Bílý mlýn u Jičína- pověst, legend. Somebody want make some ilustration for another legend in a future?:-)

Prachovské skály

Kde to vlastně všechno vzniká....?

Jako dítě jsem chodila do rodin svých kamarádů. Vzpomínám si na všechny ty zvláštní “zákony”, které v rodinách panovaly. Někde vládl tatínek a celá rodina se třásla, když vešel do dveří, děti se chopily houslí, nebo prachovky a předstíraly, že jsou v plné práci... pohodová atmosféra se změnila. Jinde maminka křičela a srovnávala své potomky do latě hysterickými výlevy, v jiné rodině vládla babiččina vařečka, dědečkova moudrost, ego staršího bratra... Jako by rodiny byly samostatnými zeměmi. Záleželo na moudrosti “vládců” jednotlivých rodin.

Někde se šetřilo, jinde stavělo, v některé rodině děti míchaly na stavbě domu či chalupy maltu, musely pomáhat, v jiné bezstarostně běhaly na hřišti. Aniž bychom si to uvědomili, přenášíme si z generace na generaci rodinná omezení, způsob myšlení a postoje k životu, které nám často způsobují jedny a tytéž nemoci a nezdary. Jak to potom má vypadat v jednotlivých zemích? V současné “mediálně vedené kampani”, jež ovládla svět pozorujeme lišící se přístupy k věci. Někde se prosadí totalitní “otec”, jinde křik maminky... vlastně si nikdo neví moc rady a tak řádí a způsobuje větší a větší chaos, větší a větší živnou půdu pro zviditelnění ega, které mnohým v dětství v rodině zranili, uspokojení touhy po moci, kterou si nikdy doma nemohli vyzkoušet, a možnosti trochu vyniknout nad ostatní, protože doma byli a zůstali pro své rodiče stále jen hloupými, v lepším případě roztomile hloupoučkými dětmi. (V posledních letech se v některých rodinách objevuje naopak totalitní vláda dětí, což je v podstatě jen obrácená strana mince.)      Jsme nevyzrálí, nevědomí si vlastní síly, možnosti ovládání svého těla, zdraví a hluší k tichému vnitřnímu hlasu, který má smysl pro morálnost a hlubokou lásku. Neuvědomujeme si sílu vlastní vnitřní svobody a posloucháme chaotickým hloupým výkřikům zvenčí. Naučili jsme se bát smrti, dokonce i života... a tak opakujeme stále dokola jedinou věc a to je předávání moci nad sebou, tedy vlastní svobodu druhým. Máme totiž pocit, že “ONI” vědí lépe, co s tou naší svobodou udělat. Slíbí nám pravidelný příjem, podporu, lékařskou péči a my zapomeneme, že zajistit si živobytí můžeme i svobodněji a smysluplněji, protože každý z nás bez výjímky se narodil s obrovským talentem, kterým může posloužit sobě a díky tomu i ostatním, zapomínáme, že podporu máme ve svém hlubokém vnitřním středu a že udržovat své tělo zdravé a plné života nezávisí na počtu preventivních  vyšetření u lékaře.      Ale kdo jsou ti “ ONI”? Stejné děti z podobně postižených rodin, které běhají po světě a snaží se pochopit kým ve skutečnosti jsou.      Myslim že je nejvyšší čas přestat být obětmi a začít vnímat svoji obrovskou vnitřní moc a sílu. Nebude nás potom moci zastrašit ani vláda, ani vir, dokonce ani smrt. Asi nás současná situace k tomuto vnitřnímu pochopení vede... takže jsme opět u jednoho ze  starých dobrých přísloví: “Chytrému napověz, hloupého trkni”.

Tak jsem vzal vyvenčit tu moji o rok mladší pihatou holku k Bozkovské jeskyni. Jinak všem se zde v okolí její přítomnost hrubě nelíbí. Prachovky zákaz. Dokonce ani na Trosky jsem s ní nesměl. Slečna v budce mi sdělila, že za mých 240 Kč rodinného vstupného na národní kulturní památce nesmím dýmat. Odpověděl jsem jí, že si nejsem jist tím, zdali jsem se neocitnul jaksi čtyřicet let zpátky v minulosti... Inu, začínám si zvykat, že podobně jako za bolševika s dlouhým vlasem jsem byl nepřítelem státu, v době recentní s již poněkud olýsalou kebulí a s dýmkou v mé nevymáchané hubě se stávám opět rozvracečem prosluněného ojrosocialismu. Ať žije společnost Lepšolidu a Všeobjímající Dobroserstvo! https://www.instagram.com/p/BpeUd6zHq6O/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1jywhmdr73q4t