#kytara | Explore Tumblr Posts and Blogs

nejene · 9 months

Text

Táborové aktivity a aktivitky:

Aka, ne úplně hry do CTH, ale věci kterýma děti zabavíte. A nejsou nijak náročné na přípravu a pomůcky. K většině nepotřebujete nic kromě nadšení pro věc.

Protože stále procházím svoje táborové poznámka a materiály a řekla jsem si proč ne. Je možné že většinu už znáte, ale třeba objevíte něco nového.

Živé pexeso

Potřebujete: Sudý počet hráčů. A potom dvojice papírků se zvířaty/písničkami (papírků potřebujete o 1 dvojici míň, než je hráčů).

Jedna dvojice hádá. Vsichni ostatní si vylosujou papírak a posedají si na zem v rozložení jako pexeso. Hádající vždycky řekne něčí jméno - dotyčný se postaví a udělá zvířecí zvuk/zazpivá kousek písničky podle svého papirku. Potom hádajíci vyvolá druhého. Když je dvojice stejná, jdou za tím kdo je uhodl, když se liší, zase si sednou. Hraje se jako normální pexeso

Pozn.: pokud hrajete se zvířecími zvuky, bacha ať nejsou moc podobné - třeba lev a tygr v jedné hře není šťastná volba.

Stínové divadlo

Potřebujete: Plachtu a silnou baterku. A taky tmu.

Zahrajte cokoliv! Věřte mi, i nejjednodušší věci vypadají velmi efektně (musím přiznat že zvlášt efektně teda vypadají vraždy). Sežeňte si nějakou hudbu do pozadí, vystřihněte pár siluet z kartónu, počkejte než se setmí a jděte do toho. Klidně dejte i dětem za úkol ať si něco připraví. Slibuju, že to bude super

Umpai Umpae

Potřebujete: Někoho se silným hlasem a možná troškou divadelního talentu, kdo bude předvádět.

Je to vlastně taková říkanka s trochou pohybu a příběhem. Potřebujete jednoho, který předříkává a předvádí jako první, zbytek ho jen opakuje.

Celá říkanka s předváděním vypadá takhle (cca převedené do textu, nikdy jsem to neviděla napsané):

Umpai umpae - předvádíme pádlování na lodi

Eta mií la pa je - rukou děláme kruh značící slunce

Esu lea loko tě - oběma rucema kreslime siluetu krásné dívky

Loko loko le bufe - tleskáním rucema předvádíme krokodýlí tlamu

Neuple mi paje - rukou děláme gesto 'nene'

Přiběh je cca: Pádluju si takhle na kanoi po řece - je krásný den - najednou uvidím na druhém břehu krásnou dívku a chci vyrazit za ní - ale všimnu si, že řeka je plná krokodýlů - takže radši ne

Každou větu jako první řekne a předvede předvádějící. Následně opakují úplně všichni, takže každá věta se 2x opakuje. Při prvním kole se to říká normálně a vysvětluje se příběh. V dalších kolech už se hraje s hlasitovtí a tónem hlasu. Jedna věta se řve na celý tábor, další se hned šeptá, jedna se říká uplakaně, další unuděně, další jako by nám klepaly zuby... Nejoblíbenější je samozřejmě u dětí křik na celé kolo. Velmi zábavný je křik unuděným tónem.

Ukaž dlaně sluníčku...

Potřebujete: Jednoho člověka který předříkává

Opět říkanka doplněná o gesta. Fajn když chce udělat něco vážně jednoduchého na začátek rozcvičky, nebo už se snažíte fakt jakkoliv předejít dešti.

Ukaž dlaně sluníčku - natáhnout ruce, dlaně otevřené směrem k dlani

Pak je přilož k srdíčku - obě ruce přiložíme na srdce

Vystřel šíp až do mraků - ruce dáme dlaněmi k sobě a celýma rukama máchneme směrem k nebi

Voda padá z oblaků - prstíky děláme déšť a ruce pomalu natahujeme k zemi

Voda hladí naši zem - v predklonu máme ruce těsně nad zemí a máváme s nimi sem a tam

Pára stoupá jako sen - opět zvedáme ruce k nebi, trochu s nimi vlníme na znameni páry

Vítr páru rozhání - rychlé máchání rukama v kolmo na naši naznačenou páru

Chyť ji rychle do dlaní - spojíme dlaně jako bychom v nich něco drželi

Udělej z ní zlatý míč - prostě jen předvádíme obrys kulatého míče

A pak foukni - foukneme do dlaní

A je pryč - ruce zase spustime k bokům

Opět jeden na začátku předvádí, ostatní následně opakují

Na tý louce zelený...

