Last Seen Blogs
thedivinespideychelle
Michelle the webslinger ;)
hazelriverablog-blog
Ask Hazel Rivera
running-as-a-person
This Is Where You Get Better
schoolhard
goddamn shit sucking vampire
elia992
서울 강북 강동 개인 토닥이 귀여운
Text
Jsme v Calgary odkud zítra odlétáme. Sbíráme zásoby i síly na cestu. Poslední dny byly nebité cestováním, navíc jsme měli jen omezený přístup k internetu. Vše tedy dopíšu co nejdříve.
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 13, 18.6.2023, Canmore
aneb Putování za dinosaury
Rád jsem se nechal přemluvit do ranního běhu, takže jsme s Monikou kolem osmé vyběhli podél Machichi creek (tj. potoku Mačiči) centrem města. Prohlédli jsme si místní život zase z jiného pohledu, viděli dřevěné sochy z nedávné řezbářské soutěže a pozdravili se s místními.
Potkali jsme jich dost a skoro všichni se na nás smáli a zdravili nás. Je to zvláštní pocit - pokud jste v cizině a mluvíte mezi sebou česky, málokde na světě mají potřebu vás sami od sebe zdravit. A ještě se na vás usmívat. Tady očividně s cizinci nemají problém. Všichni vědí, že sem taky přeci přišli z Evropy.
Martinovi se během našeho běhu podařilo sbalit skoro celý tábor, zatímco Deniska a Nča vyrazili na hřiště. Po ranní hygieně, snídani a dobalení jsme mohli vyrazit vstříc našemu hlavnímu cíli - Royal Tyrrell Museum. Muzea věnovaného dinosaurům, kterých se v místních pouštích našlo a stále nachází mnoho.
Výstava tu byla opravdu neuvěřitelná.
Nejen rozsáhlá - strávili jsme její prohlídkou více než 3 hodiny - ale také poučná.
A především skutečně ohromující.
Mnoho exponátů byly skutečné originály.
Vše, co jsme viděli, bylo nalezeno v blízkém okolí nebo v místní provincii.
Je to další díl do skládačky místní přírody.
A stejně, jako příroda každý den našeho pobytu, i toto muzeum nám ukázalo, jak malou roli lidstvo na naší planetě hraje.
Nemůžu se zbavit pocitu, že tu neodvratně život dostává kontext. Nebo si ho minimálně jsme nuceni uvědomit pod velikostí všeho, co nás tu obklopuje.
Cesta domů trvala něco přes tři hodiny. Zastavili jsme se v kanadském rychlém občerstvení A&W (takoví kanadský mekáč), stejně jako v prověřeném Tim Horton's na kávu a koblihy. Nča byla nadšená - hranolky a ještě koblihy! Hlavně, když jí paní u poklady dávala "vzorky" zdarma.
Večer se holky zaměřily na vybalení a zabalení. Já na přípravu na zítřejší ranní práci. A ještě jsme stihli s Martinem a Monikou film. Produktivní den!
A zítra máme vyrazit na náš největší trip na sever. Dobrodružství střídá dobrodružství!
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 12, 17.6.2023, Drumheller
aneb Táboříme!
Ráno jsme se jen posbírali a na devátou měli dohodnutý odjezd. A jelikož je sobota, tak tentokrát i s Martinem!
Vše jsme naložili, vyzvedli chybějící kempové židličky a zastavili se pro Moniku, která jede s námi. Teď už je jisté, že nás čeká super výlet.
Jedeme na východ, krátce zastavíme na kávu a jakmile sejdeme z hor, můžeme pokračovat nekonečnou rovinou do pouště.
První opravdová zastávka byla na kaňon ve tvaru podkovy.
Horseshoe canyon bylo naše první skutečné setkání s pouští s místními nalezišti dinosaurů. Je to krásná a zajímavá krajina!
Nezdrželi jsme se ale dlouho. Čekal nás ještě nabitý program. Navíc se blížil čas oběda. Vydali jsme se tedy do dalšího kaňonu, kde stojí místo Drumheller.
Na doporučení místních jsme se zastavili v Last Chance Saloon. Byla to zajížďka do několik mil dlouhého údolí, které touto restaurací končilo. Ale stála za to!
