý rok 2018 nachozeno a naběháno 3259 kilometrů. Zůstal jsem sice opět za svým plánem nachodit a naběhat desetkrát tolik, co je dnů v roce, ale i tak je to skvělé.
Popis201820172016Celkem běhů14812558Celkem naběháno km1.8071.475671Celkem čas běhu208:58:10172:07:0186:45:30Průměrná délka běhu12,2111,811,57Průměrné tempo min/km6,5677,45Průměrná TF bpm134135127Nastoupáno m21.56013.9917.41812 min. test v km2,422,382,05Hodinový běh km10,9410,598,981 km04:3203:4405:141,5 km07:0906:4208:113 km15:2915:3217:055 km26:3327:1931:0510 km54:2556:031:07:1915 km1:27:201:32:071:53:4620 km2:06:192:12:232:37:36Půlmaraton2:14:042:19:392:46:1425 km2:58:373:08:03—30 km3:34:203:45:39—20 mil3:49:58——Nejdelší běh km35,1930,1323,01
Výsledky jsem převzal z webu Endomondo.
Je vidět, že jsem letos vyběhl víckrát, což je fajn. Odrazilo se to v naběhaných kilometrech. Průměrné tempo se trošinku zlepšilo, takže běhám trochu rychleji. Průměrná TF se ustálila. Nastoupané kilometry nedávají na Endomondo moc smysl, tak jsem je převzal přímo z Garminu. Tady je vidět, že stále více běhám v kopcích.
Copperův test i hodinový běh vykazují mírné zlepšení. Vzhledem k věku (58) ale nemohu počítat s nějak zásadním zlepšením. I když ;-)
Časy na vzdálenosti do pěti kilometrů nelze brát moc vážně, protože tyto vzdálenosti samostatně neběhám a vždy je to čas z nějakého delšího běhu. Ale i tak na 3 a 5 km je mírné zlepšení.
Od 10 km výše jsem se zlepšil, to je naprosto jasné. Asi největší radost mám z pětiminutového zlepšení na půlmaratonu. Běhám ho v kopcích a výsledek je prostě skvělý. Ale pošilhávám po čase pod dvě hodiny, to je jasné :-)
Poprvé jsem při běhu překročil hranici 35 km a posunul jsem se o dalších pět kilometrů. Bylo by skvělé, kdybych se v roce 2019 posunul o zbývajících 7 kilometrů a dal ten maraton. Uvidíme.
Co si slibuji od roku 2019 jsem vlastně už napsal. Běhat a běhat a doběhnout maraton. Doufám, že zdraví mi v tomto záměru bude nakloněno.
6.1.2019 - do tabulky doplněno počet běhů a průměrná délka běhu.
13.1.2019 - Nastoupané kilometry opraveny podle Garminu.
0 notes
Link
0 notes
Photo
Někdo, kdo potřebuje samotu?
Check out our Nature Blog - https://ift.tt/2x0nwBr
94 notes
·
View notes
Text
Veselé Vánoce 2018
24.12.2018
Dlouho jsem nic nenapsal, tak snad dnes, když je ten štědrý den. Přeji Vám krásné Vánoce a hodně zdraví a neposedné nohy v novém roce.
Naposledy jsem psal někdy v březnu. Od té doby se nic zásadního nezměnilo. Pořád běhám, jen jsem o tom nějak neměl potřebu psát. Do konce roku ještě pár výběhů zbývá, tak o kilometrech až příště.
Už teď ale mohu srovnat výkony roku 2018 s předchozími lety.
2018 2017 2016
------------------------------------------------------------------------------
5 km 0:26:33 0:27:19 0:31:05
10 km 0:24:25 0:56:03 1:07:19
15 km 1:27:20 1:32:07 1:53:46
1/2 maraton 2:14:04 2:19:39 2:46:14
25 km 2:58:37 3:08:03 ---
30 km 3:34:20 3:45:39 ---
20 mil 3:49:58 --- ---
Takže je jasné, že doběhnu zase o kousek dál a také o něco rychleji. S rokem 2018 jsem tedy naprosto spokojený.
