Last Seen Blogs
ask-berth-and-ymir
ask Berth and Ymir
where-dark-and-light
Tales Of The Old Dreamer
hadeeljaser
Untitled
wiz-the-kid
Matte
Text
Od desíti do desítí
Máme za sebou historicky první přespávačku v koncertním sále Filharmonie Brno v Besedním domě a užili si neuvěřitelně nabitý umělecký den plný pátrání!
Nádvoří Besedního domu od nepaměti střeží socha múzy. Ale co dělá v noci? My třeba dobře víme, že opouští svůj podstavec a obchází brněnské kulturní instituce, kde hlídá, aby se zde nemohlo usídlit umění nevkusné, brakové nebo dokonce kýčovité. K tomu, aby se dostala tam, kam potřebuje využívá magické předměty, které používá jako klíče. A ty, věřte - nevěřte, na své poslední pochůzce poztrácela! Naštěstí jsme tu my - tým dobrodruhů - a tyto klíče se pro ni chystáme znovu najít.
První z nich nacházíme přímo na nádvoří. Je to list břečťanu, který dle nápisu, otevírá dveře k nejvzácnějšímu obrazu ze sbírek Moravské galerie v Brně. K Hlavě Medusy.
Přesouváme se tedy do Místodržitelského paláce, kde si ji hodláme pořádně prohlédnout a zároveň se kouknout po dalším z klíčů. Po cestě procházíme expozicí s názvem Brno, předměstí Vídně a zatouláme se i do nově otevřené obrazárny.
Zde si prohlížíme třeba obraz orajícího císaře Josefa II. a můžeme si tu prohlédnout obrazy “zezadu”.
Nakonec nacházíme místnost, kde visí Medusa. Teda měla by viset! Ale kde je? Je ztracená? Ukradená? Uff. Naštěstí ne. Odjela na výlet do Holandska, kde si je teď mohou prohlížet místní obyvatelé.
Spokojíme se tedy s kopií obrazu a dlouho si vyprávíme o jejím příběhu, o jedovatých hadech, potomcích bohů a nemůžeme se z místnosti dostat, protože to tu pořád švitoří dalšími a dalšími dotazy. Míša nám naštěstí na všechny naše dotazy zvládne odpovědět. A taky nacházíme další klíč! Ten nás posílá do sklepení.
Ještě před tím se ale musíme posilnit. Batůžky máme nacpané obědy, svačinami a spoustou dobrot od maminek a tatínků.
Po “o” vyrážíme do sklepení. Někteří se bojí víc, někteří míň. Odvážní s Míšou pochodují v podzemních chodbách, já a skupina bojácných přešlapujeme pod studnou a doufáme, že najdou další klíč bez nás :) Našli! Je to kus břidlice s nápisem “STŘECHA”.
Míša si je naprosto jistá, že střecha místního paláce je nepřístupná. Tak nás napadne, že bychom mohli zkusit štěstí v Besedním domě.
Ještě před tím si ale plánujeme odnést malou památku z Místodržitelství. Do kusu plastelíny si otiskneme kousek brány. Otisk poté vylejeme sádrou.
Na naši střechu nevedou žádné pohádkové velké dveře a proto se musíme všichni protáhnout střešním vikýřem. Chvilku to trvá a celá akce vede k několika komickým situacím.
Za chvíli už jsme všichni nahoře. Opatrně obcházíme kolem dokola střechu, kde jsme nakonec objevili stejnou múzu jako na nádvoří. Kolem ní jsou navíc omotané šaty, které jsou dalším klíčem. Ještě chvilku se kocháme ptačím výhledem, poté už se po jednom soukáme zpět na půdu, kde přemýšlíme, kam nás šaty posílají.
To chce svačinu! S plným břichem se totiž přemýšlí o poznání lépe. Nakonec jsme na to přišli. Jdeme do Umělecké-průmyslového muzea, kde je expozice odívání.
Tady se podíváme na Kinterovu sochu a narážíme přímo na pana ředitele Moravské galerie.
Ten neváhá a všechny nás zve na čokoládu a limonádu, kterou nám připraví místní robobarista.
U oděvů jsme našli klíč, který jasně odkazoval na místní Designlab. Tady máme za úkol navrhnout vlastní amulety, které nás ochrání před případnými “nezvanými dušími hosty” během nočního přespávání. Amulety tiskneme na 3D tiskárnách. Navíc fosforeskujícím filamentem.
Tady nacházíme poslední klíč, se kterým spěcháme do Pražákova paláce. HOTOVO! Všechny klíče jsou pohromadě! Hurá! Zastavíme se ještě u prací Dalibora Chatrného a po jeho vzoru vytváříme vlastní uměleckou instalaci.
Párkrát (podle dětí) a nekonečněkrát (podle lektorek) sjedeme místní tobogán a přesouváme se do Besedního domu, kde už na nás čeká pizzová večeře.
Po té se začneme pomalu chystat na samotné přespávání. Trochu si zahrajeme na metalofonové kameny když si uvědomíme, že jsme všechny klíče zapomněli v Pražákově paláci!!! Venku už je tma. My ale víme, že bez nich se múza v noci z podstavce nehne. Tak nasazujeme čelovky a jdeme zpět do galerie.
Atmosféra je trošku strašidelná, ale je nás hodně, tak se nebojíme úplně moc. Teda do chvilky, kdy se nám podaří spustit alarm a galerií se začne rozléhat protivná a hlasitá siréna.
Pak už je čas na pyžamo a teplíčko vlastních spacáků, film a trochu toho popcornu.
Ačkoliv jsme tomu s Míšou moc nevěřili, nakonec doopravdy VŠICHNI usnuli.
Ráno se rozcvičíme, posnídáme vánočku a kakao, popovídáme si o tom kdo se bál a kdo se nebál, zahrajeme několik her a je 10:00 hodin!
Naše mise je u konce.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
VE STROJI ČASU - den třetí
Ať už jedete na cyklovýlet, lyžovat nebo k moři, třetí den je prostě krizový... tedy byl by, kdyby naše báječné lektorky nepřipravili další báječný cestovatelský zážitek a neokořenili jej trochou nevšednosti... co jsme dneska všechno zkusili?
Vítání - hymna - pohybová rozcvička... to už všechno známe! Ale co dál?
Starší tanečníky Gábina zasvětila do kouzel náročných baletních skoků a termíny jako “grandpadesha” nebo “shase” či “antrlase” se to dnes v tanečním sále jen hemžilo. “Bylo to obtížné, ale oni chtěli sami od sebe” referovala taneční lektorka.
Navíc se naučili baletní pozice a složitější otočky. Dnes už známe i základy “contemporary” (moderní výrazový tanec), i nadále zdokonalujeme svoji choreografii a dokonce jsme si zvládli i zaposilovat.
Po svačině pak následovala párová improvizace.
Menší děti mezi tím vyzkoušeli, jaké je to být dirigentem. A že je to doopravdy náročná profese! Musíme to vyzkoušet všichni! Síla dirigentské taktovky je obrovská...magická...kouzelná...někdy to zkuste :)
Opakujeme co už skoro umíme a také v hudebce se improvizovalo! Teda jako s tóny a rytmy, samozřejmě. Od starších hudebníků jsme si vypůjčili cajony bonga a omítka školy měla co dělat, aby se udržela na zdech :)
Na oběd jsme si dali boloňské špagety!
