#výletuju
Text
Top nejstrašidelnější místa v republice: Rumcajsova jeskyně
23 notes
·
View notes
Photo
#ČernéJezero #výletuju #nebylsníh #nature #winter #loveit
0 notes
Text
"Další šutr, wau!", Český ráj
10 notes
·
View notes
Text
"teď deme dolu, pak pudem zas nahoru :(", Český ráj
3 notes
·
View notes
Text
Mokropsy
#mokropsy#byli jsme mokří jak ti psi ano#výletuju#česky#česká republika#czech republic#první letošní výlet
3 notes
·
View notes
Text
Botanická zahrada v Tróji. Když nemáte pud sebezáchovy, dá se tam vylézt na rozhledničku.
25 notes
·
View notes
Text
Hrad Trosky, kdyby byl fakt trosky
2 notes
·
View notes
Text
Svatojánské proudy doporučuju hlavně na podzim. Není tam ani zdaleka tolik lufťáků a barvy jsou mnohem hezčí. V létě zas doporučuju jít až na Slapy a za odměnu se vykoupat.
Dostanete se tam z Prahy asi za 40 minut autobusem do Štěchovic, zpátky jsem jela z Třebenice, taky busem. Celá trasa je dlouhá kolem 12 km a jde se po úzký, kamenitý stezce na kraji Vltavy. Cesta vede i krátkým tunelem zkrz skálu.
Svatojánský proudy jsou možná nekprofláklejší turistický místo u nás. Vede tudy nejstarší trasa Klubu Českých turistů, postavená v roce 1889 a moderní naučná stezka. Po cestě se dozvíte o historii trampingu, který právě v těchto místech vznikal.
Šla jsem tam, protože jsem přijala realitu svého pražáctví. Už se nevymluvim, jsem jeden z nich. Nikdy jsem nebyla ani na Slapech, ani ve Štěchovicích a to se prej musí.
Je to tam krásný, jen v létě dost intenzivní. Dokonce jsem tam potkala pár cyklistů, který mě málem smetli do řeky. Polovinu trasy mě pronásledovala skupina hlučných německých turistů. Všude chatky a osadníci.
Fotky z léta:
Na podzim je ale v proudech ten klid, po kterým toužili mladí pražáci už před sto lety. Potkáte tam pár skupinek, který chodívaj klidně a potichu nebo místní babku se psem. Každopádně je důležitý znát kořeny a nejstarší oficiální výletní trasu v Čechách moc doporučuju. Jen spíš fakt asi na podzim.
14 notes
·
View notes
Text
Na skále nad břehem Vltavy mezi Řeží a Máslovicemi (NPR Větrušické rokle)
8 notes
·
View notes
Text
Přes kopce a pod kopci, část 2.
Cesta nahoru z Králova Dvora byla úmorná. Déšť, auta a kaluže. Neztrácela jsem naději a s myšlenkou, že aspoň otestuju novou bundu, jsem pokračovala.
U Havlíčkova mlýna na mě čekala křižovatka, ovce a pramen pitné vody hned u náhonu. Kdybych už nebyla dostatečně osvěžená vodou která mi tekla za brejle, určitě bych se tam zastavila. Pak mě čekal fakt hnusnej krpál. Po vystoupání kluzkého svahu kozí stezkou jsem začala ztrácet naději v to, že moje plíce budou schopný ještě někdy fungovat (jako správný čech s nediagnostikovanou duševní poruchou totiž kouřím od dětství), pak ale mé roztřesené prsty nahmátly strom s ukazateli klubu českých turistů. Axamitova brána - 40 m.
Zpocená, udýchaná, zablácená a demoralizovaná myslím na krásy přírody a pokračuji. A hle! Přímo přede mnou byla Brána!
Axamitovu bránu objevil jistý Axamit. Byl to archeolog, který mapoval hradiště Kotýz, které se nacházelo kousek od ní. Podle geologů to byla původně jeskyně, ze které zbyl už jen klenutý vstup a strop se propadl. Za bránou je proto oválný prostor, ve kterém roste strom (na fotce je patrný hlavně strom, vždycky jsem byla fanoušek entů a tenhle určitě mluvit umí). Pod bránou je mnoho příhodných kamenů na sezení a ohniště. Podle místní legendy je v oválném prostoru vstup do samotných Pekel a ve mě kluzké kameny opravdu vzbuzovaly pocit šikmé plochy, takže jsem nechtěla pokoušet osud.
Naprosto vyčerpaná jsem sáhla po lahvi s vodou a svačince. Říkala jsem si, že si dám pod branou jabko a pak se budu cítít líp, možná i dojdu do těch zkurvenejch Koněpruskejch jeskyní - nebo mi to dá sílu se vrátit.