Potřebujete: Někoho s hudebním sluchem a kytarou (ta kytara je důležitější), kdo vám tu písničku zahraje.

Při tomhle se pořád dokola hraje a zpívá první sloka Na tý louce zelený (přesněji po pase je tam mysliveček v kamizolce zelený), ale při každém opakováni je jedno slovo textu nahrazeno pantomimou a už se nezpíva (nahrazuje se pantomimou rovnou všude v textu). Takhle se jede až do chvíle, kdy vám dojdou slova. Na konci je potom vysoce zábavné poslouchat jak 30 dětí a dospělých zpívá jen 'Na tý... se tam... je tam... v'. 10/10 doporučuju jako zážitek.

Co se týká nahrazení slov:

Louce - kreslíme dlaní rovnou plochu

Zelený - ukážeme na cokoliv zeleného v okolí

Pasou - dáme si ruce k puse a děláme takový zoidbergovský pohyb

Jeleni - uděláme si parohy

Mysliveček - míříme pořádnou puškou

Kamizolce taháme se za triko na hrudi

Otec Abrahám

Potřebujete: Opět někoho s hudebním sluchem a kytarou, kdo umí zahrát otce Abraháma.

Hele asi si to pusťte na youtube, bude to výrazně jednodušší když to uvidíte, než když to budu vysvětlovat

Dostihy

Potřebujete: Jednoho člověka, který závod vede. Bonusové body za herecký talent, silný hlas a nadšení pro věc.

Všichni účastníci představují dostihové koně. Koně jedou tím, že se pleská dlaněmi do stehen. Dělá to zvuky trochu jako běžící koně. Kromě obyčejného běhu se do závodu přidávají další překážky:

Překážka - vyskočí se do vzduchu a při tom se zakřičí hop

Zatáčka vlevo/vpravo - nakloníme se na příslušnou stranu

Vodní příkop - zacpeme si nos, uděláme blu blu blu a čupneme si

Bahenní příkop - místo prudkého plácání do stehen plácáme pomalu a ztěžka a děláme přitom mlaskavé zvuky bahna

Most - bijeme se pěstmi do hrudi a děláme při tom takové to hrdelní hhhhhh (doufám že si umíte predstavit jaký zvuk myslím, líp to popsat neumím)

Křoví - přejíždíme si pěstí před zuby a děláme při tom šššššš

Pánská tribuna - nadsený křik co nejhlubším hlasem

Dánská tribuna - nadšený křik co nejvyšším hlasem

Překážky můžeme kombinovat a násbit. Třeba trojtá překážka. Most s bahenním příkopem. Atd, atd... Navíc se přidávají komentáře vedoucího závodu. Čím barvitější a víc prožité lepší. Na začátku je fajn udělat přešlapování v docích a čekání na start, na konci velké vítězství s jásáním.

#Možná si ještě na něco vzpomenu #kdyžtak to hodím do reblogů #jinak mi tam prosím házejte aktivity které děláte vy #nebo pokud znáte nějaké vylepšení těch mých #prosím prosím podělte se #budu vám navždy vděčná #<33 #tábor #skaut #my post

40 notes · View notes

tasi-dele-t · 9 months

Text

What don't you understand?

Vzpomněl jsem si, jak naše třídní na prvním stupni základky vyžadovala vždycky konkrétní dotaz. Když jste nebyli schopni odpovědět na otázku "čemu na tom nerozumíš?", dostali jste čočku za to, že nedáváte pozor. Když jsem něčemu nerozuměl trochu, nerozuměl jsem vůbec. Když jsem nedostal jedničku nebo dvojku kvůli malé nepozornosti, dostal jsem pětku.

Ale vlastně jsem neměl důvod odkládat povinnosti, protože jsem žádné neměl. Kromě matiky, kterou do mě pravidelně tlačila máma, jsem do školy nikdy nepotřeboval nic dělat. Co jsem si měl přečíst doma, přečetl jsem o přestávce. Zeměpis a dějepis jsem si přečetl dvakrát nebo třikrát a pak ještě jednou před písemkou a všechno jsem si zapamatoval. I když mě to moc nebavilo.

Hudbu jsem miloval víc než cokoliv. Ale nerad jsem chodil do hudebky. V jistém smyslu jsem se tam vždycky těšil, ale věděl jsem, co vždycky přijde. "Jak chceš za dva týdny koncertovat, když doma netrénuješ?"

