#kožený muž | Explore Tumblr Posts and Blogs

zlutyzakaznik · 4 years

Text

První dojmy 24: Snídaňoffka, Večerka, Asphalt Cycling Lab, Barrio Gotico Tapas & Bubliny a Lištičky spí v teple

(23. 12. 2019) Předvánoční šílenství a další nové podniky v Brně.

To je ale překvapení... další nový podnik v centru Brna. Málokdy se podaří zdokumentovat vlastní zahájení provozu a asi nemusím zdůrazňovat, že jsem si dával úzkostlivý pozor, aby na fotografii nebyla vidět tvář daného člověka (nejen GDPR, ale především soukromí každého je třeba respektovat).

Jelikož už docela dlouho nepatřím k pravidelným návštěvníkům koupališť a vodních rekreačních ploch v našem městě, velmi pravděpodobně se tak na tomto místě v dohledné době neobjeví analýza piva, klobás, limonád, zmrzliny nebo langošů v předmětných lokalitách. A provozovat kavárnu u kultivovanějšího bazénu na Kraví hoře asi taky nebude úplný med, jak naznačuje starší dokument na stránkách Brno-střed.

I proto mne svým způsobem zaujal FB sponzorovaný statut nového podniku, který podle všeho nedávno otevřel u koupaliště Dobrák. Koncept prodloužených snídaní na celý den? Zajímavé a lidé nepochybně odvážní v takové lokalitě. Jenže se ukázalo, že Snídaňoffka je pouze odštěpek podniku Dobrej bar ve stejné budově, který podle všeho vydělává hlavní peníze během koupací sezóny.

Minulé úterý jsem si vystoupil z tramvaje č. 12 a zašel se tam podívat. Sice mě na úvod znejistil velký poutač na stěně budovy, kde bylo uvedeno Snídaňoffka coming soon ... spring 2019, ale majitelé zřejmě usoudili, že když už jednou nechali reklamní pruh vyrobit, bylo by škoda jej v druhé půli prosince stejného roku dávat pryč. Při sestupu do suterénně umístěného podniku mě “pozitivně” naladila vlezlá komerční hudba znějící na docela vysokou hlasitost z několika venkovních reproduktorů a při vejití dovnitř (okolo 14.15) mě zarazil unifikovaný interiér. Kluk a holka v kuchyni vedle baru, dvě nebo tři slečny za barem, já a jinak prázdno.

Máme už bar a tak to zkusíme i se snídaněmi.

Na baru zde mají tři mlýnky, z toho jeden představuje stejné Fiorenzato, jako mám doma, jen v první generaci (menší displej a jiná podoba číslic) a další dva podle všeho slouží pro jednorázové dávky kávy (špalíčky místo násypek). Na jednom je Carraro (brrr), na druhém prý mívají kávu od Maleny, která ale momentálně není a na zvídavý dotaz, zda je to Danika, slovy pražiče “směs kvalitních brazilských komoditních káv” a jedna z nejkonformnějších a chuťově nejprázdnějších káv, jaké v Brně můžete dostat, nevěděli a že prý to pro ně Malena ladí až vždy ten den. Ech. :-) Doufal jsem, že pod označením extra pražená “hipster káva” budou mít třeba toto, ale smůla. Když se dívám do menu na webu, překvapuje mě, že 135 Kč stojí nejen klasická omeleta ze tří vajec s pečivem, ale také anglická snídaně (není výše uvedená částka za obyčejnou vaječnou omeletu tak daleko od centra přece jen trochu moc?). Jak jsem psal zvídavému kamarádovi na cestě do dalšího podniku: někdy je to opravdu rychlé a raději si doma jen tak pro radost párkrát cvaknu páčkou či tlačítkem ON/OFF.