Po jablíčku a ozdravném cigárku přestalo pršet. Zázrak! Peklu jsem se vyhla a vlila se mi nová energie do žil. Axamitova brána je začarovaná, a jestli tam je přítomný Peklo, tak je mi Peklo příznivě nakloněný. Vydala jsem se tedy podle směrovky dál.
Nad bránou je krásnej výhled a voňavá louka. A dvě důchodkyně. Potahuju z cigára a zdravím.
"Klouže to na cestě dolu?" Ptají se.
S pohledem na blátem pokryté boty (místo velikosti 36 vypadaly na 44ku) přikyvuji. "Hodně štěstí!" Volám za nimi. Vysmály se mi.
Pokračovala jsem k Jelínkovu mostu. Na holé louce u útesu ale ČKT neměl, kam umístit směrovky, jdu proto po vyťapané cestičce. Eventuelně mi došlo, že prostě a jednoduše obcházím hradiště. Vrátila jsem se zpátky. Devět metrů vysoký Jelínkův most jsem musela nějak minout. Je mi trapně.
Po dvaceti minutách zapínám navigaci. Tvrdí, že jsem přesně v místech Jelínkova mostu. Jako... přímo tam. Hledám již zmíněné devět metrů vysoké kusy skály, které se o sebe opírají. Kolem mě je jen rovná louka. Pak mě napadlo podívat se dolů.
Mezi botama jsem měla malou škvírku v zemi. Zaostřila jsem. Škvírka vedla devět metrů dolů, pak ještě dolů, úplně dolů, dolů až z útesu. Byla jsem na Axamitově bráně. Odolala jsem tendenci lehnout si na břicho a velmi opatrně jsem prošla k pangejtu, který byl vedle mě. Pangejt byl úzký, ale ze strany dál od útesu bylo jasný, že odsud jsou dělaný všechny ty fotky na instáč. Axamitova brána je totiž ta místní díra do Pekel. Abyste se vyfotili pod ní, musíte vlízt do strmýho zářezu v útesu a pod váma je zhruba 20-30 metrů díra. Já jsem jen roztřesenou rukou udělala rychlou fotku, na který není nic vidět. Mám strach z vejšek a furt to mrtě klouzalo. Navíc jsem byla úplně sama, poslední pocestný byly dvě stařenky a i ty už musely bejt pěkně daleko.
Sranda s krasama je to, že jsou z vápence, kterej vomele voda. To má za následek tak krásný věci, že se to celý po tom přídavným jméně menuje. Na druhou stranu se kdykoliv můžete propadnout kamkoliv a už vás nikdy nikdo taky nemusí najít. Trasy ČKT jsou frekventovaný a dobře naplánovaný, neni moc čeho se bát. Jen nesmíte být tupci a musíte si všímat svýho okolí.
Od Axamitovy brány jsem se vrátila hradištěm (osídleno v době bronzové, laténské a hradištní - místní klasika) k turistické stezce, která vedla kolem Velkolomu Čertovy Schody, který si rozhodně ten odporný název zaslouží. Lesy kolem ale byly velmi vítaným balzámem na moje pocuchané nervy. Bylo tam ticho, zeleno a spousta života. A ještě líp - nebyli tam cyklisti.
A ten zbytek příště.
9 notes
·
View notes
Text
Přes kopce a pod kopci, část 1.
Český Kras je pro nás Pražáky opravdu za rohem. V každý brožurce najdete pár míst, který opravdu stojí za to. V jednom výletu se dají zvladnout čtyři z nich - Axamitova brána a Jelínkův most u hradiště Kotýz, Koněpruské jeskyně a kousek Kody.
Výlet byl celodenní a plnej zajímavostí a divnejch příhod, zdá se mi proto na místě popis rozdělit do částí. Zároveň jsem to všechno sepsala a pak se mi vybil mobil, takže se nic z toho neuložilo a já nemám energii to dneska dělat celý znovu.
Jako kompenzaci nabízím skvělého hovnivála a práci vandala, kterého zřejmě vyrušili:
Co se týče plánování, tohle byl mor. Já jsem šla (žel, jako naprostý hlupák) z Králova Dvora žel. st. po silnici až pod Koněprusy. Ty 3 - 4 km po silnici v dešti stály fakt za hovno. Mnohem víc doporučuju trasu nahoře, myslím ale, že jsem šla tak debilně kvůli spojům.
Tam jsem jela přímým autobusem z Prahy, návrat byla příjemná cesta vláčkem ze Srbska. Celkově cením vlakovou trasu kolem Berounky, dostanete se tudy pohodlně na spoustu super fleků. Vlak jezdí z Prahy do Berouna každou půlhodinu i o víkendu.
A ano, člověk může vidět jedny z nejkrásnějších míst republiky a zapamatovat si to, že tam byly kravičky a ??? zvíře.
8 notes
·
View notes
Last Seen Blogs
seventypercentvodka
Too young, to be this old
offecstasy
De Êxtase
ricetpucker
Untitled
huntxrsangel-blog
prev. decaf-deancas