Stojí ve vedlejším městečku Weyne, kde kdysi bydleli místní horníci. Jedná se o 110 let starý salón, kam dnes jezdí hlavně motorkáři. O to zajímavější prostředí to bylo. Byli na nás moc milí, měli dobré pivo i typické jídlo.
Pak jsme se zajeli podívat na místní atrakci - Hoodoos. Jedná se o útvary, které vytvořil vítr dlouhodobým působením v kaňonu. Poprocházeli jsme se zde a dál nasávali pouštní atmosféru.
Popojeli jsme také do místního uhelného dolu na prohlídku. Bohužel jsme přijeli pozdě, že nás už nepustili. Obdivovali jsme tak místní historii jen zvenku.
Zastavili jsme se ještě v obchodě pro jídlo. Alespoň jsme mohli zkusit navštívit americký řetězec Wallmart.
Pak už jsme se vrátili do centra městečka Drumheller. Po skončení zlatého věku těžby je to dnes město s osmi tisíci obyvateli, které žije hlavně z bohaté historie nalezišť dinosaurů.
My si prohlédli pár místních exponátů (na obrázku největší dinosaurus na světě!) a dojeli do kempu. Jelikož se blížila bouřka, rychle jsme rozbili tábor s rozdělili oheň.
Bouřka se přehnala, pro nás už ale nastal čas jít spát. Naše rodinka vyhrála místo v autě, takže jsme se uvelebili v prostorné zádi a těšili se na další dobrodružství - muzeum dinosaurů!
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 11, 16.6.2023, Canmore
aneb Cesta za troly
U snídaně jsme se sešli relativně brzy, ale nikam jsme nespěchali. Vyrazili jsme na nedlouhý výlet až kolem jedenácté. První zastávka - Trolí vodopády.
Vyjeli jsme tentokrát na jiho-východ. První zastávka byla na svačinu - kanadský řetězec Tím Horton’s nabízí koblihy a kávu. A byl u naši první odbočky - ideální.
Když jsme zastavili, zrovna na parkoviště přišla rodina koní. Asi se prohání po okolních pastvinách a nějak se zaběhli.
Po občerstvení jsme se stačili zpět do hor, tentokrát do části Kananaskis. Podle ní se jmenuje ulice, kde přebýváme, považovali jsme to tak skoro za povinnost.
Nejdříve jsme se vydali na procházku k Troll falls. Vodopády, které pojmenoval jejich objevitel - zrovna se totiž vrátil ze severní Evropy a zdálo se mu, že ve vodopádu vidí trolí oči a nos.
Cestou jsme viděli také několik “obydlí” postavených z popadaných stromů. Celá stezka byla dlouhá jen něco přes tři kilometry. My tak mohli pokračovat do samotné vesnice Kananaskis.
Jedná se v podstatě jen o lyžařský resort. Je šle na nádherném místě z výhledy, které jsou zase úplně jiné, než jsme byli doposud zvyklí.
Podívali jsme se v místním obchůdku a domů dorazili na pozdní oběd. Až do šesti hodin jsme se připravovali na víkend, povídali a hlavně odpočívali.
Večer jsme s Martinem vyrazili na bingo v místním klubu pro veterány. Akce, na kterou jsem se moc těšil! Holkám se nechtělo, takže pokračovaly v odpočinku. My se přidali ke skupině Čechů a Slováků, kteří sem chodí každý týden.
Skoro čtyři hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Bylo to rychlé a zábavné. Navíc náš stůl vyhrál suverénně nejvíce peněz. Já ne, ale to vůbec nevadilo. Byla to super, velmi místní zkušenost.
Pak už jsme mohli s krásnými výhledy domů a odpočinout si na zítřejší odjezd.
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 10, 15.6.2023, Canmore
aneb Dvě jezera jsou lepší než jedno jezero
Přestává pršet, ale déšť s sebou přinesl zimu. Ochladil prohřáté silnice a na okolním horám přidal bílý plášť. Je to najednou úplně jiné místo. A snad ještě kouzelnější.