Tím následným místem je Večerka, podnik, na jehož existenci jsem byl upozorněn díky všímavému oku mlýnkového guru a štamgasta v Ochutnávkové pivnici a teprve později mi došlo, že pár měsíců předtím inzerovali na FB pracovní pozice za užití velmi “vytuněného” jazyka a vyjádření jako Approved by vietnamská babička nebo A Tinder date? Got you covered naznačují, že tohle místo asi nebude pro starý. A ano, uhádli jste, kavárna takového stylu s deklarovaným důrazem na kvalitu (Výběrová káva nejvyšší kvality je pro nás hlavním selling pointem, píší na svém Instagramu) tu má Victoria Arduino (Eagle), Mythos a EK-43, vše v bílém provedení, a pokud jsem viděl v pondělí (jediný den, kdy mají zavřeno) přes sklo správně, barista si hrál i se dvěma bílými váhami Acaia.

O den později jsem si zde dal doppio z berlínského Barnu, jehož balíčky jsou vyskládány na pravé straně kávovaru za oknem směřujícím do Pekařské. Nemyslím si, že když se vysloví jméno této berlínské pražírny, je třeba propadat epickému nadšení, neboť jde už o velkou a zavedenou firmu s mnoha pobočkami (a perfektně a detailně zpracovaným webem, to je nutné uvést) a kávy od Fjordu nebo Five Elephant mě oslovují víc. Etiopie byla obyčejná (13/20). Taková velmi decentně kyselá arabica, nekonfliktní, utlumená, s trochu kalným chuťovým koncem, která vyloženě neurazí, a to jsem na dotaz baristky (pardon, ostřílené kávodělačky a přenašečky radosti), jak se mi káva zamlouvá, také uvedl. V menu, které je k mání pouze v papírové podobě a podle všeho nebude na webu (prý aby neztratili kontakt se svými zákazníky, jak mi bylo řečeno :-)), není žádný cenový úlet (espresso 48, doppio 62 Kč) a ani mléko zde zřejmě neodbývají (den před doppiem mi řekli, že ten následující bude čerstvé plnotučné z Divišovy farmy a nazítří dopoledne jsem opravdu viděl jeho závoz).

Když už jsem byl v horní části Pekařské, vyběhl jsem nedaleké schody na Pellicovu a pokusil se nakouknout do Asphalt Cycling Lab, specializované cyklodílny, kde také nabízejí kávu. Kdesi na Facebooku na mě vykoukl statut upozorňující na 1. výročí a tak jsem chtěl vidět, zda mi něco neuniklo. A zdá se, že ne. Provozní doba na dveřích říká Po - Pá 14 až 18 hod., ale ani při jednom ze dvou pokusů nebylo otevřeno (poprvé okolo 14.30, podruhé v cca 14.45) a mou domněnku, že asi budou fungovat, jak se jim právě chce, mi potvrdil mladík, který při mé první “návštěvě” vcházel do domovních dveří a povšiml si, že nakukuji přes sklo dovnitř. Na baru je, pokud jsem viděl správně, pěkný mlýnek Eureka Zenith 65E High Speed a vedle decentní kostička kávovaru La Spaziale. Za okny bylo možné spatřit balíček kávy Rello s tematickým názvem a ve výloze je dokonce i kávové menu, ale to je asi vše, co k danému zařízení mohu říci. Potřetí se mi to tu už zkoušet nechce.

Do některých podniků se člověk prostě nedostane. A tak jsem v Asphalt Cycling Lab pořídil aspoň otisk kávového menu.

Ještě než jsem se odhodlal vypravit se do Kurdějova, otevřelo si Barrio Gotico pobočku v Brně pod názvem Barrio Gotico Tapas & Bubliny a to v místech bývalé Kozí Pikoly a ještě před tím léta fungující kavárny La Solitaire, přičemž u obou podniků bylo možné pozorovat postupující úpadek, který vedl k jejich zániku. Spíš z nostalgie (před lety jsme s kamarádem i kolegyní z fakulty pravidelně chodívali dolů do suterénu na tamní kožený gauč na červené víno a poslouchali zdejší směs trip-hopu a lounge) jsem zde pár dní po otevření nakoukl a dal si 3 kusy ok tapas (chcete-li pintxos, á 30 Kč, 13/20) a k tomu deci slušného základního španělského vína (59 Kč).