Netrénoval jsem, než jsem se dvakrát otočil kolem dokola v obýváku v šatech, které kolem vlají, byl konec týdne a pátek a klavír, v pondělí komorka, v úterý klarinet, ve středu odpoledka, ve čtvtek jsem většinou psával. Jasnej rozvrh. Ale někde tam musí být piáno. Housle. Klarinet. Saxofon. Kytara. Psaní. Škola. Wipeout. Pampeliška.

Na střední Pampeliška zmizela a já jsem měl spoustu volného času, který jsem si zaplnil v pondělí a čtvrtek kapelou, v úterý migrénama a ve středu dramaťákem. V pátek jsem jezdil domů. Time management téměř nula, ale furt jsem do školy zas tolik dělat nemusel. Čím dál častěji se ale stávalo, že jsem si v deset lehnul do postele a pak si vzpomněl, že mám dělat projekt, nad kterým jsem pak seděl do půlnoci.

Na maturitu jsem se díky karanténě mohl učit téměř konstantně, jakmile skončila online výuka, zasedl jsem a začal si uklízet v šatníku. Akorát jsem to pak někdy začal dělat doslova. Měl jsem v hlavě bordel, protože jsem udělal možná hovadinu, možná něco, co mi zachránilo život (pravděpodobně). Každopádně se to začínalo sypat. Občas jsem na něco zapomněl, občas jsem zaspal, ale nikdy ne tak, že bych nakonec nevstal. Ale měl jsem většinou čtyři budíky v rozmezí hodiny před probuzením tak, abych hluboce už prostě neusnul. A ráno jsem měl další hodinu na chystání, protože se mi vždycky něco rozsypalo pod rukama. Doma jsem ten režim musel replikovat.

Vysoká mě rozházela. Rozhází asi každýho, ale nedokázal jsem plánovat žádnou trasu do školy, ani když jsem tu stejnou absolvoval po roce. Bydlení blíž to vylepšilo, zkušenost to vylepšila - za dva roky v Brně vím, že si na každou povinnost hledám dva spoje a jedu tím dřívějším, abych měl alternativu. Když nemám alternativu, neberu si polobotky, abych mohl běžet. Spát jdu občas až po třetí ráno, protože jsem začal chtít mít taky jinej život. Kamarády. Komunitu. Divadlo.

Pravidelná konzumace alkoholu taky tvoří rutinu. Vím, že díky němu odumírají mozkové buňky, ale IQ test, který jsem vyloženě odbyl, protože jsem potřeboval na záchod, mi vyšel na 128. Jak rychle můžou takové mozkové buňky odumírat, když i moje babička, která má Alzheimera, byla schopná odečítat od sta sedm po nulu prostě do chvíle, kdy nezapomněla, jak se mluví?

A já vím, že si flašky ferneta do zásuvek se spodním prádlem schovávat nebudu. Takže...

Čemu furt nerozumím?

Sedím na přednášce a všichni poslouchají, koukám na lidi kolem sebe a všichni dávají pozor. Asi bych taky chápal látku, kdybych poslouchal. Tak poslouchej, poslouchej! Slova splývají a jejich tok mi proplouvá kolem uší.

Už minimálně s pěti lidma jsem se hádal, že neřekli něco, co tvrdili, že řekli. "Jenom jsi mě neposlouchal."

Už minimálně desetkrát mi přišla nějaká upomínka. Knihovna, eshopy s plnými košíky věcí, které jsem plánoval koupit způsobem, že už jsem vybíral dopravu. Přemýšlel jsem, kolik peněz mi zůstane na účtě a akceptoval tu myšlenku, že jsem to něco objednal.

Už nesčetněkrát mi někdo napsal nebo zavolal, že jsem na něco zapomněl. Na něco skutečně důležitého. Zaspal jsem jeden rozhovor, absolutně vytěsnil schůzi volební komise. Na další rozhovor jsem zapomněl způsobem, že jsem v devět hodin ráno před kamerou konstantně mluvil a ztrácel se ve vlastních myšlenkách.

Některý věci se možná nezmění ani tím, že jsem udělal matiku a céčko.

"Tak nehleď na mě a poslouchej, pak mi řekneš, o čem to bylo."

"Ale to jsi měl udělat už před třemi týdny, teď už to moc nemá cenu."

"Cos dělal, když jsem byla pryč? Seděl na zadku, že?"

"Měla jsem strach, co tam děláš takovou dobu. Cos tam dělal?"

"A teď dobře poslouchejte, tohle je důležitý:"

"Říkala jsem ti to asi stokrát."