Dopoledne jsme strávili procházkou kolem řeky Bow přímo v Canmore. Prošli jsme si hezký okruh a podívali se na místa, kde se natáčel seriál The Last of Us, který jsme nedávno sledovali. Kdo by to čekal?
Vedle čisté řeky jsme obdivovali i místní chaty a domy, které se pyšní nejen blízkostí k vodě, ale i výhledem na hory. Většinou doplněné grilem a vířivkou na verandě se zdají být dokonalou základnou pro zimu i léto.
Cestou zpět jsme navštívili ještě farmářské trhy, které tu jsou v sezóně každý čtvrtek. Popcorn s javorovým sirupem, bizoní klobásy a další kanadské dobroty. Něco jsme ochutnali hned, něco si vzali na cesty. A ještě našli krásný, ručně vyráběný prstýnek na památku. Příjemná nečekaná zastávka.
Po obědě doma byl nejvyšší čas vyrazit na hlavní výlet dne - ledovcová jezera Moraine a Louise. Přístup autům je omezený, takže jsme dojeli na sběrné parkoviště, odkud nás autobus dovezl přímo k prvnímu jezeru Lake Moraine.
I když bylo zataženo, neuvěřitelná modrá barva jezera prosvítala okamžitě mezi stromy. Prošli jsme si stezku až na druhou stranu, kde má jezero hlavní přítok z hor. Cestou nám ale pod nohama tekly také prameny z čerstvě napadaného sněhu na okolních vrcholcích i celoročních ledovců pod ním.
Bylo znát, odkud jezero svojí vodu bere. Byla tady fakt zima! Navrstvili jsme všechno, co jsme měli a přidali do kroku. Pohled ze všech stran byl stejně ohromující a my se už brzy ocitli v řadě na autobus, který nás přesunul na Lake Louise.
Už bylo skoro šest hodin, proto jsme se u druhého jezera už zdrželi jen na začátku, abychom nasáli jeho atmosféru, a po chvíli vyrazili posledním autobusem zpět k autu. Tím nám to trvalo hodinku domů s krátkou zastávkou pro kávu a svačinu v kanadském řetězci Tim Horton's a americkém Wendy's.
Popravdě nám občerstvení trvalo déle, než jsme plánovali - z jednoho občerstvení nás poslali do druhého ("Chcete opravdu naše kafe? Vedle ho mají lepší.") a z druhého do prvního ("My hamburgery nemáme, to musíte vedle."). A to co jsme chtěli bylo nakonec v dětském menu - úplně obyčejný hamburger. Ale sehnali jsme!
Doma jsme se ani nezuli a vyrazili do centra na večeři. Čtvrtky jsou totiž ve znamení hamburgerů i v místní restauraci Fergus & Bix - jsou v akci za 13 dolarů. Bohužel děti sem po druhé odpoledne nesmí (kvůli různým druhům kanadských licencí na prodej alkoholu). Takže jsme se rozdělili - my zůstali na akční burgery, holky si vzali svůj s sebou. A nakonec jsme se sešli všichni doma.
Máme tak za sebou další nabitý den a těšíme se na zítřejší menší výlet, tentokrát na jihovýchod.
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 9, 14.6.2023 Canmore
aneb Když prší a prší
Kanadu očividně dostihly dlouho očekávané deště. Konečně! I tady všude bylo znát, jak sucho a prašno je.
Pro nás to ale znemaná malou změnu plánů - odpočinkový den plánovaný původně na pátek jsme přesunuli na dnešek. Jezera nám zůstávají na zítřek, takže jsme ráno zamluvili povinné autobusy a po prolenivělém dopoledni mohli vyrazit do města.
Nejdříve jsme pořádně zmapovali situaci v místních obchodech, následně dojeli do centra města, abychom se podívali do knihkupectví.
Tady jsme se potkali s Joannou, jednou z našich spoluvýletníků z našeho prvního dne v Canmore. Po tom, co jsme vše prošmejdili i v knihkupectví, jsme zabrousili do vedlejší kavárny a prodejny bagels. Prostě housky s dírou.
Není tady jednoduché najít kavárnu, která by měla otevřeno po páté odpoledne, takže nám nezbývalo moc času. Skoro všechny otevírají už mezi šestou a sedmou, ale také zavírají mezi čtvrtou a pátou.