Práce na chaloupce taky pokročily. Letos jsem se dokonce nijak výrazně nezranil :-) Dostala novou střechu i se střešními okny. Teď už jen to podkroví zabydlet.
0 notes
Text
Dnes to dám!
29.3.2018
Včera už od rána jsem “věděl”, že to večer dám. Vloni v květnu jsem běžel svůj sedmý půlmaraton v čase 2:19:39 a na dlouho se stal mým osobním rekordem. Od té doby jsem uběhl dalších sedm půlmaratonů (čtyři z toho teď v lednu), ale všechny v horším čase. Včera mě čekal můj patnáctý a já věděl, že se pokusím o osobák.
Nejsem žádný běžec, který řekne, že se jde trochu vyklusat a dá padesát kilometrů v tempu 4:40. Já jsem docela rád, když v takovém tempu dám jeden jediný. Jsem běžec, co je šťastej jak blecha, když dá desítku pod hodinu.
Pokořit svůj loňský osobák není pro mě jen tak. Mám v živé paměti to úsilí, které mě to stálo. Je jasné, že se to musí naplánovat.
Co mi je hned jasný, i když by to bylo krásný, že útok na dvojhodinovou hranici je zcela mimo mé současné schopnosti. Už vím, že tempo 6:10 jsem schopný udržet patnáct kilometrů a pak prostě chcípnu. A to nechci, to je jasný.
Takže kompromis zněl: běžet prvních deset kilometrů tempem 6:10 a pak zpomalit na 6:20 a pokusit se v tomto tempu doběhnout až do cíle. Byl by to krásný čas 2:12. Hned jak jsem si to takhle krásně namaloval mi bylo jasné, že realita bude mnohem košatější a že to bude dobrodružství.
Jakmile jsem vyběhl, tak jsem věděl, že je to dobrý den. Držet tempo 6:10 se lehčeji řekne než provádí. Tak se stalo, že na pátém kilometru jsem byl na tempu 6:14. Tak takhle teda ne kamaráde, musíš trochu přidat a držet se plánu.
Přidal jsem, to jo, ale asi jsem to trochu přehnal a první desítku dokončil v průměrném tempu 6:04. Super! Teď ta jednodušší část: zpomalení. To mi snad půjde. Ubral jsem a snažil se, co nejvíc uvolnit.
Šlo to líp než jsem čekal. Bohužel ne až do konce. Do patnáctého kilometru jsem se dost držel plánu a tempa 6:20. Ještě ten šestnáctý by se docela dal. Pak mi to ale šlo pořád hůř a hůř.
Asi jsem to těch prvních deset kilometrů v tempu 6:04 přehnal. Proč jsem se jen nedržel plánu sakra!? Trochu jsem ještě zpomalil a snažil se znovu nějak uvolnit a odpočinout si. Chvilkami se zdálo, že to jde, chvilkami zase že ne.
Přes veškerou snahu nebyly poslední tři kilometry tak úplně podle mých představ a už vůbec, podle mých výpočtů. Zdálo se mi, že se hrozně vleču. Co mě hnalo vpřed bylo to, že i přes tyhle peripetie ten čas nevypadal zase tak beznadějně.
Už po páté jsem přeběhl vedle stejné tlupy spících kačen, které se s blbými kecy rozutekly do všech temných stran, aby se hned za mnou zase rychle vrátily do svého vyleženého důlku.
Myslel jsem, že pomyslnou cílovou páskou proběhnu ještě před tunelem, ale ne, hodinky mi ukázaly cíl až v tunelu. Pro jistotu jsem ještě proběhl celý tunel a ještě kousek za něj, aby zase naskočila džípíeska.
Když jsem mačkal stopku, byl jsem fakt rád, že to mám za sebou. Ten závěr nešel fakt podle mých představ. Garminy na mě ale hned zabzučely, že jako nový rekord. Tak jo, super! Teď ještě ty dva kilometry dojít po svejch domů.