Po naordinované poslouchací a trávící přestávce jsme se zase pustili do práce!
Jen co se menší děti rozcvičily, dovolila jim Gábina, aby se znovu “prohrabaly” v kostýmním fundusu, aby mohly “doladit” své zvířecí převleky.
Pak se zase ozvala děvčata...jestli by si nemohla vyzkoušet ty krásné růžové špičkové taneční boty. No jasně, že jo!... ale opatrně...
Pak už ale měla zvířátka zase moc práce se svojí choreografií, a tak poctivě nacvičovala a tančila.
Přes to všechno jim zbylo dost času na to si zacvičit s nářadím nebo si zahrát taneční hry.
Starší děti mezi tím v hudebce “oprášili futrály” svých hudebních nástrojů. ZUŠky se přeci jen už za pár dní otevřou a bylo by prima si osvěžit, jestli ještě umíme držet smyčce, poskládat všechny prstíky na zobcové flétně nebo naladit lyru.
Po chvilce už si všichni vzpomínáme a hurá do toho! A protože naše Míša a Lucka nejsou žádné “troškařky”, za chvíli nám to “jazzuje” a “jamuje”. A ten, kdo se na žádný hudební nástroj (zatím) neučí hrát, ten “vyfásnul” zvonkohru nebo bubínek a už to jelo, už to znělo! Chudák ta omítka :)
Ještě Vám musím ukázat tu lyru :) Tu jsem si doopravdy nevymyslela.
Kdyby jste někdy potřebovali orchestr! Tak se ozvěte! My můžeme a fakt nám to hraje! Však se v pátek můžete přesvědčit sami!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
VE STROJI ČASU - den druhý
Krom toho, že už jsme se všichni proměnili v opravdické tanečníky a tanečnice, jsme dnes řešili důležitou a obtížnou otázku - jak cestovat časem, aniž byste někomu přišli podezřelí! Jo a taky se za námi v čase vypravil jeden hudební skladatel...
Začínáme hymnou - jak jinak! Ta nás totiž spolehlivě přenese do přesně takové doby, kam potřebujeme. A že to zase zafungovalo!
Tanečníci se museli protáhnout a rozcvičit! To ví přece každý! Pořádná rozcvička před tanečním výkonem je stejně samozřejmá jako čištění zubů před spaním nebo zavazování tkaniček od oblíbených kecek. Věděli jste to? No samozřejmě... že věděli!
Vidíte tu proměnu na fotce výše? To protože jsme krásně rozcvičení, dobře naladění a taky už úplně vykostýmovaní! Starším dětem jde jejich choreografie báječně a jejich “taneční mistryně” Gabča Hrabalová nešetří chválou!
Vždyť kdo by za dva dny...
...jen tak....
...nacvičil....
..ZVEDAČKU!
Jestli tomu nemůžete uvěřit, tak si z toho nic nedělejte, já jsem byla taky v šoku :)
Menší děti mezi tím pečlivě studovaly, co se nosilo a jak lidé vypadali v dřívějších dobách. Abychom se během našeho “uměleckého historického cestování” mohli pěkně infiltrovat do dobového davu.
Tak trošku jsem si myslela, že stroj času slouží výhradně potřebám našeho kurzu. Ale je tu další překvapení dnešního dne. Protože k nám doputoval....
.... samotný....
....WOLFGANG AMADEUS MOZART.
Pak jsme se zase pustili do hudebních čísel. Hrálo se a zpívalo a takovým “zvláštním” způsobem jsme si doprovodili Gigue. Co to je? Přeci veselý barokní tanec! Asi by vás zajímal ten “zvláštní způsob”. Nemůžu prozradit. Opravdu. Mám to prozatím zakázané. Můžete se zeptat dětí... ale oni to stejně neprozradí :)
Důležitá informace - na oběd byl řízek. Sice se oběd strašlivě protáhl, protože jsme dlouho čekali, než na nás v restauraci přišla řada, ale kdo by si nepočkal na řízek :)
Po obědě jsme se vystřídali. Mladší děti baletním krokem odcupitaly do tanečního sálu, kde se pěkně protáhli (ano, s řízkem je to trošku složitější, ale zvládáme to). Pak už se pustili do zkoušky kostýmů.
To nás moc bavilo! A vy jste asi teď odhalili, že cestovat časem mohou i obyvatelé zvířecí říše.
Pak se zvířátka pustila do tréninku, zahrála si na malíře a ještě stihla cvičení na koberci.
Také starší děti se po obědě povinně zúčastnily našeho kurzu historického maskování... navíc si povídali o G. F. Händelovi a jeho Vodní hudbě.
Opakovali jsme si to, co už jsme hudebně “nakousli” včera - vše pak patřičně vyšperkovali a pustili se do hudebního doprovodu jednoho “veleznámého pochodu - jednoho veleznámého romantického skladatele - z jednoho veleznámého baletu” (cit. Míša Kulísková). Modří už vědí?
Uff.. to je zase kus dobře odvedené umělecké práce :)
Těšíme se zase na zítřek.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
VE STROJI ČASU - den první
Dneškem počínaje odstartoval poslední z letních prázdninových kurzů, tentokrát si budeme hrát s časem, hudbou a pohybem.
Předem musím “prásknout���, že kurz vedou báječné lektorky Míša Kulísková, Lucka Prokopová a Gabriela Hrabalová. Moje maličkost pozoruje workshop z povzdálí, a tak i tyto krátké denní reportáže musíte brát tak trošku jako “jedna paní povídala”, mé mezery ve vypravování pak můžete vyplnit zpovídáním samotných účastníků :)
Je nás dvacet! Takže ranní seznamování proběhlo rychlostí blesku! Stačilo pár minut a už jsme skoro jako staří známí. Hudební část programu probíhá v divadelním sále Studia V, což je pro nás úplně nový prostor...zpočátku trošku cizí...ale rychle se v něm zabydlujeme.
Charakter místa se ale velmi rychle mění! Třeba když divadlo začneme plnit tóny a melodiemi naší “časové” hymny, kterou za malou chvíli umíme a navíc si ji dokážeme doprovodit hrou na zvonečky a metalofonové kameny.
Seznamování a společné hraní se trošku protáhlo, tak jsme se domluvili, že menší děti se vydají prozkoumat taneční sál a po dopolední svačince se zase prohodíme, aby sem zvládli “nakouknout” i starší účastníci.
Na oběd jsme vyrazili na Rosničku, kam jsme se vydali příjemnou procházkou. Ale jako by nad námi někdo držel ochranou ruku, protože ačkoliv pršelo téměř celý den, oběd i cesta tam a zpátky byla bez deště.
Po obědě jsme se všichni uvelebili na polštářích v divadelním sále, abychom trošky vytrávili a zasmáli se u naslouchání starých rozhlasových her o Spejblu a Hurvínkovi.
Pak jsme se zase vrátili do práce.