Každopádně náš javorovo-syrupový bagel se slaným máslem byl nejen asi ta nejkanadštější svačina, ale taky naprosto výborný. A jako všude, i tady jsme si mohli vybrat z několika druhů filtrovaných káv. Stačí si nalít.
Pak už jsme se přesunuli domů, kde jsme si pohráli, navečeřili se a šli spát. Pršet nepřestalo celý den, ale mám pocit, že nás to nezastavilo od nasávání místní atmosféry horského městečka. A že je vydatná!
PS: Z celého dne máme jen jedinou fotku, a to je dopoledne z postele :)
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 8, 13.6.2023 Canmore
aneb Jeden kaňon nestačí
Už tu máme svůj režim. Po ranní práci a pozdní snídani jsme dle doporučení aktualizovali výletní plán a vyrazili opět na sever. Včerejší odbočku jsme přejeli a dojeli až na parkoviště u Johnston Canyon. Dorazili jsme tam před dvanáctou.
Jedná se o oblíbenou turistickou atrakci - procházku kaňonem kolem Johnstonova potoka (Johnston creek), jednoho z přítoků řeky Bow, kolem které se tu zatím všude pohybujeme.
Všude tedy bylo plno lidí, se kterými jsme absolvovali 5 kilometrů dlouhou procházku tam a zpět. Cestou jsme se kochali modrou řekou, která snad ještě ten den ráno byla ledovcem na vedlejší hoře. Že to je potok mi zkrátka nějak nejde přes prsty.
Procházeli jsme se po vysutých ochozech vybudovaných po okolní skále a obdivovali jednotlivé zatáčky a přepady na řece. Hlavní atrakcí jsou malé a velké vodopády. Přestože na kanadské poměry určitě nevelké, pro nás byli nic menšího než obdivuhodné.
Po návratu na parkoviště jsme se zdrželi na svačinu, vyměnili jsme vodu z kohoutku za místní (snad přívod z potoka?) a vyrazili navštívit ještě jeden kaňon - asi o 25 minut jízdy dál.
Zvažovali jsme, jestli se už nevrátit zpátky (hlavně z časové obavy, protože jsme museli dnes na večer vrátit auto). Jsme ale rádi, že jsme to neudělali!
Jestli jsme v prvním kaňonu potkali lidí asi 500, tady jsme jich potkali asi pět. Výhledy byly neuvěřitelné na všechny strany. A to, co jsme viděli, bych popsal jako "přesně ta nedotčená kanadská příroda, kterou jsme čekali".
Na všechny strany hory. Jedna nad druhou - jedna zelená, druhá šedá a suchá, třetí se sněhem a ledovcem. A tak dál dokola. Nekončící zelené lesy protnuté blankytně modrou řekou. Na řece ohlušující bílé jezy, které se nakonec přemění ve vodopád přepadající do rokle, kterou za poslední desítky tisíc let vyhloubil.
Kdyby to vám někdo namaloval, tak mu řeknete, že si tu přírodu moc idealizuje. A když to vidíte naživo, nedokžete to najednou všechno ani vnímat. Není to zážitek ani tím, kolik růzých věcí je vidět. Ale čirým množstvím, velikostí, silou a čistotou. Tady to chce prosedět ještě několik hodin, abychom to vůbec mohli docenit.
Cestou domů už jsme všichni hodně unavení. Zastavím se tedy protáhnout na vyhlídce u cesty (takových jsou tu desítky). Auto nás trochu vystraší zvláštním zvukem v palubce, ale bez problémů dojedeme až do obchodu ve městě a vše se zdá být bez následků. Nakoupíme zásoby na klidný večer.
Ten nám trochu naruší fakt, že Nču něco trápí. Po tom, co zburcujeme půlku Canmore se ukazuje, že jsou to snad jen odřeniny z nového nosítka. Uf! Usínáme při začínajícím dešti vyčerpaní, uklidnění a plní dojmů. Velkých dojmů!
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 7, 12.6.2023 Canmore
aneb Po odpočinku se musí zabrat
Já ráno oslavil opět prací a všichni jsme se doma sešli u snídaně. Deniska stihla uvařit i guláš! Díky Martinově doporučení jsme upravili naše cestovní plány. A následně skutečně začali společný den procházkou do centra města.
