30.4.2019

Dneska tu hledám inspiraci, a našla jsem, co jsem hledala, možná víc.

12. 10. 2018

Po roce jsem otevřela tuhle svojí stránku, páni, je mi fajn:)

18. 8.

aaargh! nepříjemnej pocit, už to ve mně zase vře všechno. nemám jak to ze sebe dostat, jsem ve skořápce a potřebuji si svléknout šaty, vyskočit na stůl a ječet z plných plic. Nesnáším to, jsem naštvaná, nervozní, rozčilená, je mi zle, chci pryč. Hned.

9.6.17

Však už jsem se rozhodla, Jak je to dlouho, co nepiju.. od 28.4.17 takže dneska přesně... 6 týdnů. Na dva měsíce jsem si povolila tři prochlastaný večery a využila jsem za 6 týdnů jednu oříležitost. Jak je to dlouho, co nehulim.. kdy naposled... ani nevim, byl to nějakej únor, byla jsem nemocná.. takže v zásadě to budou 4 měsíce. No a to kouření bys mohla taky omezit... naposledy pravděpodobně 26.5. což opravdu není na chlubení... Zbavuji se mandlí, tělíska, kravského mléka. Ve svém životě vítám vitamíny, homeopatika, antidepresiva. Vypadá to, že jsem se tedy rozhodla nesedět a nekoukat do zdi, ale něco se sebou dělat, první krok k tomu, mít se o něco raději. Držte mi palce prosím.

1.6.17

Čtvrtý den v nemocnici, pustí mě až zítra, začínám zoufat, to asi tím, že je mi lépe, nic, pustim si film.

26.5.17

Čas To je přesně to, co teď potřebuju, čas na srovnání.

19.5.17

Zvláštní, když vypadám nejhůř, tak si mě lidi všímají taky, o vzhledu to není, spíš o nějakém tom vytváření atmosféry.

18.5.17

… už to začíná, tohle už je hsyterie, to, že mu nechci nic říkat, že se chci tvářit a hrát si. Ale co bych mu říkala… vyprávět mu to nemohu, na to jsou psych… a jak mně je? Myslel by si že jsem hysterka, což jsem. Nechci, aby to věděl. Nechci aby mne znal, protože se stydím za to, kdo jsem.

15.5.17

Klasika kus, hrozně jsem se těšila na tu chvilinku po klasice, kdy se budu moct vybrečet. Ale dala jsem to, do skoků. Před scénickou už jsem se hroutila, ale chtěla jsem to dát, bylo to jen o mně, jestli se donutím, donutila jsem se. První Giselle a ke konci už jsem nevěděla, stála jsem v attittudě a najednou nevěděla proč, jak jsem se tam dostala, proč to dělám a co mám dělat teď, dostala jsem se zpět. Ale točení už jsem nevnímala. Pravděpodobně mi to jen uklouzlo, každopádně jsem spadla, na všechny čtyři, nic se nestalo, chtěla jsem vstát, nic mi nebylo. Ale rupla jsem, ruply mi nervy, někdo řekl dost a já se přestala ovládat, neměla jsem se pod kontrolou, dovolila jsem si to! Rozklepala se a tradičně, dva neuroly, sedla jsem si, úsměv a pokračovala vesele dál. Odtančila jsem to všechno, ale nevěděla jsem co dělám, to nejspíš ten neurol. Přišla jsem domu a spala-neurol

10.5.17

Právě vedle mě spí chlapec. Můj chlapec? Spíš ne než ano. Bohužel? Možná. Ale snad raději ne. Ikdyž..

9.5.17

Opravdu jsem nemocná? Určitě ne, třeba jsou ty výsledky špatné. Přeci nemohu. Nebo jo? Není to fér. Je to moje vina.? Vždyť jsi to viděla, měla jsi to samé, co Danča, obě jste ležely dva dny, akorát jí to stačilo a ty z toho máš atb. Unavená byla první na scénický ona. O víkendu ještě dala cvičení. A stejně jsi to odnesla jenom ty.

5.5.17

Máte nápad? Radu? Sem s nimi! Jsem přetažená? Nedělám víc než jiní. Stěžuju si? S čistým svědomím si mohu přiznat, že dělám co je v mých silách, vím to, protože když k tomu dojde, tak následně nevím nic, absolutní prázdno, nevím, nevidím, neslyším, nevnímám. Viz. Klasiky. Snažím se být klidná, nechci podkopávat systém, který ve mně jakž takž zuby nehty stojí. Musím ho vylepšit, vyupgradovat. Ale jinak jsem s ním spokojená. Snažím se dělat naplno. Už minimálně vůči lidem, jsou na mě tak hodní. A kdybych odešla, byl by to hezkej dopis na rozloučenou, ale popřela bych, co tady stojí psáno a to fakt, že se nevzdám.

4.5.17

Hahá! Je to tady! Zase atb? Nedělá si ze mě někdo náhodou prdel? Já vím Já vím Říkala jsem, že je mi to jedno, hlavně ať to skončí Ale tohle není konec. To je zase jenom posunutí. Další krok vedle. Další ztráta času. Naprosto nanic. Řekněte mi tři měsíce doma a budeš zdravá a udělám to. Jenže tohle ti nikdo neslíbí a chodit obtýden se pořád vyplatí víc než tři měsíce chybět a pak chodit obtýden😄

30.4.17

Hah A je to tady Něco dělám špatně😅 To zní vtipně Ok dost věcí dělám špatně.

28.4.17

Ráno jsem vstala, v krku mě nebolelo, celkem pohodička do školy jsem přijela kolem osmé, Voděradská dělala poslední zvonění, dostala jsem koláček a přispěla všechny drobný co sem našla a šla hrát na klavír, přišly holky, sranda, přišla Václavů, pruda Klasika s Čiernikovou byla fajn, konečně trochu živější, aspoň v tom, že ji nemáme rádi Oběd fajn, miluju brokolici Pak jsem dorazila k té psychiatričce, bylo to divný, připadala jsem si, že jsem tam zbytečně, bylo mi dobře ale z tý atmosféry tam jsem se rozbrečela a brečela jsem i z těch věcí o kterých jsem jí říkala a který jsem myslela, že už mám celkem probraný. Dostala jsem nejslabší formu antidepresiv a ještě ke všemu jen ty přírodní, tak uvidíme. Moc nevěřim tomu, že by mi něco bylo, jsem jen hysterka-vim že už to je to něco, ale možná prostě ne, nevim. Jestli to má pomoc, ani nevim jak to mám poznat. Pak jsem byla doma a četla si Magorův zápisník, nadchlo mě to, uvidíme na jak dlouho. Přišla jsem na scénickou v lepší náladě ale úplně bez energie, jakoby mě ta návštěva doktorky úplně vyčerpala. Dělala jsem scény, typicky, co se mnou má pak chudák Ščeky dělat, jsem na sebe naštvaná. Jedu domu Jestli mi je blbě, tak žádná párty, nezasloužim si A navíc nesmim pít Vopruz, to bude asi nejtěžší

Chudinka

"Vstaň ať táta vidí, že ti je špatně, že nespíš." Počkat co?! Z jakýho důvodu mě napadá, že chci takovou pozornost? Nebo jak si to mám vyložit? Jsem nechutná.

Mé království pod peřinou

Jednou vylezete z postele, zamknete za sebou dveře a uděláte to, co byste měli. Od tý doby už musíte každej den stejně, nebo líp. Zpátky vás nepustěj.