#nerad's
Text
what a terrible year to have a curse (2022)
#nerad's#nerad#Saar#Ren#oc#oc art#art#artwork#digital art#painting#digital painting#artists on tumblr
489 notes
·
View notes
Text
scared of going bald? get attached to a balding (old) man. boom! problem solved!!
1 note
·
View note
Text
Don't know much about history
Act 10 did NOT kill Kaleem Caire’s charter school!
Mebbe Janet (spell it with me!) Protasiewicz isn’t the progressive black hole obliterating everything Republicans have done for Wisconsin since Tommy Thompson. At least this time, she did not attempt to rewrite legislation from the bench. The Wisconsin Supreme Court 12-13-23 unanimously refused to hear a lawsuit (brought on original…
View On WordPress
0 notes
Text
Pro spolubydly jsem se stal renesančním člověkem a to se mi vůbec nelíbí. Ptají se mě na otázky :(((( Jako jo, většinou odpověď tuším, protože se snažím mít o věcech přehled. Ale furt to jsou otázky. Já nerad otázky :'((((
10 notes
·
View notes
Text
✨transgender kolegové✨
Věděli jste, že Praha je prej dost dobrá, co se redukce prsou/úplného odstranění prsou týče?
A věděli jste, že když se člověk rozhodne neponechat si bradavky, je to prej levnější??
A věděli jste, že se tam dá pak místo bradavek vytetovat COKOLIV, například drak, strom, květiny, vaše oblíbený gengový heslo, hvězdičky, stín Zlaty Adamovské a tak podobně??? :)
Jestli jste to nevěděli, tak vám to nyní říkám :)))
Nerad bych samozřejmě kazil mládež tou, takovou tou, no, tou... homosexuální agendou!!!! No to ne!!!!!!!!
To já jen... to já jen tak informuju!! Publicismus. To je to, co dělám. Jasný. Jasný jak sousedčin svítící plastovej Santa na Vánoce.
S láskou, transgender geng (informace dodány transgender kamarády, já se naštěstí narodil přívětivě nebinárně plochej). ♥
171 notes
·
View notes
Text
Den 156
Občas to tu vypadá jako džungle. Do výšky se tyčí obrovské stromy, které by nedokázaly obejmout ani 4 osoby, a které jsou porostlé mechem a lišejníky. Pod nimi je spousta keřů a kapradí a dalších popadaných stromů porostlých mechem, co se už rozkládají. Jediné, co tomu chybí, je ta vlhkost.
I přesto, že tady poslední dobou občas i prší, všude kolem je strašně sucho. Je to cítit i ze vzduchu. I malá jiskřička by dokázala během chvíle vzplanout do ohromných rozměrů. I proto je v celém Glacier Peak národním parku přísně zakázáno rozdělávat jakékoli ohně. A i s vařičem musí člověk zacházet opatrně.
Od včera znatelně ubylo kouře, za což jsem rád. Už se mi dýchá lépe, ale stejně je pořád cítit ve vzduchu. A když se dívám do dálky, je to jako koukat přes špatně vyleštěné brýle.
Čeho neubylo, jsou polomy. Tady si s tím opravdu moc hlavu nelámou. Určitě fakt nejzanedbanější národní park na celé PCT. A co mě zaráží nejvíc, je, že občas někdo těm polomům třeba uřeže větve, ale kmen na stezce nechá. Tomu nerozumím vůbec, už by nedalo o moc víc práce odstranit i ten kmen. Chápu, že ty obrovské stromy nikdo neodklízí, ale tady kašlou i na ty malé. Podle stádia rozkladu tu některé leží i klidně deset let.
Neupravený trail má ale i jednu velkou výhodu. Skoro nikdo tady není. Za poslední dva dny jsem potkal jen 5 section hikerů a 2 thru-hikery. To je teď celkem nezvyk. Takže ty nádherné výhledy na vrcholky hor, které se teď už víc červenají než zelenají, máme jen sami pro sebe. Podzim klepe na dveře, ale počasí za poslední dny je naštěstí spíš jako babí léto.
Na dveře nám taky pomalu klepe konec trailu. Ač nerad, moje myšlenky se tím směrem čím dál častěji ubírají. Třeba tak, že jsem dneska zjišťoval, kolik nám chybí do konce vzdušnou čarou. Je to cca 50 mil. Po trailu naštěstí ještě 110.