Hlavní úkol - dětské nosítko na výlety. To se nám v Canmore samotném nepovedlo, ale zase jsme si dali výbornou kávu, užili si sluníčka a pokoukali po obchodech se suvenýry. Taky úspěch!
Domů na oběd jsme šli starou stezkou podél vody, která byla nádherná. Voda je, jako všude tady, krásně průzračná a stíny nás na chvíli skryly před poledním sluncem.
Domů jsme došli během půlhodinky. Guláš s kolýnky byl nejen ideální oběd pro naši českou skupinu, ale byl především excelentní!
Poprvé jsme si půjčili auto a vyrazili na nákupy. Nejdřív jsme neměli štěstí, ale ve vedlejším městě Banff, které bylo cestou k našemu dnešnímu vrcholku, jsme objevili prodejnu sportovních potřeb, kde nám půjčili nosítko, které jsme hledali!
Pak už nic nebránilo popojet pod sirnou horu Sulfur Mountain. Do batohu jsme dali sprej na medvědy, nasadili jsme tempo a vyrazili kolem místních horkých pramenů vstříc vrcholku.
Když nám řekli, že je to středně náročný výšlap na hodinu až dvě, měli asi pravdu. Cestou nahoru jsme neumřeli (i když část skupiny k tou neměla daleko) a šli jsme přesně dvě hodiny. Odměnil nás ale další originální výhled do okolí.
2451 metrů nad mořem nám dalo určitý nadhled, i když jsme zdaleka nebyli na nejvyšší hoře v okolí. Množství hor a délka hřebenů, prořezávaná dokonale modrými řekami a jezírky je pro nás stále něco neočekávaného. A stále stejně uchvacujícího.
Jelikož bylo už půl osmé večer, zvolili jsme cestu dolů lanovkou. Kvůli ní jsme si i první výšlap vybrali - přeci jen nemáme s místními horami zkušenost.
Mohli jsme si díky ní ale užít další úžasné výhledy na všechny strany - lanovka jela desítky metrů nad stromy. Nemůžu říct, že bych z toho byl nadšený, ale to, co jsme viděli, dost pomáhalo!
Doma jsme pak byli během půl hodinky. Vyčerpaní, špinaví a opět spokojení. Lehká večeře a my s Martinem jsme mohli zaskočit na jedno pivo do nejbližší hospody. Den se nám tím trochu protáhl, ale ze spektra kanadských zážitků tak máme za poslední dva dny na kontě skoro všechny možnosti. A žádná nás určitě neurazila.
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 6, 11.6.2023 Canmore
aneb Velmi kanadská neděle
Začali jsme zvolna. Já zašel si vyzkoušel pracovat v nejbližší kavárně, která se má stát mojí pracovnou na další dva týdny. Holky si mezitím vyzkoušeli připravit vychystat se v naší nové domácnosti. Všechno proběhlo bez problémů!
Jediný plán na dnešní den byl malý festival místního pivovaru, kde bydlí několik lidí, které známe, nebo jsme zde poznali. Až do dvou hodin jsme si proto užívali domácí pohodu.
I když byla akce v pivovaru značená jako vhodná pro rodiny, nečekali jsme moc. O to mileji jsme byli překvapení, když jsme zde našli hromadu místních dětí (včetně některých českých rodičů), plno hraček, živou kapelu a další zábavu.
Dostali jsme najíst i napít. Ochutnali jsme ale hlavně místní kulturu. Ta se potvrdila jako uvolněná, klidná a přátelská.
Užili jsme si tu parádní odpoledne, zašli na prohlídku pivovaru a nakonec byli pozvaní ještě na pivo do místního výčepu naší společnou kamarádkou a děčínskou rodačkou.
Den jsme se rozhodli zakončit stejně pohodově, proto jsme zde nakoupili pizzy a vydali se udělat si doma ještě malé promítání filmů.
Holky se rozhodly ještě zajít na hřiště. A já jako správný taťka od rodiny jsem usnul v prvních deseti minutách filmu. Druhý dech mi vydržel o něco déle, ale nakonec jsem definitivně zabral spolu s Nčou při první možné příležitosti. I odpočinek vyčerpává!