"Já jsem sice debil, ale ne úplnej debil, vím, o čem jsme se bavili."

"A nezapomeň.... Nechceš si to radši napsat?"

"Žádný 'všemu', čemu na tom nerozumíš?!"

youtube

#myšlenky #czech #česky #čeština #hovadiny #adhd?#adhd? maybe?#autism?#is this normal?#je tohle normální?#Youtube

2 notes · View notes

francescogarolfi · 1 year

Photo

Snowflake . . . . 2011 Martin Custom DC-RE #martin #martinpride #martinguitar #cfmartin #martinguitars #martindc #martinsunburst #sunburst #acousticguitar #abalone #martincustom #fishman #마틴기타 #martinD41 #martindreadnought #flattopguitar #martinsunburst #acousticguitars #fingerstyleguitar #Guitare #guitarra #Guitarre #Gitarr #Gitaar #chitarra #Kytara #kytarysk #Kitara #snowflake #francewcogarolfi #instaguitar @martinguitar @fishmanmusic @martinguitarist @martin_guitars (presso Nazareth) https://www.instagram.com/p/CrTvxWOs2io/?igshid=NGJjMDIxMWI=

3 notes · View notes

haneulgangnamacademy-rpg · 4 hours

Text

Doyeon

Jméno postavy: Kim Doyeon Pozice: Student Ročník: 3. ročník právnické fakulty Národnost: Korea

Backstory: Doyeon je dcerou dvou právníků. Narodila se do tří sourozenců jako nejmladší. Celý život se věnuje hře na nejrůznější hudební nástroje, jako je například kytara. Také se věnovala jako malá herectví a modelingu, z businessu ale hodně rychle vypadla, protože ji rodiče chtěli ochránit. Nikdy neměla moc šanci se jako jednotlivec rozvíjet, vždycky byla malá poslušná dceruška svých rodičů. To také vedlo k tomu, že se věnuje právům. Ačkoliv to Doyeon miluje, už se pomalu otevírá dobrodružství dospěláckého života a experimentuje. Povahově vždy byla milounká, nikdy s nikým neztrácela čas a vždy pro každého měla radu. Teď už se konečně ale odpoutala od rodičů a je připravena si žít svůj život. Mimo školu má také práci, pracuje jako konzultantka v obchodě s kosmetikou.

Facebook: 김도연

#doyeon #haneulrpg

0 notes

hluchymuz · 1 month

Text

Judas Priest - Invincible Shield (Deluxe Edition) (2024, Sony Music)

(15. 3. 2024)

Od Judas Priest očekáváme nejkvalitnější heavy metal a to v podobě, která nebude změkčilá ani mainstreamová. Jelikož se jedná o jedno z největších aktivních jmen v současné hudbě a historii metalu vůbec, fanoušek očekává, že produkce a zvuk bude příkladný a udávat trendy ostatním.

Jelikož je kapela na scéně 55 let, na album jsme čekali let 6 a předchází ho ve všech směrech perfektní Firepower, jsou očekávání extrémně vysoká. Proto se budu detailně věnovat i jednotlivm skladbám a pocitům z nich.

Pojďme na to. Design obalu desky je barevný jako obal nějaké videohry, ale budiž. Můj názor je subjektivní, ale ubral bych jásavosti. Uvidíme, co se skrývá uvnitř.

Prvních 45 vteřin celé desky mě donutilo si zkontrolovat, zda skutečně poslouchám Jidáše. Nepustil jsem omylem nějaký synthpop, či snad Carpenter Brut? Za další půl minuty už je vše v pořádku, ale to synthové intro jsem nepochopil. Asi hudební vtip ze strany Judasů?

Myslím, že Panic Attack je poměrně slabý otvírák a na desce jsou lepší skladby. Ano, je tam hodně přechodů, ale copak by tohle obstálo ve srovnání s Painkillerem, na který tam slyším odkaz? Není ani drsný, ani kreativní. I ta délka pět a půl minuty je na otvírák hodně, ten má být svižný. Ani velké finále této skladby neposadí posluchače na zadek.

Následuje The Serpent and the King, který opět přináší “painkillerovský” Halfordův vokál. Jako celek je skladba pohříchu kandidát na nejslabší vál desky. A může za to refrén, který se nepovedl; navíc ho provází hnusný filtr. Nejvíc mě bavila štěkavá výměna kytarových názorů. Já osobně na Painkiller nepřísahám, mám raději Hallforda v klidné střední poloze.