Tanečníci zvládli zapracovat na akrobatických cvicích, učili se skoky, cvičili s míči a obručemi a dokonce se pustili i do jazzových variací.
Mladší i starší děti navíc začali pracovat na svých choreografiích. Taky máte pocit, že jste se ocitli ve stroji času, protože to všechno se snad během jednoho dne nejde stihnout?
Hudebníci si zahráli na cajony a dokonce upekli hudební pizzu ala Don Giovanni. Provedli jsme v divadle pořádný “hudební úklid” za doprovodu Beethovenovy klavírní skladby Rage over a lost penny.. ale to už se k hudebníkům přidala Jolanka Zedeková, aby je doprovodila na klavír.
Čtvrtou hodinu už nedokázal oddálit ani náš “stroj času” a tak se vydáváme vstříc dospělákům, kteří nás už netrpělivě vyhlíží a těšíme se zase na zítřek... protože kdo ví, kam nás ten náš čarovný stroj zase přenese!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
TAJEMNÁ ZAHRADA - den čtvrtý
Na zahradě Jurkovičovy vily jsme už jako doma! Začínáme čím dál dřív a končíme čím dál později :)
Včera jsme zanechávali stopu v zahradě, dnes zahrada zanechala stopu na nás. Respektive na našich tričkách.
Vyhledávali jsme v ní přírodniny, jejichž otisk by mohl krásně ozdobit naše svršky.
Barevné byly listy, tráva, naše ruce i nohy... ale když projekt, tak 100%ní zapálení pro věc! Obtiskovali jsme jablka, kameny, ořechy, květy - prostě všechno, co nám přišlo pod ruku a zahrada už to “nepotřebovala” :).
V půl jedenácté potom přišla naše skvělá Jolanka, která si s námi zahrála. Zrychlujeme hymnu, hrajeme na xylofony, na metalofony, ale taky na zvonečky, triangly, tamburíny i ozvučné kameny. Na to, že se kolemjdoucí zastavují a nakukují do zahrady skrz plot, už jsme si zvykli. Dnes ale oprávněně. Moc krásně nám to totiž znělo!
A pak už byl čas na řízek :) To, že po nás zůstaly jen prázdné talíře... o tom se asi ani nemusím moc rozepisovat...
Po “o” jsme si zase chvilinku “početli” v Trnkově zahradě a pak jsme se pustili do tvoření. Už máme své zahrádky, domečky pro broučky a tak jsme se rozhodli, že se postaráme ještě o ptáčky a vrhly se do tvorby našich závěsných krmítek pro zahradní ptactvo.
... a až se nám podařilo (alespoň částečně) omýt všechny končetiny od akrylových barev, vrhli jsme se na “hudebku”. To poslední, co v zahradě chybí je totiž výraznější vodní prvek.
Neváhali jsme a do zahrady jsme přemístili rovnou celou Vltavu. Teda tu Smetanovu... samozřejmě. Hrajeme si s aktivním poslechem, triangly, tamburínami a blánami od tympánů.
Zítra už naše tajemné dobrodružství končí. Což je smutné, ale veselé naopak je, že zítra se “blýskneme” naší efektní zahradní vernisáží.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
TAJEMNÁ ZAHRADA - den třetí
Dnes jsme za sebou nechali “stopu” v milované zahradě Dušana Jurkoviče. Jakou? Přece trvalkovou!
Hned ráno jsme měli vzácnou návštěvu. Pan Kroča, který se stará o zahradu u vily, si totiž na nás udělal čas a navíc připravil 12 trvalek, které jsme si mohli v zahradě zasadit a označit.
Kdykoliv tedy budeme mít cestu kolem, můžeme je pěkně překontrolovat. Záhonky jsme si vypleli, vykopali díry na kytky, půdu pohnojili, zasadili rostliny a zalili je! Všem jsme navíc vymysleli nová jména.
Pak jsme se zase vrhly do světa tónů! Povídali jsme si o přírodní lyrice a staré hudbě. A když stará hudba, tak konec 16. století. Vytáhli jsme si citerky a podle předepsané tabulatury jsme začali loudit první drnkavé tóny.
Starší děti pomáhaly mladším, mladší se snažili zuby nehty udržet krok se staršími. Krásná spolupráce. A navíc... už nám to docela zní. A mezi růžemi nám to při hře bude i moc slušet!
Každý příměšťák potřebuje alespoň jeden “smažák” a ten byl dnes!!!
Třetí den s lektorkami rády označujeme jako “kritický”, proč? Nevíme! Ale je tomu tak! Únava na dětech je znát a tak jsme si hned po obědě udělali pohohodlíčko v trávě a Míša nám předčítala z Trnkovy Zahrady. Některé děti by určitě usnuly... kdyby to nebyla taková legrace a nemusely jsme se pořád smát!
Pak už přišla Jolanka! Naše bájová korepetitorka, se kterou jsme vylepšovali naše hudební číslíčka. Dali jsme si hymnu a pak jsme se vrhli na Uspávanku. Protože i příroda si musí čas od času odpočinout! A je třeba ji patřičně uložit!
A když bylo hotovo... “Joli, pojď se podívat na naše trvalky”. A tak jsme Jolču museli provést po všech nových kvítcích.
Věděli jste, že i příroda umí hrát? Víte, co jsou to Wind chimes? To jsou větrné zvonkohry. A ty jsme dnes vyráběli.
Použili jsme na ně všechno, co jsme našli ve Willsonově lese - klacíky, šišky, kamínky.... ale taky jsme si přidali korálky a barevné fólie, aby zvonkohry hráli nejen tóny, ale i všemi barvami.
Také jimi plánujeme v pátek vyzdobit areál vily.
A těšíme se, že to všechno zažijete s námi. Tak už pozítří! V pátek! V 15:00 hodin.
Těšíme se na další den.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
TAJEMNÁ ZAHRADA - den druhý
Tak jaké je to tajemství Jurkovičovy zahrady? Co nás dneska čeká? Jaké tajemství nám vyjeví dnes?
Náš první úkol je, vytvořit vlastní autentickou zahrádku! Kde? No přece v květnících, které jsme si včera vyzdobili! A můžou společně hodovat buxusy a kaktusy? Rozhodně ano! Jen s těmi kaktusy to bylo trošinku složitější, protože všichni jsme chtěli právě TENDLE kaktus! A tak se losovalo a losované pak bylo “burzované” a tak jsme si je měnili tak dlouho, až jsme byli všichni úplně spokojení!
Do květníků jsme si dali hlínu a do té zasadili sazeničky. “Mám to krásný” Kristýno? “Líbí se Ti to Míšo?” - Jo, máte to všichni úplně nádherné! Právě jste se stali majiteli “Vaší milované zahrádky”, jako si ji vytvořil před lety Dušan Jurkovič!
Zahrajeme a zazpíváme a je čas na oběd!
Teda ne tak docela. Ještě se vydáme na skok do Willsonova lesa pro kůru a pro šišky! Bude se to hodit!
Ale pak už fakt OBĚD!!!
Protože fandíme zahradám a jejich obyvatelům, plánujeme jim vytvořit vlastní luxusní hmyzí hotely! Povedly se nám?
Povedly!!!!!
Ale ještě máme čas uklidit a zazpívat si!