Je znamením doby a vyvíjejících se cen, když řeknu, že s přihlédnutím k lokalitě ve středu města a kultivovanému interiéru je zde deci vína k mání už za 55 Kč, jakkoli se člověk může samozřejmě rozšoupnout víc a skončit i u Valpolicella Zenato/Amarone della Valpolicella 2013 za 2700 nebo Louis Roederer Cristal 2009 za 9999 Kč, ale naprostá většina lahví ze světa i Moravy se pohybuje někde mezi 450 až 700/800 Kč. Je to v normě nebo už moc? Na příležitostné posezení ve dvou se to asi dá, ale mám docela pochybnosti, zda majitelé dokáží tři patra podniku s tímto naceněním zaplnit den za dnem i s přihlédnutím k tomu, že za rohem prosperuje bublinové JustWINE a některé lokality jsou prostě zakleté. (Pozn.: při psaní těchto řádků, tj. včera dopoledne, jim nefungovalo menu na webu, resp. otevřela se jen jedna bílá strana v PDF). A kávu zde berou od vozítkářů Basta Coffe (sic!), což ve mě také nevzbuzuje valné nadšení (espresso i cappuccino za vstřícných 39 a 49 Kč, Barrio Gotico Espresso je pak za 149 a popiska nápoje úvádí DOPPIO Cappuccino, gin, limeta, cukr).

Balonky a bubliny jdou jistě hezky k sobě. Ale jak dlouho zde nástupce Kozí pikoly a La Solitaire vydrží?

Modelovým příkladem nadměrného optimismu je pro mne podnik Lištičky spí v teple, který před pár dny otevřel v místech, kde léta fungoval klub Livingstone, svého druhu lepší rockově laděná diskotéka s občasnými koncerty a spoustou návštěvníků z řad studentů. Je to trochu ukryté místo (pasáž nalevo u SKØGu při pohledu od Nové radnice, pak zahnout doprava a z malého nádvoříčka dveře napravo) a i když je venku dobře viditelná a v noci osvícená cedule, jsem zvědav, kolik lidí naláká méně běžný název podniku.

Třebaže v papírovém menu webové stránky jsou, po jejich zadání do prohlížeče na návštěvníka vykoukne pouze info o výstavbě a nic podstatného se nedozvíme ani na Facebooku (profil jsem dosud nenašel a jediné, co nám něco řekne o podniku, je usměvavá slečna v teniskách a hezká písnička). Jak jsem se dočetl na FB profilu dotyčné, podnik měl zřejmě otvírat už 1. 11. (ve skutečnosti minulý týden a to nás čeká tržbami zpravidla krutý leden a únor) a požadavky na foto a reprezentativní vzhled u číšníků a servírek jsou diskriminační a chtít podobenku u kuchařů je přímo bizarní.

Menu dominuje zvěřina a hlavní jídla jsou naceněna na hranici přijatelnosti, ale celkově na mě působil lístek velmi konvenčně a nápoják právě tak. Vedle několika základních kořalek za příznivé ceny mne spolehlivě odradila nabídka piva (Starobrno, Dačice, Krušovice) a velké vzrušení nevzbudila ani Lavazza na mlýnku, ale v případě restaurantu a pubu je to pochopitelné, neboť káva je zde pouze doplňkem.

Vlídný muž středního věku na baru mi potvrdil, že většina lidí, kteří sem zatím nakoukli, vzpomíná na Livingstone a i provozní/kamarád(?) na baru konstatoval, že tu byl naposledy před cca 15 lety. Nejen při nahlédnutí dovnitř, ale zejména při opakovaném přehrávání “průletového” videa odkazovaného výše, se mi na mysl neodbytně drala slova Zdeňka Pohlreicha, která kdysi adresoval ambicióznímu majiteli (dnes už zavřeného) restaurantu v Poděbradech: “Není to na Vás moc velký? Dáte to?”