Zde si dovolím malou odbočku právě na téma refrénů. U úvodních dvou skladeb se v refrénu opakuje repetitivně název dané skladby. Což je pravděpodobně dramaturgický záměr, ale ve výsledku to evokuje jistou textařskou prázdnost a zkratku.

Skladba Invincible Shield doplňuje úvodní trojlístek válů. Jestli jsme se měli z úvodu posadit na zadek a měl nás přikovat k přehrávači, tak na mě příliš nefungoval a byl jsem spíše vlažný. “Invincible” není chytlavé slovo pro skladbu či dokonce název desky. Skladba má dost zvláštní a složitou výstavbu, jako celek moc nedrží pohromadě. Říkám si, že kapela přece umí skládat lépe! Název mě donutil se zaposlouchat o něco pozorněji do textu, který staví na myšlence nepřekonatelného štítu, který chrání metalovou komunitu (nebo je jejím symbolem?).

Skladbou Devil in Disguise začíná (pro mě nejpříjemnější) prostřední část desky. Lehce bluesová kytara, odpočinutý a klidný Halford. Skladbou prostupuje pohoda, má jasný plán a kapela zní velice jistě. Na rozdíl od předchozí skladby má vše pevně v ruce. Nakonec mě jen trká Halfordův “dvojhlas” (více na konci) a jeden úchylně znějící chorálek. Halfordovi přece není potřeba při zpěvu pomáhat… Nahrál bych to jinak a pak by to byla perfektní skladba. Gates of Hell je vrchol alba a za mě nejlepší skladba. Kromě toho, že se jedná o značně chytlavou vypalovačku, má i velice povedený text. Co může být lepší námět pro heavymetalovou skladbu než peklo a motiv kněze (priest), který mu vládne?! Tato skladba mě jednoduše nadchla. Perfektní stavba, refrén, riffy, texty, agresivní vokál… Dokonalost.

Chytlavý refrén

We'll go screaming through the gates of hell We got fire in our veins

jednoduše nedostanete z hlavy.

Crown of Horns bude posluchače rozdělovat, jak ukázala například videorecenze Metalshopu vedená tandemem Balčírák/Korej. Druhý jmenovaný ji označil za slabé místo alba, pravděpodobně proto, že z balady cítil více romantiky než těžkých kovů. Já skladbu hodnotím jako druhou nejpovedenější po Gates of Hell. Je to krásné vyznání heavy metalu od kapely, která ho už 50 let táhne kupředu (takže to asi myslí vážně).

Balady prostě k Judas Priest patří, nebraňme se jim a nebraňme se ani tomu, že se nám líbí. To se může stát a nebudeme mít kvůli tomu cover alba Turbo vytetovaný na čele (zdravím Out in the Cold).

Že bylo dost bylo romantiky, poznáte jasně podle důrazného As God is my Witness. Úžasný refrén, který je využitý naplno.

Trial by Fire je jeden ze singlů, který byl vypuštěn už před vydáním desky. Ano, je to ten černobílý klip v lese, evokující dojem, že se Judas Priest vrhají na black metal. Bohužel k tomu nedošlo a vznikla “pouze” další povedená skladba, která byla zjevně napsána s citem k Halfordovi a nechává ho vyniknout v dramatičnosti a důraznosti, které tak dobře ovládá.

U Escape From Reality si kapela řekla, že nahraje skladbu pro Patient Number 9 (či Sabbaťárnu). Tempo, riffy, barva Halfordova hlasu i použité filtry jednoznačně odkazují na Ozzyho. Až uslyšíte refrén

(Get lost in a psychedelic haze) Levitating to a place that will amaze (Trance-sending in a void of time and space) Hallucinations from another worldly place Levitating to a place that will amaze Hallucinations from another worldly place

budete mít taky pocit halucinace. Kde se v této sloce vzal Ozzy?!

Zpátky do reality. V Sons of Thunder opět exceluje Halford a produkce si hraje s background vokály. Je to taková hříčka, u které přemýšlím, jak byla přesně zamýšlena. Příjemné je zejména kytarové sólo.

Giants in the Sky mi docela připomíná Firepower, což je samo o sobě velký kompliment. Méně pozorný posluchač by si zde opět mohl splést album, které poslouchá. Záměr? Určitě ano, vidím v tom hravost kapely a produkce. A je tam ještě jeden hudební vtip!

Zde končí standardní edice. Deluxe Edition nese oproti standardní edici, která má 11 skladeb, navíc 3 bonusy. Bonusové písně se jmenují Fight of Your Life, Vicious Circle a The Lodger.