Závěr: Nakonec se ukázalo, že jsem se od svých výpočtů moc neodchýlil a zaběhl čas 2:14:04. Takže obrovská spokojenost. Teď už můžu být po bitvě generálem a říct si, že jsem se měl víc držet svého plánu a nepřepísknout tu první desítku, protože pak by mi zbylo víc sil na ten závěr. A nebo bych taky klidně mohl s vyplazeným jazykem doběhnout za dvě a půl hodiny, a nebo to po sedmnácti kilometrech vzdát s tím, že dneska to nějak dře.
A tohle na běhání vlastně miluji. Ono kašle na vaše přání, představy a výpočty a nechá vás uběhnout jen to, na co v tu chvíli opravdu máte.
0 notes
Text
Tak já nevím
5.3.2018
Plán byl jasný. Sobota a neděle 24. a 25. února dva delší běhy. Den volna a v úterý další delší běh trochu relaxační. Pak den volna a ve čtvrtek a v pátek 1.a 2. března zase dva delší běhy. Trochu mě v hlavě strašil plán, zaběhnout každý ten běh o kousek dál. A tak jsem šel na to.
Sobota 24. února večer v šest vybíhám. Tempem se držím hodně zpátky, abych se nezmordoval hned prvním během. Trať jsem zvolil tu nejčastější a nejvyběhanější. Je skoro po rovině (i když jsem na Vysočině, že jo). Výsledná vzdálenost byla dána výběrem této trasy a to 12 km. Nic převratného. Průměrné tempo 7:30, teplota -9°C.
Druhý den neděle 25. února. Opět večer v šest. Tentokrát volím výběh ven z města. Hurá do kopců. Volím známou trasu kolem Staré plovárny, Pančavu do Ráje a Rančířova. Neodbočuji na Okrouhlík, protože to by už bylo pro dnešek moc. Běželo se fajn, jen jsem trochu polevil v tempu, což bylo dáno druhým delším během v rozpětí 24 hodin, ale taky zvolenou trasou, kde vlastně kromě začátku neexistuje rovina, no a taky teplotou -12°C. Tempo 8:01. Výsledná vzdálenost 14 km, takže o dva víc než včera.
Pondělí jsem dle plánu vynechal a vyběhl jsem v úterý 27. února. Teplota stále -12°C. Jako trať jsem chtěl vybrat svou standardní dvanáctku kolem řeky a když bude nálada, tak si kolečko mezi lávkami udělám ještě jednou. Byla by to krásná patnáctka. Ale na můj vkus moc rovná, takže se v průběhu prvních kilometrů rozhoduji běžet po Mlýnské a vyběhnout ten nechutný kopec po Dělnické ulici a pak po Helenínské ke Břízkám a po Polenské zpět. Zde se pak napojit na cyklostezku kolem řeky. Je to sice dál, ale o to horší cesta. Výsledkem je 15 km tempem 7:51. Takže docela pohoda.
Čtvrtek 1. března je první den druhé série. Volím rasu přes Horní Kosov a odtud k řece. Za lávkou za Kauflandem se vydám na Keťásek a nahoru k Lídlu. Aspoň nějaký kopec. Hurá zpátky k řece a tam ještě jeden okruh mezi lávkami. Pak se kolem Modety a ZOO vracím zpět. Teplota krásných -8°C, tempo 7:57, no aspoň že pod osm. Vzdálenost 17 km je zase o kousek delší. Tak ještě zítra.
Pátek jsem jel do Chrudimi a zpět, takže krásné tři hodiny v autě. Nějak se necítím a chce se mi spát. Ani druhé kafe během dopoledne nezabírá. Po návratu si zkouším odpočinout, než vyběhnu. Když nastal čas, zaberu, že se zvednu z gauče a nic. Tělo prostě neposlouchá. Chvíli jsem ho přemlouval, ale říct si nedalo. Sice vstalo, ale neoblékalo se a jen se tak ploužilo. Asi jsem ho měl nějak donutit a vyběhnout, ale po chvilce jsem toho s úlevou nechal a zase si lehl. Tak tohle fakt nevyšlo. Je jisté, že jsem své staré tělo donutil uběhnout pěknou štreku, ale je vidět, že má svou hlavu a že mě prostě zastaví, když blbnu příliš.