7 notes
·
View notes
Text
Shava feeding Wilson some peanuts — March 7th, 2024. Krita 5.2 on Windows 10 64-bit with Wacom Bamboo CTL-660 pen-tablet digitizer (a 12-inch budget Wacom tablet from circa 2009).
---
Sketch still developing...
Initial rough sketch from imagination:
Inspired by a tweet from Shava Nerad..: [+]
That I can offer a peanut in my palm to a dog, and know I'm not going to lose a finger, is one of those unexamined every day miracles that we have many thousands of generations of humans and dogs to thank for.
Also [+]:
Hey @f_fz -- real life imitating art ;)
---
More on Twitter: [+], And on Bluesky: [+]
2 notes
·
View notes
Text
Au revoire? Auf Wiedersehen? Dovi?
Znáte takový ten pocit, když něco považujete za jistotu, že tohle se fakt nikdy nemůže pokazit a pořád to tu v nějaké či oné formě bude? Tak bych vám jen rád připomněl, že jediný opravdový jistoty v životě jsou smrt a daně.
Protože mi před pár měsíci jedna tahle životní jistota umřela. Nebyla to ta jistota smrti, nikdo ve skutečnosti nezemřel, jen jsem přišel o jednoho, pro mne blízkého, člověka. Přišel jsem o člověka, se kterým jsem měl nejintenzivnější kontakt a psali jsme si prakticky denně. Měli jsme některé společné zájmy, které s jinými lidmi nesdílím, takže jsem si ho hodně vážil. Ale očividně ten obdiv byl jednostranný, když tahle moje životní "jistota" z čista jasna loni koncem listopadu utnula kontakt a já vlastně do dnes nevím proč.
A po těch měsících mne vlastně zajímá už jen tahle jediná otázka - Proč jsi se se mnou přestal bavit? Můžeme pak klidně definitivně naše cesty rozdělit a už se nikdy nevidět. Nechci se totiž dál trápit. Poslední měsíce jsem si dal velmi intenzivní přemýšlení nad vlastní existencí a prožil osobnostní posun jako ještě nikdy. (Ano, přispěla k tomu zkušenost z návštěv psycholožky, ke které jsem chodil před pár lety, ta mi nastínila cestu seberozvoje a já jí za to moc děkuji. Takže jo děti, choďte na terapii, je to super.) A došel jsem po skoro 30 letech k tomu, že konečně volím cestu, na které se chci mít rád. Mít se totiž na piču, být zapšklý a tvářit se jak je svět proti mne - je hrozně jednoduchý. Najít však životní štěstí uvnitř sám sebe - je sakra těžký. Aspoň teda pro mne bylo. Upřímně gratuluji těm, jimž jsou od přírody šťastná povaha.
Nikdy jsem nebyl úplně pesimistický k výhledu do života, nějaký optimismus tu v jádru vždy byl. Ale svoje nedostatky jsem si vyplňoval hledáním se v jiných lidech a fixací na nich. A teď, když mi ta osoba, na kterou jsem byl nejvíc fixovaný, odešla.. tak tu ve mne zbyla jen obrovská díra.
Po vykopání díry přišla panika. Paniku následovaly všechny fáze smutku, až došlo konečně na smíření. Trvalo to dlouho, ale už jsem smířený s tím, že se tu odpověď třeba nikdy nedozvím. Přemýšlel jsem nad tím opravdu dlouho, intenzivně, až tak intenzivně, že se mé myšlenkové pochody stočili dovnitř a tam nastal ten obrat a prozření. Rozhodně to nebylo hned, ale postupně se mi začal líbit ten pocit dumat víc sám nad sebou než nad zbytkem a jinými lidmi. Najít svoje vlastní problémy, s čím se mi nežije dobře a co bych rád změnil. Nerad to přiznávám, ale jsem za tuhle ránu bez vysvětlení vlastně nakonec i rád. Byl to konečně ten zlom, který mne donutil začít něco dělat a ne jen přežívat.
Co jsem tímhle vším chtěl vlastně říct? Asi jen veřejný ahoj po 15 letech a dík za vše. Už to nikdy nebude stejný.
2 notes
·
View notes
Text
What don't you understand?
Vzpomněl jsem si, jak naše třídní na prvním stupni základky vyžadovala vždycky konkrétní dotaz. Když jste nebyli schopni odpovědět na otázku "čemu na tom nerozumíš?", dostali jste čočku za to, že nedáváte pozor. Když jsem něčemu nerozuměl trochu, nerozuměl jsem vůbec. Když jsem nedostal jedničku nebo dvojku kvůli malé nepozornosti, dostal jsem pětku.