Zaječíme si u Fight of Your Life. Velice melodická skladba s hitovým potenciálem. Sedí do celku? Sám nevím, ale rozhodně není špatná. Je z ní cítit Halfordova radost. Proč je skladba v bonusech, když má koncertní potenciál, je otázkou; zřejmě proto, že by se nehodila do setu, který je u Jidášů vždy historickým průřezem tvorby.

Předposlední skladba Vicious Circle je takový standard Judas Priest, který neurazí, ale ani příliš nenadchne. Klasická stavba, klasický refrén. Uvědomíte si zde, že i takový průměr kapely, jako je Judas Priest, stále ční vysoko nad “hevíkovou” konkurencí.

The Lodger připomíná poslední skladbu na Firepower, která je rovněž pomalá a mohla by vyvolávat pocit zbytečnosti. Nicméně skladba Sea of Red na Firepower nepůsobí tak markantně odlišným dojmem jako The Lodger zde. Pokud něco “hejtit”, tak právě tuto skladu. Iritoval mě sbor kleštěnců na pozadí refrénu “Vengeance is mine”; je to opravdu vlezlé.

Co jsem si z alba odnesl? Rozpaky při prvních několika posleších. Důvodem je asi to, že kapela na rozdíl od Firepoweru více experimentuje (dobře, spíše produkce) a album není tak úžasně konzistentní jako Firepower.

Další vnitřní pnutí mi způsobuje mix vokálů a hodně efektů na nich. Nemyslím tím nic špatného vůči Halfordovi, zpívá pořád úžasně a vokály jsou vůči hudbě dobře namíchané, ale je to na první poslech něco zvláštního. Já v tom slyším vrstvení více vokálních linek přes sebe, které zjevně nahrál Halford a v mixu tvoří vícehlas. Místy to na mě působilo až nadužívaně, protože Halford to nepotřebuje a já jako posluchač nejsem na takový “schizofrenní” duet zvyklý.

Občasný podivný pocit z výsledku umocňuje použití background vokálů, či řekněme chóru, v několika skladbách (např. Sons of Thunder). Nejsem na to u Judas Priest zvyklý.

U skladby The Lodger je myslím jasně slyšet, že se na vokálu podílel i někdo další - byť to produkce na obalu alba nepřiznává. Zde není jen Halford.

Další věc, kterou nemám příliš rád, jsou konce skladeb do fade-outu, který je použit u několika skladeb. U metalu jsem zvyklý na hudební výpověď, která je většinou naléhavá. Poslední takt, prásk a jedeme na další vál. Fade-out patří do balad či k Dire Straits.

Verdikt? 8,5 z 10. Po rozpačitém prvním poslechu jsem k desce pořád musel vracet, prvotní rozpaky ubývaly a nakonec ji teď aktivně poslouchám skoro denně. A to je kouzlo Judas Priest. They did it again.

Kdyby se ten obal víc povedl a nebyl tak rozjásaný, tak bych ji snad i dal na poličku. Takto deska zůstane v digitální podobě.

A nezapomeňte - The more (volume) the merrier! We'll go screaming through the gates of hell!

Největší pecka - Gates of Hell, Crown of Horns.