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 5, 10.6.2023 Canmore
První den ve Skalistých horách! Nče ráno nebylo dobře - očividně byla přetažená z předchozího dlouhého a nabitého dne. Sluníčko tady má opravdu sílu, i když se to kvůli mrakům občas nezdá. Do oběda jsme tak zůstali doma a ještě se regenerovali.
Ve dvě hodiny jsme už byli ale všichni fit a vyrazili společně do centra města. Dál a dál se nám potvrzuje, že jsou Kanaďané opravdu klidní a milí. Částečně za to možná může legalizovaná marihuana. Náš hlavní dojem ale je, že zkrátka řeší jen to, co je opravdu potřeba. V Canmore i Calgary budete těžko hledat přehnaně naparáděné lidi. Někoho, kdo by vypadal nepohodlně, jen aby zkusil dělat dobrý dojem. Lidi jsou ležérní, klidní a velmi milí. Zdají se zkrátka “v pohodě”.
Po zmrzilně a krátké exkurzi hlavní třídy jsme popojeli na blízkou procházkovou trasu k jezírkům Grassi lakes, pod kterými je krásný vodopád a vodní nádrž.
Byl to příjemný tříkilometrový okruh, který jsme absolvovali s další děčínskou rodačkou, která zde žije, a její kamarádkou z Polska, která aktuálně žije v Torontu na druhé straně Kanady. Super parta na super procházku.
Voda v těchto jezírcích vypadá dokonalé modro-zelená. Modrá je kvůli prachu, který sem přitéká s vodou a usazuje se na dně. Zelená kvůli řasám, které v ní žijí. Je to nádhera, která působí neskutečně. Může to opravdu být tak modré a zároveň tak čiré?
Když se pohled na jezírka spojí s okolními skálami, lesy a vodopádem, je výsledek opravdu dechberoucí! Opravdu. Nedýchám, jen když na ten výhled vzpomenu.
Nča si dala krátkého šlofíka, než jsme zpět v Canmore (cca 5 minut jízdy autem) zasedli v japonské restauraci na ramen - tak, jak si ho pamatujeme. Večeři jsme tak strávili ještě všichni výletníci společně.
Sobotní večer už jsme nijak dál neprotahovali a vyrazili jsme zpět domů, abychom mohli jít včas na kutě a být ráno čerství na další dobrodružství. Čeká nás toho ještě tolik, co můžeme objevovat!
1 note
·
View note
Text
Kanada 06/2023, Den 4, 9.6.2023 Canmore
Ráno nám začalo trochu hekticky, když jsem se snažil připojit na pracovní hovor ze vstupní haly hotelu. Nakonec jsme se s holkama prostřídali na pokoji a ony mohly vyrazit na brzkou snídani. Tam jsem se připojil o dvě hodiny později.
Zbytek dopoledne jsme strávili na pokoji pospávání, pracováním a balením. To abychom v poledne odevzdali karty k pokoji i batožinu a vyrazili vstříc Calgary.
Nejdříve jsme vyřídili zbývající obchůzky - místní hotovost, SIM kartu až budeme cestovat. Místní obchodní centrum bylo krásně zařízené včetně velikého hřiště a zahrady - takže jsme si návštěvu trochu protáhli.
Následoval nákup v místním supermarketu. A přiznám, čekali jsme větší ráno pro naše peněženky. Ale dost věcí se tu dá sehnat ještě levněji než u nás! Pobrali jsme lehk oběd i svačiny a vyrazili do parku.
Park jsem odtušil z mapy, nakonec tam bylo kasíno. To se stává. Nakonec jsme popošli na místo založení města Calgary, kde je dnes památník i park a hřiště. Tam jsme strávili další hodinku a víc.
Vyběhaní a najezení jsme cestu stočili zpět do hotelu. U něj jsme si pořídili kávu a na hřišti (na kterém jsme začínali první den) jsme očekávali odvoz.
