Stanislav Novotný se ptá Aleny Dernerové, s čím se setkává pediatr u současných školáků a jak se změnily jejich vyjadřovací schopnosti a znalosti v průběhu posledních desetiletí https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-alena-dernerova-3/?feed_id=1173

tsvs cartoon? na mém čumblu? pravděpodobnější něž si myslíte

čeští konzervativci: lgbt je dekadentní výplod posledních několika desetiletí, který k nám exportuje západ!!!!!!

heřman, 10. biskup pražský, 12. století: kurva ženský přestaňte už spolu šukat! 😠

Já když mám skupinový projekt s pracovitými a schopnými lidmi, co všechno vyřeší dřív, než se na to já vůbec stihnu podívat

Venku je krásný den.

Ptáci zpívají,

květiny kvetou.

Ve dny jako je tento,

by děti jako ty...

...neměly sedět na studených lavičkách, jinak jim nastydnou vaječníky.

pov přicházím do školy po víkendu nic nedělání, lehkého sebepoškozování a 5 hodin spánku

absolutní zločin nám dát na slohovky 2 hodiny a ještě po nás chtít málo slov

Náš gympl z nějakýho důvodu nesoupeřil s druhým gymplem ve městě, ale s Gymnáziem Lesní čtvrť ve Zlíně. Nikdy jsem na tom gymplu nebyla, ale nikdy jeho jméno nezapomenu.

(Klidně přidávejte svoje zkušenosti!)

Paměť Tumblru (jako paměť národa, ha ha, chápeme se?)

Máme 55. výročí invaze a já jsem zvědavá.

Byli byste ochotni se podělit o příběhy z rodinné historie? Jak zasáhl srpen 68 vaše předky a příbuzné?

čumblere, mám oficiálně po příjmačkách, teď můžu hybernovat až do května :)

Stanislav Novotný se ptá Michala Semína na ministrovu výzvu k šíření vládní propagandy ve školách, které se tak stanou nástrojem k převýchově a rozdělování generací a na alarmující srovnávací studii 58 zemí, která v ČR odhalila prudký propad kvality vzdělávání za 20 let https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-michal-semin-2/?feed_id=1157

Me: *listening to music innocently*

Suddenly, a live pops up.

The band I had no idea was in fact Czech: Jste tady? Cože? Tak jdeme na to!!!

Me: What in the fucking FUCK was that

Minulý rok se staly poprvé za celou historii všech českých uměleckých vysokých škol vedoucími malířského ateliéru ženy. Tento rok se stal prvním v historii, kdy na benátském Bienále umění vystavovalo více umělkyň než umělců. Čtu články od teoretiček a filozofek, na univerzitě mě vyučují profesorky a doktorky. Procházím výstavní prostory a pavilony benátského bienále, sleduji témata, která byla na nejznámější umělecké výstavě probírána, a v hlavě mi hrají tiché ódy na radost. Konečně. Jako kdyby nastal náš čas. Jako kdybych měla taky šanci. O patro níž našeho ateliéru se zničehonic udála tichá revoluce; tak proč by nemohla proběhnout i se mnou?

Vždycky nás bylo hodně – umělecké školy naplněny desítkami umělkyň, často stejně jako u našeho ročníku doplňovány jedním, maximálně dvěma spolužáky. Vždycky nás bylo hodně. A tolik nás během okamžiku mizí.

Z ročníku dvanácti studentů malby jsme jenom tři, kteří ve svém umění pokračují: Dvě ženy a jeden muž. Kolik nás bude potom, co školy doděláme? Kolik nás zbyde, až dovršíme třiceti let a už nebudeme mladými umělci, kteří si mohou nárokovat zájem a pomoc ostatních? Kolik z nás to vydrží? Kdo z nás má dostatek síly na to, aby tohle podstupoval i po třicítce?

Útěk do jistoty pravidelného státního platu pedagoga je každým rokem přijatelnějším a reálnějším řešením každonočních úzkostí. Už nejde o to, zda budeme dobrými umělci. Jde o to, zda umělci vůbec zůstaneme. Živit se jako pedagog může být jednou z cest. Udržet se mezi mladými, mít kontakt s uměním, mít materiál pro tvorbu. Tolik z nás však tuto cestu už provedlo – pedagogy základních a středních škol se z našeho ročníku stane asi polovina. Pokud se někdo dostal na vysokou školu, tak to byla hlavně pedagogická fakulta. Učitelky výtvarky a historie. Idealizovaná představa vedení ateliéru na vysoké škole je stejně vzdálená jako nadějná; kdyby její podmínkou nebylo to, aby vedoucí byl nejenom dobrým, ale aktivním umělcem.

Z nás tří je to právě můj mužský spolužák, který prodává své obrazy. Klasické studie parafrázující barokní olejomalby velkých mistrů jsou samostatně vyhledávány a jejich pouhá přítomnost vytváří přitahující auru nejenom pro studenty jeho ateliéru, ale hlavně cizinců-sběratelů, kteří se v ateliéru jednou za čas objeví. Sedíme spolu v hospodě a bere mi telefon, aby mohl pozdravit naši třetí spolužačku ze střední a pochlubit se jí s velkou novinkou; bude prodávat obraz a tentokrát to není žádný rodinný příslušník. Polykám veškeré úsečné komentáře a nechávám mu svou hodinu blaha. Na druhý den za mnou přijde jako obvykle – máš počítač? A sepíšeš mi smlouvu na ten obraz? Jak se to dělá? Povzdechnu si a usadím se k dokumentu, stejně jako to pro něj dělám už šest let, tentokrát také s tichým slibem, že mu už nikdy nebudu znovu pomáhat. Naposledy jsem prodala obraz před dvěma lety. Závidím mu to, že prodává, nebo to, že je to chlap? Proč je abstraktní boj o post největšího umělce tak ovlivňován čísly a penězi? Musím taky dělat takové blbosti, abych přežila? 

Sedím v ateliéru a s cigaretou v ruce prázdně koukám na své práce. Snažím se vyjít ze svého vlastního těla, nevěřit svému vlastnímu zraku a subjektivnímu mozku, stát se párou plující po vysokých stropech ateliéru postrádající jakoukoliv informaci o mně samé. Snažím se koukat na své práce cizíma očima, ale stejně jen sedím a prázdně koukám těmi svými. Nikdy neuvidím své dílo jako někdo jiný. Nepodaří se mi spatřit budoucnost. Nedozvím se, jestli to zvládnu. Zda se stanu aktivním umělcem. Zda vydržím. Dotáhnu to někam.

Nejraději bych se svým uměním táhla někam do prdele; myšlenka pronásledující mě kdykoliv, kdy mě opustí ten kousíček sebevědomí, který v sobě neúnavně vzbouzím. Jsem jako ostatní. Možná to nedotáhnu právě proto, že jsem žena – ženská témata, která jsou všem tak známá, prostupují mou tvorbou a vytváří z ní něco známého, nudného. Možná je můj neúspěch schován právě v tom, že jsem se stala většinou. Reaguji jako žena. Jsem citlivá. Mám se stát chlapem, abych vyčnívala? Proč bych to ale sakra dělala, když se o to v zoufalosti pokusily mnohé přede mnou? Co si mám počnout? Vydržím to?

Pro všechny studenty umění, zde je můj výtvor 23:48 den před klauzurama 😗✌️

já když TY holky v mý třídě půl hodinu řvou na celou třídu

ja to nedavam pomoc