Ale vlastně jsem neměl důvod odkládat povinnosti, protože jsem žádné neměl. Kromě matiky, kterou do mě pravidelně tlačila máma, jsem do školy nikdy nepotřeboval nic dělat. Co jsem si měl přečíst doma, přečetl jsem o přestávce. Zeměpis a dějepis jsem si přečetl dvakrát nebo třikrát a pak ještě jednou před písemkou a všechno jsem si zapamatoval. I když mě to moc nebavilo.
Hudbu jsem miloval víc než cokoliv. Ale nerad jsem chodil do hudebky. V jistém smyslu jsem se tam vždycky těšil, ale věděl jsem, co vždycky přijde. "Jak chceš za dva týdny koncertovat, když doma netrénuješ?"
Netrénoval jsem, než jsem se dvakrát otočil kolem dokola v obýváku v šatech, které kolem vlají, byl konec týdne a pátek a klavír, v pondělí komorka, v úterý klarinet, ve středu odpoledka, ve čtvtek jsem většinou psával. Jasnej rozvrh. Ale někde tam musí být piáno. Housle. Klarinet. Saxofon. Kytara. Psaní. Škola. Wipeout. Pampeliška.
Na střední Pampeliška zmizela a já jsem měl spoustu volného času, který jsem si zaplnil v pondělí a čtvrtek kapelou, v úterý migrénama a ve středu dramaťákem. V pátek jsem jezdil domů. Time management téměř nula, ale furt jsem do školy zas tolik dělat nemusel. Čím dál častěji se ale stávalo, že jsem si v deset lehnul do postele a pak si vzpomněl, že mám dělat projekt, nad kterým jsem pak seděl do půlnoci.
Na maturitu jsem se díky karanténě mohl učit téměř konstantně, jakmile skončila online výuka, zasedl jsem a začal si uklízet v šatníku. Akorát jsem to pak někdy začal dělat doslova. Měl jsem v hlavě bordel, protože jsem udělal možná hovadinu, možná něco, co mi zachránilo život (pravděpodobně). Každopádně se to začínalo sypat. Občas jsem na něco zapomněl, občas jsem zaspal, ale nikdy ne tak, že bych nakonec nevstal. Ale měl jsem většinou čtyři budíky v rozmezí hodiny před probuzením tak, abych hluboce už prostě neusnul. A ráno jsem měl další hodinu na chystání, protože se mi vždycky něco rozsypalo pod rukama. Doma jsem ten režim musel replikovat.
Vysoká mě rozházela. Rozhází asi každýho, ale nedokázal jsem plánovat žádnou trasu do školy, ani když jsem tu stejnou absolvoval po roce. Bydlení blíž to vylepšilo, zkušenost to vylepšila - za dva roky v Brně vím, že si na každou povinnost hledám dva spoje a jedu tím dřívějším, abych měl alternativu. Když nemám alternativu, neberu si polobotky, abych mohl běžet. Spát jdu občas až po třetí ráno, protože jsem začal chtít mít taky jinej život. Kamarády. Komunitu. Divadlo.
Pravidelná konzumace alkoholu taky tvoří rutinu. Vím, že díky němu odumírají mozkové buňky, ale IQ test, který jsem vyloženě odbyl, protože jsem potřeboval na záchod, mi vyšel na 128. Jak rychle můžou takové mozkové buňky odumírat, když i moje babička, která má Alzheimera, byla schopná odečítat od sta sedm po nulu prostě do chvíle, kdy nezapomněla, jak se mluví?
A já vím, že si flašky ferneta do zásuvek se spodním prádlem schovávat nebudu. Takže...
Čemu furt nerozumím?
Sedím na přednášce a všichni poslouchají, koukám na lidi kolem sebe a všichni dávají pozor. Asi bych taky chápal látku, kdybych poslouchal. Tak poslouchej, poslouchej! Slova splývají a jejich tok mi proplouvá kolem uší.
Už minimálně s pěti lidma jsem se hádal, že neřekli něco, co tvrdili, že řekli. "Jenom jsi mě neposlouchal."