To to letí!
Je tu konec! A my máme čas načerpat sílu k tomu, co pro nás připravila Tajemná zahrada na další den!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Tajemná zahrada - den první
Hrozný těšení! Tajemná zahrada - první den - všechno přesně tak, jak jsme si to s Míšou Gerichovou vymyslely. Žádné dělení hudebky a výtvarky, prostě prolínání, tvoření a zážitky. Jaká dobrodružství nám vyjeví Tajemná zahrada? No tak to rozhodně zajímá nás všechny!!!
Je nás přesně dvaadvacet i s lekrokami, kurz začíná 8.8.2022 - kdo věří ve štěstí sudých čísel? Já tak nějak povědomě “JO”. Tajemná zahrada má všechny numerické předpoklady pro to, aby byla prostě TOP.
Docela rychle se poznáváme, ještě než dorazí poslední opozdilci tak víme, kdo se jak jmenuje, co má rád a “pokolikáté” už tu s námi je! Začínáme tradičně hymnou. Hymna je totiž dostatečně slavnostní a my si jsme vědomi síly okamžiku našeho tvoření, přírody a přátelství. Čeká nás nádherný týden. Netrvá to totiž vůbec dlouho a my hymnu o sázení, zalívání i plevelení umíme!!!
A kdo to vlastně byl ten Dušan Jurkovič, v jehož milované zahradě plánujeme prožít nové přírodní, hudební i výtvarní zážitky? O tom nám Míša Gerichová, lektorka Moravské galerie v Brně, hrdě vypráví. Kde? No přece přímo ve vile, kde se dozvídáme, jak zde bydleli první majitelé, manželé Jurkovičovi.
Také se dozvídáme o práci samotného architekta. Milovanou vilu nenavrhl ani v počítači, ani na tabletu, ale u dobového rýsovacího prkna.
Víme už o krásách domu a o jeho srdci, o moderním vybavením i o stávající expozici, a tak se vracíme ven, do zahrady, kde začínáme tvořit naše vlastní autorské zahrádky.
Věděli jste, že malilinkatá zahrada se vejde do obyčejného květináče?
Ty naše navíc budou nádherné!
Přesně takové, jaké máme ve své fantazii, ve svých myšlenkách i ideálech. Naše malinkatá zahrada má totiž stoprocentní design našich představ.
Cože? Poledne? Už? Doopravdy? Oběd?.Přichystala jej pro nás restaurace Rosnička, kde budeme hodovat až do konce kurzu.
A co “po o”? Máme plná břicha a do práce se úplně nehrneme. A tak si v zahradě roztáhneme deky a Míša nám začíná číst z knihy “Zahrada” od Jiřího Trnky.
Pak se ještě vrhneme na květináče! Kdo má hotovo, začíná “stavět” xylofony, aby naše hymna začala dostávat “pořádné grády”. Jde nám to krásně a všichni kolemjdoucí se zastavují u plotu a poslouchají libé tóny, které se linou ze zahrady.
Jsme skoro jako doopravdovský orchestr. Tóny jsou libozvučné, melodie srdcervoucí!
Přes všechnu dobře odvedenou práci zbývá ještě pár chvil...a tak si ještě trochu pohrajeme.....
.... a už jen čekáme na rodiče :)
Těšíme se na zítřejší hudebně-výtvarno-zahradnický... a trochu tajemný... den :)
Kristýna Drášilov��
0 notes
Text
CO VŠECHNO JE UMĚNÍ - den čtvrtý
Dnešek byl takové malé Déjà vu... Proč? Protože se v podstatě opakoval úterní program. Jen jsme se protočili se skupinkami.”Druhá” skupinka pracovala na filmech, “první” se seznamovala s dalšími “typy umění”.
“Animační tým” vyrazil hned ráno do Scaly. Někteří už měli části svých filmů rozpohybované, jiní se do práce s loutkami teprve pustili. Zatím není úplně kam spěchat, protože je před námi celý dlouhý den.
Badatelé si to namířili do Místodržitelského paláce, aby také obdivovali nejcennější obraz ve sbírkách Moravské galerie v Brně - Rubensovu “Medusu”. Prošli jsme si celý příběh původně krásné nymfy i báji o Perseovi, zaposlouchali jsme se do povídání o dobových výtvarných dílnách a dokonce se dozvěděli, že obrazy Medusy jsou dva. Oba skoro stejně staré. Jeden je v Brně a jeden ve Vídni....ale ten v Brně je starší :)!
Něco jsme si pověděli i o starším umění a o tom, co je to vlastně perspektiva a že historicky chvilku trvalo, než se s ní malíři naučili pracovat. Proto postavy na některých obrazech vypadají spíš jako trpaslíci, než jako postavy v dálce.
Pak jsme si zadováděli u Hanušovy interaktivní hry a prohlíželi si exponáty z výstavy Brno předměstí Vídně. Navíc jsme si ukázali místnost, ve které bydlel Napoleon během Bitvy tří císařů.
Pak už jsme se ale rychle přesunuli k “naší” zdi, abychom domalovali některá prázdná místa a finálně ji dokončili.
Po dobře dokončené práci jsme se vydali na oběd na ten dlouho slibovaný “smažák”... ten má rád skoro každý.
Po “o” se zase nedočkavě spěchalo do Kina - protože animace nepočká!
A skupina detektivů vyrazila do Uměleckoprůmyslového muzea, kde jsme okoukli sochu s názvem Démon růstu od Krištofa Kintery .... a Míša nám vysvětlila, že poselstvím této sochy je zamyšlení se nad tím, zda nejsme nadměrně zahlceni věcmi a nežijeme v přílišném nadbytku.
Na závěr jsme si ještě objednali jedno “selfiečíno”, což je káva (vypila ji Kristýna), kterou připravuje robotická ruka a ještě navíc do mléčné pěny namaluje Váš vlastní portrét. Napoprvé to úplně nevyšlo, ale napodruhé - v čokoládě - tam už jsme pěkně vidět. Poznáte nás?
Po dvousté čtyřicáté osmé otázce - “Kdy budou ty buchty” jsme to nevydrželi a vyrazili do Besedního domu, kde nás čekalo naše skupinové pečení! I to jsme zvládli. Upéct i sníst!
Závěrem jsme ještě stihli s Vaškem nahrát úvodní zvuk k sérii filmů a HOTOVO! Dneska to byl trošku boj o minuty, ale všechno VŠECHNO jsme stihli.
A zítra v 16:00 nás čeká premiéra v Kině!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Co všechno je umění? - den třetí
Vedro nás zmáhalo už od samotného rána. Tak trošku jsme záviděli první skupině, která si to mašírovala do sklepního studia ve Scale, kde je oproti venku krásný chládek.
Animační “skupina A” začala dokončovací práce na filmech. Dotahovali střih, začali zvučit a celkově pracovali zejména na postprodukci.
“Tým B” vyrazil - s detektivním zápalem sobě vlastním - do Jurkovičovy vily, kde hodláme pátrat po tom, co všechno je lidové umění, jak vzniká a co to vlastně celé znamená.