Cechi

youtube

#metal #music #judas priest #invincible shield #Youtube

0 notes

paskvilnet · 5 months

Text

3 otázky - Jane's Addiction, 1. část

dave navarro (kytara): Sexuální scény a syrová energie a magie a síla a vnímavost. perry farrell (zpěv): Už v roce 1997 jsme všichni cítili, že bychom chtěli natočit nový album, ale dostali jsme se k tomu až v roce 2002. Člověče, teď můžem vyrazit. stephen perkins (bicí): Tak kapela je zas pohromadě. Sahá to daleko do minulosti. Davea jsem poznal ve čtrnácti, Perryho znám od sedmnácti. Chrise Chaneyho jsem potkal asi v třiatřiceti. chris chaney (baskytara): Do Jane's Addiction jsem v podstatě přišel díky Stevovi Perkinsovi, ale vlastně mi zavolal Perry - nikdy předtím jsem s ním nemluvil - řekl, beru tě, ale radši to odmítni. dave: Jsme v Probe on Island v Hollywoodu. Jmenovalo se to tu The Scream. Tady se zrodila Jane's Addiction. A teď jsme se vrátili s novým materiálem, je to znovuzrození. perry: Pokud jde o psaní, měli jsme štěstí, že pár věcí jsme už měli, jedna byla „Everybody's Friend“, druhá „Suffer Some“. Vrátili jsme se k nim, začínali jsme s těmahle dvěma. Taky jsme měli pár zbrusu nových věcí. Teprv pak jsme si začali dělat starosti. stephen: Začínali jsme se „Suffer Some“. Ze starých dnů jsme měli melodii a téma. dave: Od tý doby, co jsme se v roce 1997 dali znovu dohromady pro Relapse Tour, postupně vytahujeme různý starý věci. Docela si dáváme načas. Jedna z nich, „Suffer Some“, je vlastně z roku 1986. stephen: A teď už je dokončená, v roce 2003. perry: V každý písničce musí dojít k určitýmu překvapení. To je úkolem muzikanta. Protože to vzrušení, když ti někdo podtrhne půdu pod nohama, to je nakažlivý a návykový. perry: Všichni máme drahý přátele. Ale jakmile ti tvůj drahej kámoš vypráví tu samou historku posledních osm let, i když je šíleně vtipná, když ti ji říká po devadesátý, musíš bejt pořádně ožralej, aby ses zase válel smíchy. Takže musíš bejt invenční, musíš vyrazit ven a něco prožít, aby ses opět smál. stephen: Tohle je Bob Ezrin, producent Jane's Addiction a mnoha dalších velikánů. perry: Bob byl takovým strážným světlem kapely, vysněným producentem pro spolupráci. perry: Hej Bobe, mohl bych tě štípnout do zadku? Hej Bobe, mohl bych tě štípnout do zadku? Neodpovídej, jestli mě miluješ. stephen: Vlastně s náma kvůli natočení desky strávil celý rok. A teď odchází.

#Paskvil #2003 #0323 #3 otázky #Jane's Addiction #Tomáš Liška

0 notes

astonautilia · 25 days

Text

Možná mi tady něco chybí, psala jsem to z hlavy, ale tady je

Můj zpěvník pro kohokoliv, kdo má zájem:

Anděl

Slavíci z Madridu

Tři kříže

Buráky

Batalion

Válka růží

Čarodějnice z Amesbury

Omnia vincit amor

Tubadúr

Always look on the bright side of life

Vodácká holka

Franta a pádlo

Vodácká odborná

Jdem zpátky do lesů

Rána v trávě

Bláznova ukolébavka

Here comes the sun

San Francisco

Morituri te salutant

Frankie (/Franky) dlouhán

Bratříčku, zavírej vrátka

Veď mě dál, cesto má

Červená řeka

Jó, třešně zrály

Mám malý stan

Ráda se miluje

Proměny

Podvod

Povídej

Stín katedrál

Snad jsem to zavinil já

Dej mi víc své lásky

Já budu chodit po špičkách

Jasná zpráva

Severní vítr

Všichni jsou už v Mexiku

Řekni, kde ty kytky jsou

Hlídač krav

Kometa

Tisíc mil

Bedna od whisky

Niagara

Hrobař

Šípková Růženka

Růže z Texasu

Kapitáne, kam s tou lodí

Dům u vycházejícího slunce

Okoř

Rodné údolí

Elektrický valčík

Riptide

David a Goliáš

Babička Mary

Leaving on a jet plane

Až mi bude dvacet let

kompletní album Proč bychom se netopili (hop trop)

#kytara #čumblr #nechceme udělat sdílený čumblr zpěvník?

19 notes · View notes

liveguitarsolos · 1 year

Text

Stevie Ray Vaughan

#stevie ray vaughan #blues music #blues guitar #guitar #guitarist #guitar solo #kytara #guitarra #guitar shred #shred guitar #hard rock #classic rock #rock

74 notes · View notes

lichotnyubeznik · 7 months

Text

Začíná se příběh, jehož konec radši nevědět!

Předehra: Euforický houslový kvartet s pianem ve tvaru rujné bystřiny, vloží se zobcová flétna jako skákající a poletující hejno ryb.

Tanečnice v kostýmech s florálními, zvířecími a dinosauřími motivy vyběhnou na scénu a tancují surrealismem inspirované barokní tance. Chvílemi o sebe lehce zavadí prstama. Některé jsou převlečené za minerály.

Na scénu vybíhá Faun / baryton

FAUN

Už jste tu novinu slyšeli!

Běží k alegorickým tanečnicím 1

Jste tu, laně, jste tu ? Už jste tu novinu slyšely?

LANĚ

Řekni nám tu novinu!

FAUN

Běží k alegorickým tanečnicím 2

Už jste tu novinu slyšely?

Jste tu, chrpy, jste tu? Už jste tu novinu slyšely?