Už minimálně desetkrát mi přišla nějaká upomínka. Knihovna, eshopy s plnými košíky věcí, které jsem plánoval koupit způsobem, že už jsem vybíral dopravu. Přemýšlel jsem, kolik peněz mi zůstane na účtě a akceptoval tu myšlenku, že jsem to něco objednal.
Už nesčetněkrát mi někdo napsal nebo zavolal, že jsem na něco zapomněl. Na něco skutečně důležitého. Zaspal jsem jeden rozhovor, absolutně vytěsnil schůzi volební komise. Na další rozhovor jsem zapomněl způsobem, že jsem v devět hodin ráno před kamerou konstantně mluvil a ztrácel se ve vlastních myšlenkách.
Některý věci se možná nezmění ani tím, že jsem udělal matiku a céčko.
"Tak nehleď na mě a poslouchej, pak mi řekneš, o čem to bylo."
"Ale to jsi měl udělat už před třemi týdny, teď už to moc nemá cenu."
"Cos dělal, když jsem byla pryč? Seděl na zadku, že?"
"Měla jsem strach, co tam děláš takovou dobu. Cos tam dělal?"
"A teď dobře poslouchejte, tohle je důležitý:"
"Říkala jsem ti to asi stokrát."
"Já jsem sice debil, ale ne úplnej debil, vím, o čem jsme se bavili."
"A nezapomeň.... Nechceš si to radši napsat?"
"Žádný 'všemu', čemu na tom nerozumíš?!"
youtube
#myšlenky#czech#česky#čeština#hovadiny#adhd?#adhd? maybe?#autism?#is this normal?#je tohle normální?#Youtube
2 notes
·
View notes
Text
Crowley: Ještě než přistoupíme k otázkám prospěchu, musím vás ač nerad upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Učni velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko - PRCAT!
Leander: Odkuď to přišlo?
Crowley: Od mě to nemají.
Farrel: A to říkají všichni?
Crowley: Všichni.
Crowley, podívá se na Halta: Will taky.
6 notes
·
View notes
Text
an old drawing of my oc Saar with gorgerous Raht on his back (a character of my friend)
#nerad's#nerad#Saar#Raht#oc#oc art#art#artwork#digital art#painting#digital painting#artists on tumblr
74 notes
·
View notes
Text
📍 Worlds Collide Tour, London, UK (14/11/2022).
📸 Matus Nerad
#within temptation#wt#wtofficial#within temptation rares#sharon den adel#sharon den adel rares#live#2022#ruud jolie#ruud jolie rares#Stefan helleblad#Stefan helleblad rares#Worlds Collide tour#London#Uk#O2 arena
3 notes
·
View notes
Text
HEADBANGER
Distortion, Overdrive, Fuzz, Boost. Hudební performance inspirována fenoménem headbangingu, ikonickou taneční figurou, blízkou hudebním heavy žánrům a jejich subkulturám. Nová produkce Terénu a uměleckého kolektivu D'epog.
Headbanger je uváděný jako rezidenční produkce v rámci série hudebních událostí INCIDENT v prostorách nezávislého kulturního a komunitního centra Sibiř. V produkci Terénu dílo autorsky vytvořil kolektiv D'epog.
„Vytvořili jsme pódiovou performance s láskou k hudebním světům. K jejich žánrům, subžánrům a subsubžánrům, k jejich kulturám, estetikám, ikonám a fetiším. Je to intenzivní fyzický výkon pětičlenné performerské skupiny mezi koncertem, mejdanem, světelnou show a taneční choreografií, ve které se inspirujeme headbangingem, „mácháním hlavou”, cyklicky se opakujícím tanečním pohybem, často omezeným na horní polovinu těla či pouze krční páteř. Headbanger vznikl z fascinace teatralitou a fikcemi hudby, uměleckými alteregy, pódiovými identitami, kostýmy a scénografiemi. Ze zábavy z překračování přípustného v běžné realitě, obscénnosti, pitomých písňových textů, symbolik, mytologií, pseudovír a prapodivných spiritualit, konspirací, obrazů hypernásilí a hypersexismu a komerčních kontrakultur. Headbanger vznikl z radosti z kolektivního prožívání koncertů, atmosfér a okamžiků, které nás nutí reagovat fyzicky svým vlastním tělem. Situací, ve kterých můžeme být emocionální, expresivní a spontánní. Situací, ve kterých se můžeme projevit, aniž bychom se vystavili hodnocení. Headbanger je performance, která prošla distortion pedálem.”