Vila nám poskytla alespoň na chvíli útočiště před přímým sluníčkem. Míša nám povídala o historii dříve velmi luxusní elektrifikované stavby na moderním předměstí Brna, kam si architekt Dušan Samuel Jurkovič zval vybranou brněnskou společnost. Často u něj pobýval třeba Jiří Mahen, Josef Merhaut nebo skladatel Leoš Janáček.
Navštívili jsme taky zdejší výstavu, vyslechli si pohádku Bača a drak a pak už jsme se vydali hledat stín do zahrady. Míša nám půjčila deky a vysvětlila, co nás čeká. O lidovém umění a malérečkách jsme se bavili už ve vile.
Náš dnešní cíl je ale trochu jiný. Budeme vyšívat. Respektive kreslit křížkovou výšivku. A tak malujeme návrhy, počítáme čtverečky a naše díla se snažíme přenést na plátěné tašky, které si plánujeme odnést domů. Nakonec nám to úplně časově nevychází! Musíme na oběd! Tak všechno balíme a slibujeme si, že si vyčleníme ještě pár pátečních chvil, abychom mohli dokončit naše dílka.
A vyjíždíme zpět do centra městě, kde už na nás čeká vývar a sekaná s bramborovou kaší.
A konečně dochází k prvnímu střídání. Detektivové odchází dodělat svoje loutky, aby mohli zítra začít pracovat na filmech (a zase jim závidíme ten chládeček) a my vyrážíme směr vila!
Čas máme dobrý a tak ještě před začátkem programu - pěkně na dekách - zkoumáme tajuplné “umění odpočinku”.
Co jsme zažili dál už víte. Tak přikládáme alespoň pár obrázků.
Chvíli před čtvrtou hodinou - skoro uvaření - dorážíme na dvorek Besedního domu, kde už na nás čekají podobně uvaření rodičové.
Těšíme se zase zítra.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Co všechno je umění - den I. a II.
Je nás dvaadvacet a už v pátek máme v plánu představit světu 9 kraťoučkých filmů o tom, Co všechno je umění.
Hned první den jsme si zahráli na reportéry, abychom získali co nejvíce odpovědí na otázku “Co všechno je umění”. Během docela krátké chvilky jsme přišli doslova na STOVKY věcí, které považujeme na umění. Ano a právě některé z nich máme v plánu vyzkoušet!
Poté, co jsme se seznámili a vytvořili devět tvůrčích skupin, jsme se přesunuli do Kina Scala, kde jsme nám lektoři Kamča s Vašek povídali o tom, jak se vlastně animuje, co je to plošková animace, jak se dá animovat reálný 3D objekt a že to prostě vždycky nemusí být “Disneyovka”.
Po obědě jsme se zase všichni vrátili do Scaly, protože začíná práce na storyboardech v jednotlivých tvůrčích týmech. Témata (z okruhu co může být umění) si děti vymýšlí sami. Do toho nemá žádný lektor co mluvit :) A když jsou příběhy na světě, můžou se začít připravovat animovací loutky.
I s tímhle si umíme poradit!!!
...Necháme příběhy pěkně vyzrát přes noc...a ráno už je nádvoří Besedního domu zase plné hluku, protože všichni přišli na různá vylepšení a změny a tak dál a tak dál a tak si vesele švitoříme a ani se nevšimneme, že už jsme úplně všichni a můžeme se pustit do programu.
Účastníky je teď třeba rozdělit do dvou skupin. Jedna skupinka vyrazí animovat - má tedy celý den a půl na to, aby dokončili loutky, vytvořili film a ten si pak sami ozvučili. Druhá skupina se vydá pátrat po stopách umění.
Máváme dnešním animátorům a držíme jim palce. Já a Míša vyrážíme do Místodržitelského paláce, kde máme v plánu prozkoumat jeden velmi významný obraz a zanechat tu po sobě výraznou “uměleckou stopu”.
Nejprve jsme se zašli podívat na Rubensovu Hlavu Medusy a dozvěděli se celý příběh Persea a dalších bájných postav.
A když už jsme tam byli, museli jsme si samozřejmě zahrát a zažít “Dobrodružství sběratele umění” a teď už taky konečné k té naší stopě. Je to projekt “ZEĎ”. Tu dnes totiž plánujeme celou pomalovat!
Všichni se scházíme zase na obědě a dozvídáme se, co kdo zažil a jak to vypadá s filmy a proč má všude část účastníků temperové barvy. Oběd zvládneme docela rychle - i proto, že filmy čekají a čas je neúprosný!
A tak se ve Scale animuje a animuje a některé filmy mají na sklonku odpoledne už úplně jasné obrysy!
Ostatní umělečtí detektivové ale před sebou mají docela jinou uměleckou výzvu. Podle mojí babičky je totiž skutečným uměním upéct pořádnou a nakynutou povidlovou buchtu. Jdeme to otestovat.
Každý tým má za úkol vytvořit pět buchet! Nejprve pečlivě studujeme, jak připravit co nejlepší prostředí pro kvásek, aby byl ... a teď citujeme recept...a ano, taky nás to udivilo... aby byl “milý”.
Tak tedy milému kvásku zpíváme, říkáme mu samé milé věci a protože potřebuje trochu klidu, vydáváme se na balkón Besedního domu, abychom viděli místo, kde byla v Brně v říjnu 1928 vyhlášena Československá republika.
Kvásek je už úplně milý, takže dokončujeme recept a zjišťujeme, že 15 minut míchání těsta rozhodně JE umění! Navzájem si pomáháme a střídáme se v míchání jednotlivých vzorků. Těsto nakonec poprášíme moukou, přikryjeme a dáme pěkně kynout.
Mezi tím si jdeme ochutnat kousek z dalšího umění. Hrajeme na xylofony a metalofony a to za doprovodu skladby “Zapomenuté sny”....a tak si hrajeme a sníme.
Ale to už Míše cinká minutka - máme nakynuto - jdeme na buchty! A už zase v kuchyňce! Těsto neposlouchá tak, jak bychom si představovali, ale nakonec je všech 20 buchtiček na plechu a my máme ještě 30 minut na to si jít zahrát, než se všechno dopeče.
Nebudu Vás napínat, dopadlo to skvěle! Umění pekařství máme v malíku - a je to potvrzené!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
TEO A HANS - den čtvrtý a finále
Jaké byly poslední dva dny našeho hudebně architektonického počínání? Plné nových zážitků, které vyvrcholili naším společným happeningem.
Jako už tradičně, začínáme hymnou. Jsme si jistí ve dvojhlase, přidává se k nám i Adam a jeho basová kytara a Rozárka s partem 2. houslí. Jde nám to. Ve čtvrtek jsou Teové i Hansové “pod jednou střechou”, protože na nádvoří Pražákova paláce dnes kraluje ženský spolek Vesna. Nám to ale vůbec nevadí!
Teové pokračují v tvorbě svých prázdninových kronik a plní ji mnoha vzpomínkami uplynulých dní. Navíc se učí fotit polaroidem a každý si odnáší i svůj vlastní obrázek.