Martin dorazil v půl sedmé a my mohli společně vyjet. Ještě jeden nákup, tentokrát veliký, a můžeme pokračovat do Canmore se 13ti tisíci obyvateli. Městečka ve Skalistých horách, které nám bude na další dva týdny domovem. Nemůžeme se dočkat!
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 3, 8.6.2023 Calgary
Tenhle den byl jednoznačně regenerační. Nevěděli jsme, jak nás poznamená časový posun a únava z cesty, takže jsme nic extra neplánovali.
Vstávali jsme postupně od čtyř do šesti do rána. V sedm už jsme společně seděli na snídani. Hotel je skvělý, čistý s milým personálem. Snídaně malá ale výborná. A káva je jednoznačně nejlepší ze všech hotelů, které doposud známe. A i mnoha kaváren!
Naše první cesta po ranní návštěvě dětského hřiště vedla do obchodu nakoupit drobnosti, které jsme nechtěli vozit, stejně jako redukci, která nesedí tak, jak bych potřeboval.
Následný polední šlofík se protáhnul až skoro do tří hodin, kdy jsme vyrazili na Princův Ostrov na řece Bow, která Calgary protéká.
Slunce má až neuvěřitelnou sílu. A i když teploměry ukazují kolem 25ti stupňů, pocitově je snadno přes 30. První chládek jsme našli v Japonské restauraci, která nám poskytla něco mezi obědem a večeří. Další už na samotném ostrově.
Prince’s island je kompletně okupovaný husami, sem tam potkáte i veverku. Řeka, která ho obtéká, začíná ve Skalistých horách, kam máme namířeno, a je tak neuvěřitelně čistá. Snad byste si mysleli, že je dobarvená. Už se těšíme, až ji uvidíme výš!
Zbytek odpoledne jsme strávili na ostrovním hřišti. Snadno bych tam napočítal deset národností, které se tam s námi vystřídali - od Holandska, přes Indii, Východní Asii po Ameriku a samozřejmě i Kanadu. Všichni byli moc milí a hřiště veliké.
Cestou do hotelu jsme se zastavili na pívo v malém pivovaru naproti hotelu, a pak už měli co dělat, abychom donesli nohy do postele. Já usnul, když byly holky v koupelně - co se dělo potom nevím, ale určitě nám nic nechybělo!
0 notes
Text
Kanada 06/2023, Den 2, 7.6.2023 Calgary
Náš den měl dohromady 32 hodin. Začali jsme ho cvičením a snídaní. V 10 jsme se potom přesunuli autobusem zpět na terminál, kde jsme vyřídili všechny běžné nezbytnosti a u kávy čekali na odlet ve 12:45.
Přespání ve Frankfurtu se potvrdilo jako do rýmu nápad, když nám 9ti-hodinová cesta utekla jako voda. V Chicagu jsme pak oficiálně vstoupili na půdu Spojených Států Amerických, abychom ji o 30 minut později opět opustili další bezpečnostní kontrolou. Do dalšího letu zbývalo více než 3 hodiny.
Americké letiště nás nijak neoslovila. Lidi bylo hodně, v jejich příjemnosti byly propastné rozdíly nikdo a jídlo se špatně vybíralo (a ještě hůř platilo).
N usnula, Deniska taky. Nakonec jsme zkusili, že čekáme u špatné brány a posledních 15 minut našeho 5 hodinového přestupu bylo tak ve znamení sprintu. To letiště bylo mnohem větší, než jsme mysleli!
Tímto výkonem jsme si vystřídali migrény a po dalších třech hodinách a 15ti minutách jsme přistáli v Kanadě. Vše bylo najednou znatelně čistší. Lidé příjemnější. Ale tak jsou to vše jen první dojmy.
Oproti očekávání jsme stihli autobus, který nás přiblížil na vzdálenost 10ti minut chůze od hotelu. Do něj jsme dorazili o půlnoci.
Unavení, zmatení a spokojení. Cesta byla bez větších problémů a my mohli po 22 hodinách putování usínat na jiném kontinentě s dalším překrásným výhledem.
0 notes
Text
Chicago! Amerika.
Bezproblémový let, prošli jsme všemi kontrolami a jdeme se chystat na přelet do Kanady. Do odletu zbývá více než 3 hodiny. To chce pravý americký hamburger!
0 notes
