Tohle měla být původně kompletni i vybarvená ilustrace. Jenže už uběhl skoro rok a já vzdala naději, že to někdy dokončím. Ale stejně jsem vám to chtěla ukázat aspoň takhle.

Prosím nevšímejme si toho, v jakém je ten papír stavu. Je to rok.

Meditace

Někdy před týdnem to byl rok, kdy jsem začala meditovat, a když si to uvědomím, připadá mi to jako neskutečně dlouhá doba.

Nad meditací, jógou, jakoukoli spiritualitou a věcmi podobnými jsem vždy ohrnovala nos. Jóga pro mě nebyla dost náročná, meditace mi připadala jako hloupost a k nějaké spiritualitě jsem měla dost daleko. U těchto věcí ale platí jedna zásadní věc - musí si člověka najít samy, až když je na to ten správný čas. Tak to bylo přesně u mě. Když jsem si poprvé sedla, že budu meditovat, bylo to dlouho před lednem 2018, ale nedokázala jsem zůstat v klidu, bezděčně mi cukaly ruce a nohy a hlavou se mi honily myšlenky, v podstatě to v tu dobu bylo k ničemu.

Nejdůležitější věc, co si každý musí uvědomit, že skrz meditaci (jógu, cokoliv jiného) váš život nebude instantně lepší. Neznamená to, že po dvacetiminutové meditaci najednou budete lepším člověkem, který má v hlavě všechno srovnané, je přítomný každou minutu svého dne a mohl by si hned odkráčet do buddhistického kláštera. Že najednou budete v zenu, nic vás nebude trápit a všechny starosti se vyřeší tak nějak samy. Tak to vůbec není, ani zdaleka, ale všichni mají pocit, že to tak musí být - a když se tento výsledek nedostaví, znamená to, že to nefunguje a tedy nemá cenu. Meditace, stejně jako jóga, nebo třeba běhání je činnost, kterou člověk musí dělat dlouhodobě a pravidelně, aby začal vidět nějaké větší změny. Kromě umění zakotvit svoje já v přítomném okamžiku se  s tím pojí odbourání strachu z nahlížení do sebe samého, sebepoznání, klid, uvědomění.

Pro mě je to cesta. Samozřejmě se člověk může zlepšovat a oproti 21.1. 2018 jsem udělala velký pokrok, ale to je všechno dost relativní. Jsou dobré dny a jsou špatné, v tomto případě neexistuje žádná konstanta, protože i mysl a myšlenky se neustále mění. Meditace je v naší společnosti tak trochu tabu, stejně jako self-help knížky, na které se pohlíží s pošklebkem na tváři, jako na něco divného. Nikdo se tomu nechce moc věnovat, a hlavně o tom moc lidí ani nechce mluvit na veřejnosti, a já to asi chápu. Možná je lepší si v klidu dělat svoje, s nejlepším svědomím, bez toho aby na vás někdo pohlížel jako na pozéra.

O meditaci jsem si vždycky myslela, že to je stav bez myšlenek, stav, kdy má člověk prázdnou hlavu. Jenže to je nemožné, a vůbec to tak není. Je to sladění fyzického a psychického, je to klid, tiché pozorování, přítomnost. Nejvíc mi vyhovuje ilustrace pomocí člověka pozorujícího dálnici - sedíte vedle dálnice a pozorujete projíždějící auta (myšlenky), ale u žádného se nezastavíte, žádné nesledujete - prostě je necháte projíždět. Meditovat se dá samozřejmě i jinak než vsedě - do meditativního stavu se člověk jednoduše dostane při běhu, nebo při sportu obecně, nebo při nějaké činnosti, která ho těší, ale nemusí o ní přemýšlet. Existuje nespočet druhů meditace a je na každém, aby si vybral tu, která mu vyhovuje nejvíce. Já jsem velice brzy zjistila, že mi nevyhovuje nevedená meditace, a tak jsem od ní upustila a před pár dny jsem si koupila už druhý rok Headspace, protože mi vyhovuje a jsem s tím spokojená.

Meditace není jen o meditaci. Naučí to člověka nahlédnout do sebe, na svoje myšlenky a nebát se toho. Naučí to přemýšlet v trochu jiném úhlu a člověk skrz to najde spoustu odpovědí na otázky, které si v sobě nosí. Nikdy jsem se nebála zaobírat se tím, co se mi honí hlavou, ale meditace mi pomohla naučit se trpělivosti, bytí v přítomnosti - teď a tady.