Režie, choreografie: Lucia Repašská
Koncept, dramaturgie: Matyáš Dlab
Vystupují: Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Zuzana Smutková, Pasi Mäkelä
Živá hudba: Matyáš Dlab, Pasi Mäkelä
Scénografie: D'epog
Kostýmy: Jan Matýsek
Světelný design: Jonáš Garaj
Zvuk: Jozef Esto Fertaľ, Václav Marián Šesták
Výtvarná spolupráce: Max Lysáček
Poděkování: Exorcizphobia, Robert Vlček, Tomáš Nerad, Edward Lodewijk Van Halen
0 notes
Text
Exclusive: Ram’s Brant Combs Dissects All-new 2025 Ram 1500 RHO
Ram has just introduced its latest off-road performance truck, the 2025 Ram 1500 RHO, and we will give you all the details in our exclusive interview with Ram North America sales head Brant Combs. Few people know more about Ram’s 540-horsepower RHO off-roader than Combs, who took time out of a busy vehicle introduction week to sit down for an interview with Host Jack Nerad.
Following in the…
View On WordPress
#2024 BMW X2xDrive 28i#2024 Mazda CX-5 Turbo#2025 Ram 1500 RHO#Elon Musk#Fisker#NACTOY#North American Car of the Year#Ram North America Sales Head Brant Combs#Rivian#Tesla Price Cuts
0 notes
Text
Vietnamský deníky
Den první; 9.4.; Praha - Saigon
Varování: Mé deníky jsou určené pro dospělé čtenáře. Podávám v nich pouze vlastní názor, který nepovažuji za jediný správný. Obsahují explicitní výrazy, popis konzumace drog, využívání služeb prostituce a sexuální scény. Pokud Vás cokoliv z popsaného pobuřuje, prosím nečtěte je. Ani ty je nečti mami, teď sem napsal proč, tak to prosimtě vypni.
Nerad lítám. Obzvláště nerad lítám skrz ošklivý turbulence. Velký špatný, jak by řekla legendární Jolanda…tak jsou z toho alespoň dvě hloupý básničky…
~Náhlá enviromentální ťíseň nad Bukureští~
854 kilometrů za hodinu
111891 metrů nad mořem
1000 kilometrů od tebe
9000 kilometrů do cíle
náhlá enviromentalní tíseň v oblacích
nad Bukureští si uvědomíš
kolik zkurvenejch letů denně
kolik jejich pasažérů vytvoří jednou večeří
bordelu, cos právě odevzdal letušce i ty
~Turbulence za Khoramabádem~
prdel ti z lehkýho limba probere sexy asijská letuška
"Sir you need to sit and fasten your seatbelt please."
zahlásí roztomilá Indíra, úsměv na celý tváři
stane se to chvíli před Najafabádem
letadlo vrní a kynklá křídly
chvěje a naklání se
když tu náhle jakoby nic
rupla hupla
propadáme se vzdušnym vírem
za všeobecnýho jekotu
ulpěl mi nářek moravandy vedle mě:
"Dopiče já se zebleju za lopatky."
koule cejtim až v krku
krk v prdeli
mozek v patě
a představuju si
že nějak tak mě u Shahr-e-Kordu i najdou
poslední zápisek v nerozbitym mobilu
ruka 14 metrů od těla:
tak sem si zase nezašukal…
…
V Saigonu nejen kulturní, ale hlavně teplotní šok. Je půl devátý večer, když vylejzam z letiště do narvaný příletový zóny a spláchne mě nepříjemnejch 39°C a vlhkost ve který se nedá nadechnout.
Cesta na ubytko cajk, samotný bydlení parádní, hlad mě ještě vyhání ven a zabloudim na pověstnou Bui Vien Walking Street. Party / red light district, jediný místo v celym Vietnamu, kde je legalizovaná prostituce a už mě tu namalovaný navoněný panenky v kraťoučkejch sukýnkách familiérně tahaj za ruku a podbízej se s nabídkou kvalitního bum bumu…Já shánim jen dobrý pho bo a pivko na dobrou noc, sorry krasavičky…Jetleg mě přemáhá a tak se po vydatný véče belhám radši dom…pokračování zítra
1 note
·
View note
Last Seen Blogs
e-in-stavel
E-In-stável
brokenbackmountain
பேஜாறு
0baka-fujoshi0
baka._.fujoshi
diplomaonline9-blog
Untitled
macigovertree
ManinBlack