Sobota tvrdý relax. V neděli jen pár kilometrů chůze.
Teprve dnes ráno se sbírám a v šest vyrážím. Rozhodnutý si udělat sice krátký, ale svižný běh. Sněží a fouká vlezlý vítr. Teplota -4°C. Rozhoduji se jen pro krátkou tříkilometrovou trasu, kterou si vybírám, když se mi moc nechce. Ale zase udržím vyšší tempo i kadenci, se kterou se chci držet mezi 170 a 180. Vychází to. Tep mi to a tam vylezl nad 141, kde mám nastavený alarm. Zkouším se dýcháním zklidnit. Zdá se, že to zabírá. Cestou zpět je to pořád do kopečka, sice úplně malého, ale dnes jsem ho fakt cítil. Snažím se s kadencí zůstávat nad 170. Výsledek je 3.7 km v tempu 6:14 (už se blíží jaro, teď už je to jistý). Průměrná kadence 178, což se mi zdá super. Průměrná tepovka 137 taky dobrá.
Závěrem musím říct, že jsem to s tím plánem pěti delších běhů přehnal. Prostě je mi 57 a nesmím tak tlačit na pilu. Zkusím to znovu až za lepšího počasí.
0 notes
Text
Intervaly, fartlek, nemoc a spol.
24.2.2018
Předminulý týden jsem se moc necítil a měl jsem pocit, že na mě něco leze, pak to zase přešlo. Od středy už ale ležím jak volský hnát s nějakou chřipajznou, či co. Alespoň si trochu odpočinu a zapřemýšlím.
Minulý týden jsem si řekl, že budu začleňovat jednou do týdne intervaly. Závoďáci se diví, k čemu to hobíkovi, který ještě k tomu ani nezávodí je. Nu pro zpestření přece, to dá rozum. Nezávodím a nemusím tudíž na nic trénovat. Ono by to taky v mých padesáti sedmi letech bylo asi k prdu.
Když ale člověk nezávodí a nežene ho do běhu potřeba naběhat kilometry, které potom zúročí v závodě, musí si najít jinou motivaci. To, že vás běhání baví nestačí k tomu, abyste jak blb vstal ráno o hodinu dřív a vyběhl do mrazivého rána. Nebo po únavném a náročném pracovním dni se převlékl a jen tak si šel zaběhat dvacet kilometrů. Teda to bych asi lhal, že se přesně tohle nestane. Stane a mě se to stává dost často.
Ale přesto, jsou okamžiky, kdy se mi nechce. Někdy se neukecám a pak jsem na sebe naštvaný. Někdy se ukecám až časem a pak vyběhnu s plným žaludkem až po večeři. Každý, kdo to alespoň jednou zkusil, tak ví, že to není to úplně ořechový a když to všechno dobře dopadne, tak máte jen pokaženou první část běhu.
To ozvláštnění běhu něčím, co nedělám každý den fakt zabírá. Občas mě to napadne až když běžím. Dost často je to jen malá odbočka a následný běh místy, kde jsem ještě neběžel. Někdy je to přidání nějakého kopce.
Nejzábavnější ale je si něco vymyslet předem. Naplánovat si běh trasou, kde běžíte skoro pořád do kopce. Nebo si říct, že nezahnu na otočce přes most a poběžím dál podél řeky s tím, že tam dál přece nějaký most zase bude, nebo ne?