#prvnidojmy

0 notes

maitrime · 7 years

Text

Καλό Πάσχα!

uf. chtěla jsem toho napsat hafo, konečně jsem si udělala Year compass - audit loňského roku a výhled do nového (s drobným delayem). jsem toho plná, mám duši namasírovanou laskavým shiatsu, příjemně zaskočená.

a unavená z tý reflexe/výhledu, takže toho moc nenapíšu. jen že projít loňskej diář a zodpovědět otázky za 2016 mě velmi překvapilo: kolik se toho dělo, kolik velkejch (a ne moc košer) věcí se stalo jen do dubna, a čas se valil dál. kolik jsem zažila věcí. a že mi ten tvrdej rok přinesl hlavní body (achievúments), díky kterejm můžu letos spíš něžně vobrábět detaily. moje shia praxe, nová práce, se shia velmi dobře fungující, muj dobrej vztah s mužem. (dle pořadí appearence :)

jsem tuze ráda, že jsem si k tomu sedla, ač v dubnu. líp vidim souvislosti i horizonty. toho, u čeho je můžu nahlídnout, samozřejmě. a jsem za to všecko vděčná - doporučuju. plus bylo zajímavý zjistit, jak složitý je pro mě (po hbitý ruce u jinejch otázek) vyplnit 3 věci, kerejma se chci letos pravidelně rozmazlovat (slovo Pamper neznala jsem), incl. úvahy, zda je psychoterapie pamperování (není, S.!)

hned jsem se poučila z napsaného a vyslechla intuici, tedy mám zítra den pro sebe a neshiatsím. tělo odpovědělo hlubokým nádechem (bezpečnej souhlas irácia).

...

dnes jsem si v rámci uvolněnýho girl´s time splnila tajnej holčičí sen a po chvíli dodávání (si) odvahy zakoupila na malém design trhu překrásnou čelenku s látkovými kvítky. je střídmá. a krásná, však mi ji vyhlídla Jasmínová. vzadu se svazuje krajkovou stužkou, těším, až ji ukážu muži, bude čubrnět. něco ve mně jemně dosedlo na své místo, despite obavy, že jsem na to už moc stará.

taky mi na tom marketu došlo, jak daleko jsem na cestě nestarání se o to, co si o mně kdo myslí. neb jsme s Jasmínovou volně mluvily česky i en, jak to děláváme. a jen v jednom případě jsem se cítila lehce zavázána mluvit při purchasu anglicky, když jsem tak byla oslovena. slečnou, co zalejvá listí do pryskyřice, odnesla jsem si liriodendronovou brož.

a lekce tkaniček, na to nechci zapomenout! před časem jsem si v rámci upcyclingu lehce pojednala starý oblíbený světlezel. kožený tenisky Bama. vypadaly cool, ale kazily to starý (ne)bílý tkaničky. vymyslela jsem si tehdy, jak by měly nový tkanice správně vypadat. vymyslela jsem si tkaničky, jaký jsme nikdy neviděla a tudíž netušila, že můžou existovat. no a dnes je spokojeně na trhu zakoupila a doma navlíkla. jsou přesný. a dokládající, jak se naše přání plněj, i když pro ně neni v naší stávající realitě žádnej vzor ni předobraz.

...

a chci si tu napsat o dopoledni, tuhle strávenym s mym tátou v hoodský zahradě. jak přijel s obří taškou, s níž si od muže, co mu šel k busu naproti, nenechal pomoct. vybíral mi ty nejšťavnatější kousky/větve a pučil ty nej střihací super nůžky s metrovou pákou. jak tu šplhal do vejšky po stromech. a užíval si mje zaučování. jak pojedl řízek, co muž mezitím připravil. a při loučení si liboval, že to zas musíme zopáknout. až mi došlo, že ho nemotivovala obava o starý stromy v zahradě, ale že chtěl bejt se mnou. byl se mnou jak ještě as ne, držel mi štafle a nabádal k opatrnosti, obrobili jsme celou zahradu. a bylo to léčivý pro ty stromy i pro mě. a pro něj as taky. byla to krásná ozvěna loňskejch prací, ten mrazivej den byl loni intezivní terapií vmezeřenou do temnýho údolí. letos to bylo lehčí. a taky jsme pracovali jen sami dva, spolu. bez mámy, jejíž vmezeření bylo celej muj život bezhraniční. bylo to ňáams (jak by řekl on), bylo to boží.

0 notes