Ostrov Bezpráví

5 (vernisáž)

Líná jsou rána, dopoledne, poledne, odpoledne i večery na ostrově, který kdysi míval jméno i vládu a pak zase ne. Čas se vleče pomalu, ale nezdá se, že by to někomu vadilo. Je tolik věcí, kterými lze zahušťovat vnitřní motor představ, úvah a zamyšlení, že pro některé obyvatele našeho ostrova je den se svým počtem hodin stále poněkud krátkým útvarem. Chodí po pláži sem a tam a když vidí slunce zapadat, chce se jim zvolat: to jako uuuuuž?

A slunce odpoví: ano, vy nevděčné malé potvory, už, ostatně jako každý den od počátku stvoření. Našim obyvatelům a obyvatelkám pak nezbývá než pokorně zmlknout a začít připravovat večeři.

Se sociální interakcí se to nepřehání: jistě, občas se někdo s někým potká, tudle šel třeba někdo po pláži a rozjímal nad svou úlohou v běhu světa a narazil čelem do někoho, kdo rozjímal zase nad něčím úplně jiným. Vzájemně se omluvili, pak se podivili nad tou úžasnou náhodou, která jim na poměrně rozlehlém území dala se fyzicky střetnout, probrali to, čemu se běžně říká “život” a šli zase dál každý svou cestou. 

Některé z našich trosečníků ovšem napadalo, že takzvaná větší lidská skrumáž by nebyla ke škodě - vzpomněli si, že je to vlastně hezké, když lidi mluví přes sebe, když si rozumí i když si nerozumí, když k sobě cítí city, anebo když sdílí návykové látky.

Jako na potvoru zrovna v úterý, které se zdálo lehce jalové, svolal svým tam-tamem své spolu trosečnictvo samozvaný místní špekurátor Pierre Hibšman a když už se zdálo, že jsou na místě všichni, promluvil: “Milí přátelé. Dnes bude vernisáž. Netvařte se, že nevíte o co jde: sami jste tu výstavu utvářeli!”

Plál oheň a někdo lehce zamrumlal. Ozval se i výkřik pravděpodobně vyjadřující lehké potěšení. V kruhovém posezení si přítomní odhlasovali, že vernisáž je super a výstava je super a že teď je čas na párty. Pak byla párty.

Měsíc nad ostrovem měl tu noc pré a tiše si mnul svůj zahnutý knír. Kdyby nebyl úplněk a jeho zjev by o něco víc připomínal dalamánek, vsadím se, že by za toho bujarého veselí někdo od ohně vylezl přímo na něj a znaven tou nečekanou změtí hovorů spočinul v jeho lůně.

To se ovšem nestalo. Byl úplněk a nikdo nemohl spát. Na kutě se tedy šlo až dalšího dne okolo desáté. 

ARCHAEOLOGICAL DREAMS: CHEATING DAMAGE

Skupinová on-line výstava Ateliéru Environment FAVU VUT se mimo jiné ptá: co se stane, když začneme od konce? Když proces vytváření umění otočíme naruby a začneme lézt na skálu po jejím zdolání, směrem dolů? Hlavním kurátorem výstavy se stal náhodný generátor názvů výstav na adrese http://www.mit.edu/~ruchill/lazycurator.html, který pojmenoval jak jednotlivá díla účastníků, tak na samém konci procesu celkový název výstavy. Nastínil tak obrysy budoucích děl, pole imaginace, ve kterém se jednotliví účastni mohou (i nemusí) pohybovat, dal prostor k bloumání v možných významech, které s sebou zpravidla čtyři až šest slov seskládaných za sebe může nést. Reakce studentů a studentek i vedoucí ateliéru se různí: od nepřímé či pasivní negace těch, kteří se výstavy z různých důvodů nezúčastnili či aktivní bojkotování pátrání po možném estetickém významu, přes odhodlané a vážné postoje výzvě generátoru různými způsoby a v různých podobách čelit, až k využití názvu jako odrazového můstku a stíráním bezprostředních asociací slov a výsledných děl. Účastníci se částečně mohli dostat do situace, ve které se ocitá návštěvník galerie při rozšifrovávání uměleckého díla a mohli sami sobě položit otázku, která by zněla nikoliv co tím chtěl autor říci?, ale kdybych to řekl takto, jak by vypadalo to, co jsem takto nazval? Dostali se z externích pozic doprostřed procesu uměle vytvořeného generátorem. Nechť je tato výstava obrazem toho, jak si s tímto skokem do meandru představivosti poradili. On-line výstavu Archeological Dreams: Cheating Damage pořádá Ateliér Environment pod záštitou vlastní dočasné autonomní zóny v moři internetu na adrese ostrov-ostrov.tumblr.com, kam dočasně přemístil své aktivity. Krátký návod na čtení výstavy: než si začnete jednotlivá díla prohlížet, pusťte si prosím audio Barbory Klímové pod názvem Parsing Ground: The Dysfunction of Dilettantism. Nechte jej zaplé a plynuje pokračujte v prohlížení v libovolném pořadí. Kateřina Molišová - To Find the Properties of Ground: Locality and the Local Martin Pfann - In Search of Imagination: The Dysfunction of Dysfunction Alice Šindelářová - Decadent Illusion: Queers and Change Barbora Klímová - Parsing Ground: The Dysfunction of Dilettantism Barbora Bažantová - Extravagant Charm: Queers and the Status Quo Polina Davydenko - Fantastic Rubbish: Constructing a Praxis of Dilettantism Richard Moštěk - Relational Gaming: Locality and Misfortune Hana Blatná - Postcolonial Relevance: Defying Change Anna Tesařová - Mediating Media: The Video Art of the Local Klára Lázničková - The Politics of Gaming: Achieving and Undermining the Local Tadeáš Polák - Postcolonial properties - 15 years of interactivity Matěj Kněžek - Extravagant Extravaganza: Post-Painterly Art of Misfortune Spolukurátor generátoru: Pierre Hibšman.