Intervaly jsou na to taky moc dobré. Když jsem začínal s běháním (ještě to není ani dva roky) tak jsem na to šel přes střídání běhu s chůzí, ale to už jsem tady párkrát popisoval. Taky jsem si říkal, že časem to zkusím naruby, že budu střídat pomalý běh s rychlým. Pak to ale nějak vyšumělo. Bylo to asi tím, že jsem pochopil, že musím nejdřív něco naběhat, připravit svaly, plíce, srdce a celý kardiovaskulární systém na delší běhání. Mám pocit, že teď přišla ta pravá chvíle.
Než jsem ve středu ulehl, tak jsem absolvoval první intervaly. Na mé nejoblíbenější dvanácti kilometrové trase kolem řeky lehce běžím pět minut a poté vložím patnáct vteřin rychlého běhu. Ten první běh byl rozpačitý, protože jsem nevěděl, jak moc rychle si mohu dovolit běžet, abych to byl schopný opakovat po celých dvanáct kilometrů. Teď vím, že se nemusím moc držet zpátky, protože to dám.
Při intervalech, když jsem se rozbíhal jsem zkrátil chůzi a prodloužil běh vždycky po minimálně dvou bězích i když jsem měl pocit, že můžu hned. Ukázalo se to jako dobrá taktika a tak to chci zopakovat i teď.
Můj cíl je po pěti vteřinách přidávat na rychlostní vložce až na jednu minutu, tedy pět minut lehkého běhu a minutu rychlého běhu. Pak se uvidí, co dál.
Když už jsem v titulku zmínil slovo fartlek, tak jen krátce. Já rozdíl mezi intervaly a fartlekem vnímám asi trochu volněji. U intervalů si přesně stanovím časy nebo vzdálenosti a pak je se železnou pravidelností střídám. U fartleku nechám hodinky, obrazně řečeno, doma. Střídám si rychlosti, ale i výběhy a seběhy, jak se mi v tom daném okamžiku zachce. Je to nádherné oživení a to i přesto, že si dáte pěkně do těla. Ale jak jsem napsal výš, u mě jsou teď na pořadu dne intervaly. Cílem je spíše oživení jednoho běhu v týdnu, než nějaké výkonnostní zlepšení. I když i v něj tak trochu doufám :-)
Dnes je to čtvrtý den, co marodím a už se mnou šijí všichni čerti. Asi to dnes večer nevydržím.
0 notes
Text
Pod psa
18.2.2018
Nevím, jestli takto vypadám i zvenku, ale uvnitř se cítím přesně tak. Něco na mě leze. Chtěl jsem dnes běžet něco delšího, ale trochu jsem ubral na svých běžeckých představách.
Původně jsem chtěl dát něco delšího, tedy půlmaratónek a dál. Měl jsem v plánu po každých patnácti minutách běhu zařadit dvě minuty chůze. Říkal jsem si, že mě to pomůže zdolat delší trať.
Ale ouha, již včera mě začaly pobolívat klouby, divně se zajížděly za očima a taky od nosu až dovnitř do hlavy. Když jsem se nadýchl, tak ten chladný vzduch (v obýváku máme 24 ° C) se prohnal hlavou, narazil na zadní stranu skla, na kterém se objevily malé prasklinky. Do ho ale nezastavilo, stočil se po obou stranách, prohnal se kolem uší a vepředu, někde za čelem se zuřivým úderem. Takový malý osobní CERN.
Dnes se mi tak, že dá rozum, vůbec nechtělo. Nakonec jsem se ukecal. Mé běžecké já již v představách podnikala dlouhý a nikdy nekončící po zimní Vysočinou. Mé druhé já, na protivnější, do to brblalo: "To nedáš! Dneska ne. Zkus jen taková tu zdravotní. Hele 5 kilometrů max, jasný !? "
Vyběhl jsem odhodlaný ke kompromisu a dát sedmičku. Ale po dvou kilometrech mi bylo jasné, že chce přeci jen něco trošičku delšího. Nejdřív mě napadla standardní zimní dvanáctka. Tady jsem se zeptal se zpestřením běžel na pátek. Nakonec jsem si k ní dal ještě takovou malou tříkilometrovou okliku.