Hansové pilují Schnittkeho a Dvořáka a také svoji pohybovou aktivitu s kužely. Původně jsme se je snažili přesvědčit, že tím pravým hudebním podkladem bude Janáčkova skladba Ku kroužení kužely, ale Hansové mají jiný názor a skladbu si vybírají sami - Wavin´ Flag - jasná kolektivní volba.
Nejsilnějším zážitkem byl jistojistě oběd a tak dlouho slibovaný řízek! Měl takový úspěch, že i jeho obrázek se dostal do prázdninové kroniky.
Po obědě nám Stelinka a Míša přečetli další kus ze Slona v polívce a při přečítání scény, kdy slon Jolanda s násadou od vysavače kýchá až se břehy rybníka vzdouvají se děti chechotaly tak moc, že jsme se chvílemi báli, aby se nám nezadusily :)
Po obědě jsme se zase vystřídali. Hansové se pustili do kronik, mírně unavení Teové do hudebních čísel a pohybovky s obručemi.
Čtvrtá hodina se přiblížila rychlostí blesku. Předali jsme rodičům pozvánky na páteční “sváteční odhalení” a neskutečně se těšili na velkolepý páteční závěr.
O pátečně dopoledním generálkovém zkoušení se rozepisovat nebudu, protože profíci si nechávají svá “kulinářská tajemství” pro sebe a vrhnu se rovnou k tomu, co se dělo po obědě.
Byli jsme hrozně natěšení a nedočkaví. Abychom se alespoň trošku odreagovali a mysleli na něco jiného, zašli jsme se do Pražákova paláce kouknout na soukromou předpremiéru klipu a když už jsme byli všichni pohodlně usazení, zkoukli jsme i několik ročníků dozadu. A zase jsme se dojímali nad tím, kdo a jak vyrostl, a že to snad není možné, a to už je let... jsme už prostě staří známí!
Po třetí hodině jsme počkali na poslední odpozdilce, co uvízli v páteční špičce a pustili se do akce!
Míša Gerichová nám povídala o historii obou budov, o architektu Teophilovi von Hansen i o dvou strážcích Besedního domu a Pražákova paláce (Teo a Hans).
První se předvedli Teové. Vzpomínali jsme na počátky brněnského orchestru a jako správní hudebníci jsme hrou reagovali na dirigentova gesta... role dirigenta se zhostila báječná Míša Kulísková. Co to bylo? Přece známé Jazz Pizzicato L. Andersona.
Poté jsme vzpomněli na historii Pražákova paláce. Původně sloužil jako bytový dům. Poté byl ale využíván jako sídlo různých úřadů. Proto jsme se i my stali úředníky. Co takový úředník dělá? Píše na stroji, míchá si kafíčko, razítkuje, telefonuje a posílá obsílky. Vše samozřejmě v tom správném rytmu a za skvělé hudby. A. Schnittke - Gogolovská suita (Úředníci).
youtube
Ví se, že v Besedním domě sídlili i Sokolové, takže pohybové číslo s obručemi a kužely nesmělo chybět!
Pak už přišly na řadu nástroje. Menší i starší děti předvedli své virtuozní dovednosti na xylofonech, metalofonech a zvonkohrách. Hansové zahráli začátek 4. věty Dvořákovy Novosvětské a Teové píseň o tom, jak je skvělé znát noty a učit se nové písničky.
Na závěr jsme našim nejbližším premiérovali naši architektonickou hymnu. Dokonce jsme se ve všech těch stavebních kostkách nikde nezamotali a pilně a jednotně jsme ve foyer Besedního domu vystavěli palác v paláci.
Tleskalo se strašně dlouho. Ale ještě nejsme u konce. Nejslavnostnější chvíle začne teprve za chvilinku.
Všechny naše blízké jsme vyhnali na společné nádvoří obou budov, abychom slavnostně odstartovali “Hansenovské výročí 150 a 149″. Za zvuku fanfár jsme nejprve spustili námi vyrobené vlajky a oba domy pak spojili. Jak? Přece našimi zážitky. Už můžeme prozradit, co je onen tajuplný “spojovák”. Každý účastník každý den napsal jeden zážitek. V pátek jsme je společně zavěsili na dlouhý špagát a na závěr naší akce jimi oba domy propojili.
youtube
Pak už jsme se jen zašli pochlubit naším klipem... a pak jsme se radovali a loučili a vyprávěli si co se nám povedlo a co se nám povedlo ještě líp a kdy se zase uvidíme a uslyšíme. Zkrátka to byl překrásný týden zakončený líbezným pátkem.
youtube
Všem zúčastněným posíláme spoustu pochval a objetí a už se zase těšíme na příští rok.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Teo a Hans - třetí den
Dalo by se klidně napsat - den společný. Dneska jsme totiž byli Teové i Hansové pohromadě. A stihli jsme toho neskutečně moc! Navíc i počasí se umoudřilo a tak jsme si užívali sluníčka.
Ráno jsme se rozezpívali a do hymny se přidala i basová kytara našeho účastníka Adama, takže hitovka je na světě!
Brzy se k nám připojila korepetitorka Jolanka, která s námi nahrává klavírní part. Stěžejní osobou dnešního dne je ale lektor Robert, který nám dnes bude zvukařem, fotografem i režisérem. Ale takovým tím hodným. Tím, co pořád chválí! A takové máme moc rádi!
Než pro nás nachystal improvizované nahrávací studio, rozhodli jsme se připravit “lajntuchy”. Co je to lajntuch? Prapor nebo vlajka nebo banner ... prostě takový transparent, kterým hodláme ozdobit balkón Pražákova paláce.
A protože štětci už malujeme jako mistři, tak jsme je namalovali nohama... po chvilce to sice vypadalo, že malujeme i rukama, obličeji, vlasy, oblečením... ale té absolutní kolektivní radosti co nám to přineslo... to snad nejde ani interpretovat.
Poté, co jsme ze sebe “jakžtakž” dostali většinu temperových barev jsme se vydali natáčet zvuk k videoklipu. Na dva pokusy! Prostě profíci. Kdybych to nepletla já, bylo by to i napoprvé :) Jsme na sebe moc hrdí. Odpoledne přidáme obraz a je hotovo!
K obědu byl skvělý vývar a “uho” s knedlíky a masem.
Po obědě jsme pomalým tempem dotvářeli funkcionalistickou stranu naší stavební kostky a sprejovali “lajntuchy”. Takže zase všichni od barvy :)
Poté už došlo k samotnému natáčení. Ale jak to udělat? Původní záměr se zdál snadný... ale přece jen tu máme skoro 40 architektů... a co architekt, to tvůrčí záměr. Ale nakonec jsme zvládli postavit všechny čtyři domy! A Robert nás zase chválil a chválil. Takže jsme se dmuli a byli sami se sebou moc spokojení.
A co teď? Že bychom vyzkoušeli zátěžovou zkoušku lajntuchů? Může být! A i když nám to krásně vyšlo hned napoprvé, byl to tak skvělý pohled, že jsme přesvědčili lektorky Moravské galerie, aby to vyzkoušely ještě jednou :)
Den byl vyčerpávající, sluníčko neúprosně pálilo, ale nám ještě pořád zbývalo dost času. Hansové se tudíž pustili do vytváření vlastní gymnastické choreografie, Teové se šli vydovádět do Pražákova paláce na tobogán. Kolikrát kdo jel jsme spočítat nedokázali. Ale i když jsme tam strávili spoustu času, tak jsme se dozvěděli, že je to ještě málo a tak jsme všichni jeli ještě naposled a pak znovu naposled a.... tak dále.