CHRPY

Řekni nám tu novinu!

FAUN

Běží k alegorickým tanečnicím 3

Už jste tu novinu slyšely?

Jste tu, labyrinthodonti, jste tu? Už jste tu novinu slyšely?

LABYRYNTHODONTI

Řekni nám tu novinu!

FAUN

Běží k alegorickým tanečnicím 4

Už jste tu novinu slyšely?

Jste tu, uhličitani vápenatí, jste tu? Už jste tu novinu slyšely?

UHLIČITANI VÁPENATÍ

Řekni nám tu novinu!

Vkládají se trombóny

SBOROVĚ

Řekni nám tu novinu, ach, řekni nám tu novinu,

posle Foibův, chrte Démétřin,

rci co povídá se, co proslýchá se

POSEL FOIBŮV, CHRT DÉMÉTŘIN

Najády a dryády kolem něho usedají a víří zvednutýma rukama

Že na západě nohou svou, v New Balancech obutou,

z letadla vystoupiv on, mladík v středních letech ten,

osudem princezně malajské zaslíben, an jměním z grantu

vyšňořen, okem modrým teď popatří

co v zemi té čarovné slávou zajiskří!

NAJÁDY A DRYÁDY SBOROVĚ

Rozeběhnou se v kruzích kolem Fauna

Kdo je on, kdo je to! Odkud jest ten chrabrý jinoch,

Jinoch lepý nad jiné, z krve královské, on povstane

nad všechny trudy a příkoří, lstivostí a umem

každou nepřízeň pokoří

FAUN

On Fesoj se zove, ten rek, kráse jehož

jen rozum a vtip jinochův vyrovná se

Dramaticky se vkládají violoncella a fagot. Múzy obestoupí Fauna ve dvou řadách

MÚZY

Jaký je jeho los, na Hradčana nebeská

své krůčeje míří? Neb Hádovy stíny

zahalí ho pod hroudou hlíny?

FAUN

Reku udatnému, z plémě stkvělého,

nejedna zkouška nelehká obočí svraští

nejeden trud mu přivodí

On musí podat grant

VÍLY

Ach!

FAUN

A publikovat článek

VÍLY

Ach!

FAUN

A v kruhu mudřeců

on diskurz pronést musí

Víly se rozutečou, vloží se dizonantní flétny. Na pozadí se ozývají tympány jako ze Zarathustry

SBOROVĚ

Ach jaký to los stihnul jinocha chrabrého! On musí podat grant

a publikovat článek, a v kruhu mudřeců, on diskurz pronést musí!

Cézura se zarathustrovskými tympány

FAUN

Orchestr začíná nanovo, rozvážně, mezzoforte

Však nelkejte, vy báby plačtivé, plémě něžné a přeslabé,

k pouti on pomoc přátel vyzíská, mudrc ze země orientálské

už na mailing list ho přidal!

DRYÁDY A NAJÁDY

Animato, scherzo

Jaká to přízeň! Bohové ať nad kroky jeho bdí,

Venuše ať mu krásu uchová, Neptun ať větry příznivými

loď černou vede, Poseidón ať mračna z cesty jeho zahání,

Sv. Mořic ať pomlázku mu mocnou uplete!

FAUN

Čeká ho cesta dlouhá, cesta nelehká

dekádu měsíců bude bloudit vodami těmi,

příběhy netušené, historky strašlivé, vtipy nejapné!

Začne hrát kapela ve složení: elektrická kytara, basová kytara, bicí, žešťový orchestr. Styl: Silvestr 1978

Faun kráčí pomalu po schodech dolů, drží se za ramena v řadě se všemi vílami, ty kankánově vyhazují nohama

Tak řekni hej, a nezoufej

tenhleten výlet, to bude rej

Máme se navzájem, a to je fajn

dej den co den, to ti povídám!

Orchestr zpomaluje

Tak řekni hej, a nezoufej

tenhleten výlet, to bude rej

Máme se navzájem, a to je fajn

dej den co den, to ti povídám!

Faun se otáčí postupně doleva, potom doprava, kyne do hlediště. Ukazuje se, že je to Waldemar Matuška a že víly jsou Jitka Molavcová

Tak řekni hej, a nezoufej

tenhleten výlet, to bude rej

Máme se navzájem, a to je fajn

dej den co den, to ti povídám!

Tak řekni hej, a nezoufej

tenhleten výlet, to bude rej

Máme se navzájem, a to je fajn

dej den co den, to ti povídám!

Fade out. Padá opona.

0 notes