Na to, jak jsem se cítil a jak se mi žalostně nechtělo, tak nakonec to byl krásný a po rychlejším pátku relaxační běh. Vzdálenost 15,24 km je pro mě taky víc než průměr.
No a teď se jdu trochu vymarodit.
0 notes
Text
Úseky
16.2.2018
Už mě ta zima fakt nebaví. Pořád jen samé to zimní pomalé dlouhé běhání. Není nad to si tu a tam porušit vlastní pravidla :-)
Včera jsem vyběhl hned ráno v šest. Bylo -7°C a naštěstí už ne tak úplná tma, jako ještě před pár dny. Běželo se mi fakt krásně a jelikož jsem měl trochu více času tak jsem se nechal svými nožičkami vynést ven z města. Trasa to byla stará známá moje letní ranní klasika. Řekl jsem si, že když se mi tak hezky běží, tak to zkusím udělat v tempu 6:00. Asi jsem trochu zapomněl, na ty kopečky, ze kterých se tahle trať skládá. A navíc ten hadr kolem ksichtu, abych nedýchal těch -7. No nakonec jsem to dal za 6:24. Ale což, taky dobrý.
Dnes jsem se vydal běhat večer. Výběr tratě byl úplně bez fantazie, protože to je moje klasika pro zimní večery. Už odpoledne jsem si ale řekl, že kopečky dneska fakt ne, ale že si běh zpestřím tím, že po každých pěti minutách volného běhu zařadím patnáct vteřin běhu rychlého. Ze začátku jsem byl v těch rychlostních vložkách trochu opatrný, protože jsem nevěděl, co to se mnou bude dělat, ale jak jsem běžel dál a dál, tak jsem pomalu ztratil ostych a běžel jsem, co zrovna terén umožňoval. Přece jen na většině trati ležel sníh a led. A švihnout s sebou, to jsem zrovna nechtěl. Ale i tak dobrý. Tempo v těch rychlostních vložkách 3:50 až 3:25 je na mě fakt dost dobré.
Tenhle běh mě fakt bavil a je jasné, že si to zopakuji a asi hned příští týden.
V neděli si chci vyběhnout hned ráno. Asi se zase dám na delší cestu. Koketuji s myšlenkou si ten běh prokládat krátkými chodeckými úseky. Uvidím, jak se vyspím :-)
0 notes
Text
V lednu 2018 naběháno 208 km
31.1.2018
Máme konec ledna a mě se podařilo dosáhnout další mety. Když jsem začal běhat, bylo tou metou naběhat za měsíc 100 km. Později jsem tuto pomyslnou laťku zvedl na 150. Někdy v polovině loňského roku jsem začal pošilhávat ještě o kousek výš.
Dokázat tak za měsíc naběhat 200 km, to by bylo super. Nejblíže jsem byl v září 2017, kdy jsem naběhal 177 km.
Konečně tento měsíc, tedy leden 2018 se to stalo. Zcela záměrně nepíši, že se po podařilo, ale že se to stalo. Minulou zimu jsem ubral na rychlosti a o co jsem ubral z rychlosti, o to jsem přidal na běhaných vzdálenostech. No a na jaře jsem poznal, že je to dobré.
Letos jsem začal s běháním hned pěkně zčerstva 1.1. a to rovnou šestnáct kilometrů. Za tento měsíc jsem uběhl tři půlmaratony. Dalších pět běhů bylo delších než patnáct kilometrů a další tři běhy (včetně toho dnešního) byly delší než deset kilometrů.
No prostě takové to dlouhé zimní běhání :-)
Na další metu už moc nekoukám. Těch 200 km je už až až. Minimálně časově. Nechám tomu volný průběh. Uvidíme, zda to byl jen takový náhodný peek, nebo jestli se mi to podaří letos zopakovat a případně kolikrát.
Jsem zvědavý, co na to řekne jaro, až začnu zrychlovat.
0 notes