Na závěr jsme si zacvičili s obručemi, napsali “spojovák” a pak už jen netrpělivě vyhlíželi rodiče, abychom mohli vyprávět, co všechno jsme zase dokázali, vytvořili a zažili.
Tak si milí Teové, Hansové i lektoři pěkně odpočiňte, protože ještě nás čeká kus velkolepé jízdy!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Teo a Hans - den druhý
Pokračujeme, hrajeme, zpíváme, malujeme a uchováváme naše prázdninové vzpomínky... a taky hodně cvičíme...
Hymnu už umíme úplně všichni, takže jsme se s ní mohli ráno přivítat na nádvoří Pražákova paláce. Zpíváme z plných plic a náhodní kolemjdoucí se zastavují u brány a slastně naslouchají 40-ti hlavému sboru.
Teové si balí batůžky a míří do filharmonické zkušebny, aby se dnes mohli stát skutečnými hráči. Nachystali jsme jim všechny xylofony, metalofony i zvonkohry, co ve Filharmonii máme a začali jsme se učit.... protože “ten kdo bude noty znát, líp si může zazpívat...a může se den celičký, učit nové písničky”. Netrvalo to ani moc dlouho a my už umíme zazpívat i zahrát celou stupnici nahoru i dolu. A to všichni úplně pospolu.
Ale hrajeme doopravdy jako skutečný orchestr? Jak se to dá zjistit? Úplně jednoduše! Pan dirigent Leoš Svárovský nám totiž dovolil, abychom se přišli podívat na zkoušku orchestru. A tak jsme neváhali a vyrazili na galerii koncertního sálu v Besedním domě, kde jsme si poslechli nádherné Polovecké tance Alexandra P. Borodina. Někteří z nás byli svědkem podobné události úplně poprvé. Osobně mám tento moment strašně moc ráda. Vykulené oči, nastražené uši... a ten údiv. Pro všechny to byl doopravdy velký zážitek.
Co mezi tím dělali starší Hansové? Stavěli přeci vzdušné zámky. Nevěříte? Děláte chybu! Oni je totiž vážně vytvořili - na jednu ze zbývajících stran našich architektonických kostek. A dokonce ještě zvládli stranu barokní... “zlacený s kopulí” zpívá se v naší hymně. A nepočítaně kopulí, barokních detailů, staveb i panoramat na kostkách skutečně vzniklo. Jediným nepřítelem v jejich tvorbě naštěstí nebyla fantazie, ale vítr! Obyčejný vítr, který nám neustále odfoukával kostky, palety s barvami i kelímky s vodou. Takže se z jedné části malovalo a z druhé neustále něco uklízelo. Ale co. Kostky jsou nádherné.
A je tu čas na oběd. Co jsme měli dneska? Rajskou polévku a zapékané těstoviny.
Po obědě se zase četlo. O Čtenářském spolku jsem Vám psala už včera. Takže víte o co jde :) Hlučné nádvoří jsme se dnes pokusili vyměnit za klidnější foyer Besedního domu. Tady nás sice nerušily tramvaje ani auta... ale klid tady taky nebyl. Právě končila orchestrální zkouška a tak jsme se během příběhu o slonici Jolandě dozvěděli i o tom, komu a kdy “padaly noty pod pult”, co se hraje pomaleji nebo rychleji či jaký oběd plánuje ten nebo onen hráč... :) Alenka, která dnes předčítala se ale nedala a četla z plných plic.
Své vzdušné zámky a barokní prvky se poté vydali tvořit také menší Teové. Vítr už byl trošku milosrdnější, takže to šlo rychle. Ještě si zvládli “utužit tělo” a zacvičit s obručemi.
Společně se skupinkou Hansů jsme se probírali historickými fotografiemi Besedního domu a narazili jsme i na obrázek, který zachycuje koncertní program Slavnostního koncertu (rok jsme tak úplně nezvládli identifikovat), kde figurovala i Novosvětská symfonie A. Dvořáka. Volba padla na 4. větu. Tu už po dnešku skoro umíme. Hrajeme na xylofony a metalofony, počítáme, až se nám kouří od hlav, ale zní to! A to je nejdůležitější.
Našli jsme si čas i na oprášení Schnittkeho úředníků, které jsme dotáhli skoro k dokonalosti. Hraje nám to tak skvěle, že neváháme pozvat i skupinku Teů, aby si nás poslechli. Líbilo se jim to tak moc, že jsme museli skladbu ještě jednou zopakovat.
A pak už jsme jen dopsali “spojovák”, zazpívali si hymnu (tentokrát i s houslovým doprovodem) a bylo hotovo!
Teové i Hansové si dneska zaslouží obrovskou pochvalu. Byli totiž úplně skvělí!
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Teo a Hans - ZAČÍNÁME
Právě odstartoval první ze série prázdninových workshopů. Nese tajuplný název Teo a Hans. Co to znamená, ptáte se?
Ústředním tématem kurzu jsou dva domy. Besední dům a Pražákův palác. Co mají společného? V obou “bydlí umění” a oba dva vznikly podle architektonického návrhu architekta Theophila von Hansena. Málo kdo ví, že každý z domů hlídá jeden strážce (nápadně podobný architektovi). Teo je ten, který hlídá, aby se z Besedního domu linuly jen krásné a čisté tóny, Hans potom střeží obrazy, sochy a další umělecké předměty z Pražákova paláce. A je to! Už víte to nejdůležitější. Během celého týdne pak budeme odhalovat historii obou staveb.
Ráno pro nás bylo velmi emotivní, protože po roce jsme se setkali se známými tvářemi, účastníci se vrhali do náruče jiným účastníkům, seznamovali jsme se s novými a na nádvoří obou budov to bzučelo jako v úle.
Brzy jsme se rozdělili na skupinky s názvem Teové (mladší děti) a Hansové (starší děti). Teové si to mašírovali do Besedního domu, kde jsme se začali učit naši artcampovou architektonickou “hymnu”, ke které plánujeme vytvořit náš tradiční prázdninový videoklip. Šlo nám to krásně. Děti se dozvěděly něco málo o renesanci, baroku a funkcionalismu (víc vám doopravdy nemůžu prozradit). Jakmile se písničku naučili, přidali jsme k nápěvu i společnou bodypercussion a následně i hru na snadnější perkuse. Ani jsme se nenadáli a byl čas oběda.
Hansové mezi tím začali s prací na “architektonických kostkách”, které se už brzy stanou základy nově vzniklých staveb. Na Pražákově paláci i Besedním domě hledali neorenesanční prvky, které překreslovali na kartonové krabice. Navíc si vytvořili základ prázdninové kroniky, do které budeme vkládat svoje zážitky, nápady, fotky i kresby po celý týden... a jak doufáme, tak někteří z účastníků pak budou ve sbírání zážitků pokračovat minimálně do konce prázdnin.