Parsing Ground: The Dysfunction Of Dilettantism (Barbora Klímová)

The Politics of Gaming: Achieving and Undermining the Local (Klára Lázničková)

No a co ty?///BUDOUCNOST

To Find the Properties of Ground: Locality and the Local

(Kateřina Molišová)

Matěj Kněžek: Extravagant Extravaganza: Post-Painterly Art of Misfortune (kompletně k vidění zde: http://aen.ffa.vutbr.cz/cs/matej-knezek/extravagant-extravaganza-post-painterly-art-of-misfortune)

Martin Pfann: In Search of Imagination: The Dysfunction of Dysfunction kompletně k vidění zde: https://martinpfann.wixsite.com/thesearch

IN SEARCH OF IMAGINATION: THE DYSFUNCTION OF DYSFUNCTION

odkaz: https://martinpfann.wixsite.com/thesearch

Výstava In search of imagination: The dysfunction of dysfunction prezentovaná na internetové stránce, je soutokem dvou časově soubežných myšlenkových cest. V jedné jsem při dlouhém čumění do zdí a z okna řešil, co by mohlo být dysfunkcí dysfunkce v běžném lidském prožívání. V té druhé jsem se snažil porozumět kapitole Negace autonomie umění v avantgardě v knize Teorie avantgardy P. Bürgera, ze které jsme dostali za úkol sepsat konspekt na jeden školní předmět.

Během posledního týdne jsem vybíral určité momenty, fotografie, videa, odkazy, které se mi tu a tam zachytily o zmíněné úvahy, a zapichoval je na web. Zároveň web slouží jako poslední odstavec ke zmíněnému konspektu, protože tento literární útvar prý ideálně obsahuje osobní komentář.

Fantastic rubbish: A construction of Dilletantism

Relational Gaming: Locality and Misfortune COVERS20

Po osemnástich dňoch som vyšla z karantény. Som na ostrove. Rúško ma zľahka dusí. Počujem vtáky, občas brechot psa a kľúče na karabinke. Cinkajú. Pomyselne otvárajú dvere od miest kam sa môžem skryť. Tam mám veci, ktoré nepotrebujem, ktoré som nadobudla časom. Časom, ktorý teraz akoby neexistoval. Chýbajú mi kamaráti aj moji ostrovní spolupútnici. Nie je tu nikto, dokonca ani nikto. Nazdávam sa, že nie je len jeden ostrov. Hrabem sa v starých dátach. https://vimeo.com/404401776

Postcolonial Relevance: Defying Change

“ jako podklad mi posloužily volně dostupné ,,uprchlické mapy", které jsem upravovala v online webovém editoru “

(Hana Blatná, http://environment.ffa.vutbr.cz/cs/hana-blatna)

Mediating Media: The Video Art of the Local Videoclip from local countryside dedicated to local artist who wrote the song which was played by local musician.

Postcolonial properties - 15 years of interactivity Ke svému dílu bych rád řekl, že jsem jej našel, když jsem v Ikea tašce ve svém pokoji hledal filtr, abych si mohl ubalit a následně vykouřit cigaretu. Filtr jsem nenašel, proto jsem ho musel vytvořit z utrhnutého kousku skicáku, na který si běžně kreslím. Z cigarety se mi udělalo poměrně nevolno a následně jsem tedy šel do trafiky, abych si zakoupil standardní filtry. Cestou do trafiky jsem potkal Barboru Bažantovou a její fenu Kojot. Krátce jsme pohovořili mj. o tom, že se blíží 9. dubna, kdy má svátek Dušan.

Tolik k okolnostem/vzniku/nalezení díla, o kterém mohu minimálně prohlásit, že jsem jeho autorem. Spojení obrázku a názvu, jehož možné významy jsem se rozhodl aktivně ignorovat, vyjadřuje mé pocity z většiny výstav současného umění, kterých jsem se zúčastnil za poslední cca 19 měsíců. 

TP