Obědváme zpravidla společně, takže těsně před dvanáctou jsme vyrazili do hotelu International, kde na nás čekala polévka a maso s dušenou mrkví.
Obvykle se po obědě zase dělíme, abychom mohli pokračovat v práci. Ne dnes....ne zítra....ne, až do pátku. Ve 2. polovině 19. století se totiž v Besedním domě usídlil “Čtenářský spolek”, který sdružoval někdejší brněnskou inteligenci. A tak i my, navazuje na tuto tradici a budeme každé odpoledne číst. Volba padla na knihu současného spisovatele Jiřího Holuba s názvem SLON V POLÍVCE. Předčítala nám z ní Kája Košická, kterou zítra vystřídá další z Hansů, abychom se dozvěděli, jak je možné, že se v českém rybníce objevil slon jménem Jolanda.
Pak jsme se zase protočili. Teové se pustili do výroby kronik a kostek, odpoledně jim navíc zbylo trošku času na to, aby “utužili těla” a procvičili se při používání kruhů. Bude se jim to moc hodit, protože i Sokolové historicky sídlili v Besedním domě a my to rozhodně nemíníme opomenout.
Hansové se v hudební části artcampu taky naučili slova a melodii naší společné hymny a pak už jsme se soustředili na první zcela Hansovský projekt. Věděli jste, že poté, co přestal být Pražákův palác nájemním bytovým domem, tak posloužil jako útočiště pro úřednické kanceláře? My to víme! Proto jsme usedli k psacím strojům a za zvuku Schnittkeho skladby “Úředníci” jsme se dali do seznamovacího “tanečku” s dnes pro děti už neznámým zařízením.
Něco po třetí hodině přišli Teové za námi do Besedního domu, kde už jsme si zapěli společně. Za klavír navíc zasedla naše báječná korepetitorka Jolanka, takže hymna zněla ... prostě nádherně.
Těsně před koncem jsme ještě společně vytvořili první část “spojováku”... a zase nemůžu prozradit víc... :) A pak už jsme se začali rozcházet do svých domovů, abychom načerpali sílu na další krásný a tvořivý den.
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Ukradená vzducholoď
V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim jsme se v sobotu 9. října věnovali odkazu hudebního skladatele Jana Nováka, a to prostřednictvím filmu Ukradená vzducholoď, ke které zkomponovat hudbu.
Nejprve jsme si povídali o fascinujících létacích obrech. Věděli jste, že vzducholodě Hindenburg měřily neuvěřitelných 249 m? Že by unesli až sedm slonů? Nebo že pro vzduchodolě byl konstruován speciální hliníkový klavír a všichni cestující měli k dispozici jen jednu sprchu? Proč - protože voda je přeci hrozně těžká!
To že vzducholodě dokážou vzlétnout jsme si demonstrovali na pokusu s kostkou ledu. Co je těžší voda nebo led? Led plave v oleji, nad hladinou vody, je tedy lehčí – má menší hustotu. Je to jako na zamrzlém rybníku. Co se děje s kostkou ledu? Taje, tak jako v našich rukách. Z ledu vzniká studená voda, která klesá ke dnu. Jakou tedy hustotu má studená voda? Větší než teplá voda.Podobně to funguje také se vzduchem, teplý vzduch je lehčí, jde nahoru. Proto tedy létají horkovzdušné balony.
Hlavními hrdiny filmu o Ukradené vzducholodi je parta chlapců, kteří ztroskotají na opuštěném ostrově, kde zažívají spoustu dobrodružství. Všechno je hrozně tajemné. A tak jsme si taky kousek tajemství vyzkoušeli. Pod dohledem lektorky Míši Gerichové jsme zkoušeli psát neviditelným “inkoustem” - mlékem a citronovou šťávou. Názorně jsme si taky ukázali, jak to všechno funguje. Se svíčkou nám to moc nešlo, tak jsme si pomohli obyčejnou žehličkou.
Poté jsme se pustili do výroby naší vlastní historické vzducholodě. Ty původně vypadaly spíš jako horkovzdušné balóny. Na rozdíl od nich ale měly vrtulky a motor, takže byly ovladatelné. Použili jsme nafukovací balónky, recyklací filharmonických plakátů a použitím vodního skla jsme vytvořili balónové skořápky, přidali vrtulky a košík a naše soukromé vzducholodě byli na světě.
Na laděné perkuse (xylofony a metalofony) jsme si zahráli do jedné z ústředních melodií filmu. Vybrali jsme si tu část, kdy chlapci odlétají z Prahy...neznámo kam :)
Vyprávěli jsme si o způsobu, kterým Karel Zeman film vytvářel, kterak vrstvil kulisy a jak vlastně funguje optika. Vhodným nastavením kulis a jejich vzdáleností jsme nakonec všichni mohli nastoupit do vzducholodě a odletět :)
Kristýna Drášilová
0 notes
Text
Karneval zvířat - den předposlední
Kdybych měla o dnešním dni napsat jen jednu větu, napsala bych, že byl prostě báječný.
Už od rána bylo patrné, že jsme ze sebe otřepali únavu včerejšího dne a jedeme úplně naplno.
Ranní dělení je pro nás už denní chléb. Menší tancovat- starší hudebnit.
Menší děti už ví, co je čeká, navíc už zcela jasně rozumí francouzským slovíčkům, která Jaruška háže od boku po celou rozcvičku. My už prostě VÍME! Drobotina se rozcvičí, protáhne a roztancuje a dopoledne se hrne v duchu oprašování a vylepšování společné choreografie.
To starší se hned zčerstva vrhnou na těžkého Martinů. Chystáme se pracovat...ale je na čem? Ono jim to všem strašně, ale strašně moc jde. A tak taky oprašujeme a zlepšujeme až jsme celí spokojení. Ještě si střihneme novou doprovodnou aktivitu ke skladbě menších děti. Nemožné? Ne pro nás.
Navíc se zase vydáme na orchestrální zkoušku. Sice jsme byli včera, ale opravdu jen chvilinku. Dneska už jsme svědky toho, že i profíci musí občas zastavovat a zkoušet a zkoušet a zkoušet. A to nás krásně motivuje!
Po obědě se dohodneme, že většinu odpoledního času strávíme společně a dáme dohromady aktivity, které jsme zkoušeli samostatně, ale patří k sobě.
Aaaaale nemyslete si. Není to jen tak. I větší tanečnice se musí nejdříve pořádně rozcvičit.
Malí hudebníčci zkoušejí a procvičují hru na laděné perkuse a už jim to taky moc jde. Na chvilku se rozdělíme s našimi malými houslisty, aby si stihly projít své instrumentální doprovody.
A pak už se společně fotíme a povídáme si a ukazujeme si, co kdo umíme a co už máme úplně vyšperkované.
Ráda bych prozradila mnohem víc, ale mám to zakázané, abyste se měli zítra na co těšit. Dokonce se šušká, že se na nás přijde podívat pan šéfdirigent. Ale my se nebojíme, my jsme úplně připravení.
Zítra nás můžete vidět ve tři hodiny. V sále Besedního domu.
Tak přijměte naše srdečné pozvání!
Těšíme se
Za všechny účastníky
Kristýna Drášilová
0 notes